†31

449 38 11
                                    

Člověk by ani nečekal, že 3 týdny bez nich utečou jako voda.
Ale opravdu to tak bylo.
Zítra kluci přilétají a já odlétám.
Zrovna si balím věci, abych to nemusela dělat zítra.
Potom už mě čeká jen sprcha a můžu jít spát.

Chtěla bych v New Yorku chvíli zůstat, alespoň dva týdny.
Zabalila jsem si tedy věcí, abych jich neměla moc ani málo.
Kufr jsem zavřela a postavila ke dveřím.
Následovně jsem si dala sprchu, umyla si vlasy a tak.
Prostě jako vždy.
Zalezla jsem si do postele a zrovna volali kluci.
Videohovor jsem jim přijala.
"Ahoooj," pozdravila jsem.
"Ahoj Lexiee," ozvalo se z druhé strany.
"Neměli by jste být v letadle?" zeptala jsem se.
"Ne, zrovna teď čekáme na náš další let směr L.A.," řekl CC.
"Tak to jo," odpověděla jsem.
Povídali jsme si ještě nějakou dobu.
Neměli ani tušení, že zítra mě tady nenajdou.
Potom jsem se s nimi rozloučila.
Potřebovala jsem ještě udělat jednu důležitou věc a pak jsem šla konečně spát.
Zítra to bude náročný den.

---

Bylo na čase vyrazit na letiště.
Zavolala jsem si taxi, aby tam auto nestálo, když jsem sama.
Na letiště jsem dojeli poměrně rychle.
Nebyli skoro žádné zácpy.
Řidič mě vysadil, popřál mi šťastnou cestu a já se vydala dovnitř.
Nechala jsem si odbavit kufr, prošla jsem prohlídkou a posadila jsem se na jednu z laviček.
Byl čas se pomalu dopravit ke gateu.
Zvedla jsem se, vzala jsem si věci a vydala jsem se k místu, odkud mám nastoupit.
Procházela jsem kolem skleněné stěny, která oddělovala lidi, kteří přilétali a kteří odlétali.
Najednou jsem je uviděla.
Šli tam, všichni spolu s batohy na zádech a něčemu se smáli.
Jenže pak mě jeden z nich zaregistroval.
Andy.
Všichni se podívali směrem, kam se kouká a uviděli mě.
Sakra!
To snad není možný.
Zastavila jsem se u stěny.
Nasadili tempo a došli k ní taky.
Něco tam divoce gestikulovali a říkali, ale přes tu stěnu nebylo nic slyšet.
CC vytáhl telefon a něco psal.
Během chvíle mi v kapse zapípal telefon.
Podívala jsem se.
Nečetla jsem, co psal.
Přečtu si to potom.
Odepsala jsem mu tohle:
"Jděte domů, dozvíte se víc. Omlouvám se."
Odeslala jsem to.
Hned jak to zapípalo tak si to všech 5 přečetlo a podívali se na mě.
Smutně jsem se na ně usmála a chtěla jsem odejít.
Jenže Andy položil ruku na sklo.
Otočila jsem se na něj a dívala jsem se mu do očí.
Potom jsem přitiskla ruku na to samé místo, akorát z druhé strany skla.
Smutně se na mě díval.
A pak něco řekl.
Nemohla jsem ho slyšet, ale snažila jsem se odezírat.
Nejsem si na 100% jistá, ale přesto jsem odpověděla.
Potom jsem svojí ruku odtrhla, musela jsem se vydat k letadlu.
Odcházela jsem.
V očích jsem měla slzy.
Naposledy jsem se otočila.
Stále tam stál a ruku měl na skle a díval se na mě.

--- Andyho pohled ---
"No nebo jak tam CC hodil hubu, když vycházel z toho hotelu," řekl Ashley a zasmáli jsme se.
Vzpomínali jsme, co jsme za poslední 3 týdny zažili.
Vzhlédl jsem, abych se rozhlédl po letišti.
V tom, jsem jí uviděl.
Smích mě rázem přešel.
Kluci si toho všimli a podívali se tím samým směrem.
"To je naše Lexie," řekl Jinxx.
Všichni jsme se rozešli ke skleněné stěně, která nás dělila od ní.
Nebylo přes ní nic slyšet.
Kluci tam něco říkali, ale já je nevnímal až do okamžiku, kdy jí CC šel napsat SMS.
Vyndala mobil z kapsy a začala odpisovat.
Během chvíle zapípala odpověď.
Všichni jsme se k němu nahrnuli a četli příchozí zprávu.
"Jděte domů, dozvíte se víc. Omlouvám se."
Chtěla odejít, ale já jsem položil ruku na tu skleněnou zeď.
Zastavila se.
Nakonec jí i ona přitiskla z druhé strany.
Dívali jsme se z očí do očí tomu druhému.
"Mrzí mě to," naznačil jsem rty.
Nejspíš pochopila, co jsem řekl a odpověděla mi.
"Mě taky."
Potom odešla.
Ruku jsem měl stále na tom skle.
Kluci za mnou ani nedutali.
Naposledy se ohlédla.
V očích měla slzy.
A já asi taky.
Vzpamatoval jsem se a vydali jsme se domů.
Tam najdeme odpovědi.

---

Jakmile jsme se dostali domů, tak jsme všichni vběhli dovnitř.
V kuchyni jsme nalezli to, co jsme nejvíce potřebovali.
Obálku.
"Kdo to přečte?" zeptal se Ashley.
Nikdo ani nedutal.
"Tak já to vezmu," řekl Jinxx a vzal do ruky obálku.
Otevřel jí a vytáhl z ní dopis.
A začal číst...


Další díl je tady.
Snad se Vám bude líbit.
Mějte se, smějte se a čááu ♥

Závod o čas |Black Veil Brides|Kde žijí příběhy. Začni objevovat