Závod o čas |Black Veil Brides|

†23

Moje dílna.
Pelech.
Přátelé.
To všechno mi tak chybělo.
Už je to týden co jsme doma a musím uznat, že já jsem teda moc doma nebyla.
Často jsem byla v dílně, a s ostatními.
Andy z toho moc radost neměl no, ale tak zase to na jednu stranu chápe.
Dnes večer ještě jedu na závod, ale pak to bude klidnější.
"Kluci, tak já pádím. Zatím se mějte," rozloučila jsem se s nimi.
Andy tady nebyl, před chvílí taky někam odjel, takže to bylo snadnější.
Nasedla jsem do své audi a vydala jsem se do dílny pro své milované závodní BMW.
A následoval směr Pelech.

---

Na závodišti jsou už připravená auta.
Za chvíli se pojede.
Zaparkovala jsem mezi ostatní a vydala jsem se pozdravit Davea.
Už jsem za ním od příjezdu jednou byla.
Teď mi řekl, že jedeme už za 5 minut, takže jsem přijela opravdu na čas.
Šla jsem tedy zpět k autu, vedle mě stál Ash, tak jsem si povídala s ním.
Už byl čas nasednout, tak jsme se rozloučili, nasedli a čekali jsme na povel ke startu.

---
"3"
"2"
"1"
"Start"
Vyjeli jsme.
Razila jsem si cestu kupředu.
Dnes jsem jela jako blesk.
Všechny zatáčky jsem dávala bez větších problémů.
Už je cílová rovinka.
První místo.
Miluju to!

"Lexieeee, Lexieeee, Lexieeee," skandovali všichni co tam byli.
Já jsem vystoupila z auta.
Ukázala jsem zdvihnuté palce a teď už to pokračovalo jako vždy.
Popovídat si, dostavit se k Daveovi a vyrazit zpět do dílny.
Byl čas jet, tak jsem se rozloučila a vydala jsem se zpět do dílny pro svoje auto a hurá domů.
Už jsem se chystala zabočit k dílně, ale v tom jsem viděla, že je něco špatně.
Hrklo ve mě.
V tuhle chvíli mi nezbývalo víc, než modlit se.

--- Andyho pohled ---
Věděl jsem v kolik Lexie odchází.
Odešel jsem chvíli před ní.
Vyjel jsem se svým autem a zaparkoval na rohu ulice.
Vypnul jsem světla a čekal jsem.
Během chvilky vyjela z garáže a já se potichu, s odstupem v té tmě vydal za ní.
Už nesnesu ten pocit, že se něco děje.

---

Dojeli jsme až k její dílně.
Sledoval jsem do z větší vzdálenosti.
Odemkla dílnu a zajela tam se svojí Audi.
O chvilku později vyjela zpět, ale tentokrát v nějakém BMW.
Proč si sakra vyměnila auto?
Dílnu opět zamkla a vydala se na cestu.
Napojil jsem se a jel jsem za ní.
Nevšimla si mě.

---

Kde to sakra jsme?
Je tady spousta lidí a aut.
Potom taková menší budova, okolo které se motalo nejvíce lidí.
Lexie zajela někam blíž, já jsem zaparkoval dál.
Vystoupil jsem a vydal jsem se blíž ke všem těm lidem.
S kapucí na hlavě jsem čekal, co se bude dít.
Zahlédl jsem jí.
Byla opřená o jedno z těch aut a bavila se s nějakým klukem.
Ten byl opřený o další auto.
Po chvíli do aut nasedli a na něco čekali, tak jako všichni tady.
Netrvalo dlouho a začal se ozývat odpočet.
"3"
"2"
"1"
"Start"

---pohled 3. osoby---
Zatím co ona si užívala závod, tak on tam zaraženě stál.
Začínal si dávat všechno dohromady, ale sám nevěděl, kolik toho ještě neví.
Vydal se dovnitř do té budovy.
Všichni tam sledovali závod.
Měli vlastní kamerový systém..
Viděl její auto.
Byla první.
Mluvilo se tam o ní.

---Andyho pohled---

Závod se blížil ke konci, vyšel jsem ven.
V tom jsem viděl, jak se její auto řítí do cílové rovinky.
Závod skončil, vyhrála.
Když vystoupila z auta, tak její tvář zdobil smích.
Ten sladký smích, který jsem tak miloval.
Ale miluji ho stále? Kolik toho ještě tají?
Vydal jsem se zpět k autu, rozhodl jsem se počkat u její dílny.

--- pohled Lexie---

Kousek od dílny stálo zaparkované Andyho auto.
Kde se tady vzal?
Dojela jsem kousek od něj, zastavila jsem.
Vystoupil, udělala jsem to samé.
"Co tady děláš, Andy?" zeptala jsem se mile.
V jeho očích byl vidět smutek, vztek a nic dobrého.
"Co myslíš, Lexie?" zeptal se.
Sklopila jsem hlavu.
"Sledoval si mě?" zeptala jsem se a podívala jsem se na něj.
"Co jsem měl dělat? Co bys dělala ty na mém místě. Moje přítelkyně, která po večer kolikrát ani není doma, někde se toulá a nikomu nic neřekne?" jeho hlas se zvyšoval.
"Co bys kurva dělala na mém místě?" zařval hlasitěji.
Nic jsem neříkala.
Věděla jsem, že tohle je špatně.
"Jak mám vědět, kolik mi toho tajíš? JAK? Ani nevíš, jak se cítím. Cítím se jako kus hadru," opět zvyšoval hlas.
Do očí se mu snad drali i slzy.
A jestli ne jemu, tak mě.
"Kolik mi toho sakra tajíš?"
"Na vlastní oči si viděl, co po večerech dělám a bohužel víš, že to není všechno," řekla jsem.
Zatáhla jsem ho sebou do dílny.
Vytrhl se mi a šel za mnou sám.
Zavřela jsem za námi vrata a zvedla jsem poklop.
Sledoval to a nic neříkal.
Zavedla jsem ho níž.
"Chceš to vědět? Fajn. Tohle jsou kradená auta a auta na opravu, tohle dělám. Dělám pěkně špinavou práci a jedu v tomhle," ukazovala jsem na celou spodní halu.
Sledoval její část a nic neříkal, vydal se nahoru.
Šla jsem za ním.
Zavřela jsem poklop a otevřela jsem vrata.
Začali jsme se hádat.
A skončilo to nejhůře jak mohlo.
Oba jsme věděli, že tohle je konec.
Brečela jsem jako malá.
On měl na krajíčku.
Odkráčel.
Beze slov.
A odjel.

Další díl.
Snad se líbí, i když to není moc veselé :/
Mějte se, smějte se a čáu ♥