Závod o čas |Black Veil Brides|

†34

Ráno jsem se probudila v 11 hodin.
Je mi úplně jedno, že jsem nestihla snídani, potřebovala jsem se vyspat.
Vydala jsem se tedy do koupelny ze sebe udělat člověka a převléct se.
Podle programu jsem věděla, že dnes mám volno.
Zítra mám několik schůzek, sraz s Johnym a večer jdu vyzvednout Mika.
Další den, což je den před závodem mám taky volno a pak, 5.7. nebudu vědět kam dřív skočit, ten den toho musíme zařídit nejvíc.
Přesně ve 12 jsem vyrážela na oběd.
Musím říct, že tady měli bohatou nabídku.
Tolik jídla jsem snad ještě nikdy neviděla.
Nabrala jsem si víc různých jídel po menších porcích a šla jsem se posadit ke stolu pro dva, i když jsem tam seděla sama.
Najedla jsem se a vydala jsem se do města.
Mým prvním cílem byl Central Park.
Zorientovala jsem se a vydala jsem se pomocí navigace v telefonu do metra a odtamtud přímo do Central Parku.
Je to tady opravdu nádherné.
Člověk by nevěřil, že je ve městě.
Je tam poměrně klid a krásně se tam přemýšlí.
Podívala jsem se i do místní zoo.
Je to tu prostě nádherný.
Potom jsem se vydala zpět, strávila jsem tam celý den.
Mám v plánu toho ještě hodně navštívit, ale až s Mikem, abych všude nechodila dvakrát.
Vydala jsem se tedy na hotel, rovnou na večeři.
Najedla jsem se a šla jsem nahoru na pokoj vyřešit nějaké pracovní záležitosti.
Než jsem se nadála, tak byla venku tma.
Dala jsem si tedy sprchu, umyla jsem si vlasy a šla jsem si lehnout.

---

Zazvonil mi budík, je půl osmé.
Vyhrabala jsem se tedy z postele a šla jsem se opět upravit a převléct.
Potom jsem se vydala na snídani.
Zase tady byli obrovské hory jídla.
Zajímalo by mě, co dělají s tím, co se nesní.
Přece to jen tak nevyhodí?!
No, potom co jsem se najedla, jsem se vydala do kavárny, kde se mám sejít s jedním z pořadatelů.
"Dobrý den, vy asi budete slečna Walkerová, že?" zeptal se mě tak čtyřicetiletý muž, když přistoupil k mému stolu.
Přikývla jsem, představili jsme se.
Vysvětloval mi pár věcí kolem závodu, nějaká pravidla a podepsala jsem pár papírů, samozřejmě až po tom, co jsem si je přečetla.
Potom mi dodal další potřebné informace, co se bude dít v den závodu a tak.
Následně jsme se rozloučili, popřál mi hodně štěstí a já se vydala zpět do hotelu, protože už byl čas na oběd.
A přeci to nenechám nevyužité, když jsou to tak skvělá jídla a navíc jsem nic neplatila.
Teď teda zním jak strašná vyžírka, ale co už.
Opět jsem si nabrala všechno možné a po obědě jsem si šla na chvíli odpočnout nahoru do pokoje.
Domluvila jsem se s Johnym, že se ve 3 sejdeme a on mi předá auto.
Jel sem v upravené dodávce určené k převozu, takže má zaparkováno u sebe v hotelu a nemusel nikde nechat stát kamion nebo tak.
Lehla jsem si a sledovala jsem Late late show s Jamesem, vždy mě dokáže rozesmát.

---

Byl čas vyrazit a tak jsem se oblékla a vydala jsem se na cestu k Johnyho hotelu, pešky.
Stavila jsem se cestou ve Starbucks a koupila jsem dvě ledová kafe - pro mě a pro něj.
Už jsem chtěla vykročit dál, když v tom jsem zaslechla něco, co mě zarazilo.
"Lexie?"
Otočila jsem se, stála za mnou asi tak sedmnáctiletá holčina.
Vůbec nevím, kdo to je. A měla bych to vlastně vědět?
"Říkala jsem si, jestli jsi to ty. Promiň, že tě vyrušuji, vím, že mě neznáš. Já jsem tě viděla u kluků na instagramu, jsem jejich fanynka," řekla.
"Ahoj, moc mě těší," řekla jsem a napřáhla jsem k ní ruku.
Usmívala se.
"Jsi strašně krásná, fanynky tě mají rády," řekla mi.
"Opravdu? To jsem netušila," odpověděla jsem jí.
Přikývla.
"Chtěla jsem se tě zeptat, jestli by ses se mnou vyfotila, prosím?"
"Jasně, to není žádný problém," odpověděla jsem jí.
Stoupla jsem si k ní, aby nás mohla vyfotit.
"A mohla bych tě i obejmout?" zeptala se.
"Samozřejmě," odpověděla jsem jí a rovnou jsem jí k sobě přitáhla.
"Moc děkuju," odpověděla.
"Nevadilo by ti se vyfotit i ke mě?" zeptala jsem se jí.
"Vůbec ne," odpověděla a oči jí zářili.
Nechápu to, jsem úplně obyčejná holka, ničím známá.
Ale těšilo mě to.
Vyfotili jsme se na můj telefon a já jí požádala o instagram.
Nadiktovala mi její jméno a já jsem si ho napsala a začala jsem jí sledovat.
Zjistila jsem, že se jmenuje Rebecca.
"Děkuju moc, jsi strašně milá. Mám tě ráda," řekla a ještě jednou mě objala.
"To já děkuju Rebecco, strašně si mě potěšila. Ráda bych si s tebou povídala déle, ale musím na pracovní schůzku. Ráda jsem tě potkala," řekla jsem jí.
Ještě mě poprosila, jestli bych klukům nemohla něco předat.
Nemohla jsem jí odmítnout, a tak mi dala obálku.
"Nosíš jí stále u sebe?" zeptala jsem se mile.
"Ne, ale dneska jsem tak nějak tušila, že se mi bude hodit. A ono opravdu jo," odpověděla.
Potom jsme se rozloučili a já se vydala na cestu k Johnymu.
Pořád jsem to nechápala.
Ony mě vážně mají tak rády?
Na isntagramu mě někteří fanoušci kluků sledují, občas mi píší a komentují příspěvky.
Vždy se jim snažím odpovídat, ale jinak to moc nestíhám sledovat.
Blížila jsem se na místo a tak jsem zavolala Johnymu.
Řekl mi v jakém je patře a číslo pokoje.
Vydala jsem se dovnitř a dostala se do patřičného patra.
Chvíli jsem hledala jeho pokoj, ale už ho mám.
Zaklepala jsem.
"Lexieeee," zakřičel snad na celý hotel a vtáhl mě do objetí.
"Ahoj Johnyyy," pozdravila jsem ho.
"Ani nevíš, jak jsem se na tebe těšil. Pojď dovnitř," vyzval mě.
Vešla jsem.
Přešli jsme společně do obýváku, kde jsme se posadili.
Na stůl jsem postavila dvě ledová kafe a začali jsme si s Johnym povídat.
Vyprávěl jaká byla cesta a já jsem mu říkala, co se přihodilo mě.
Povídali jsme si dlouho.
Předal mi potřebné papíry k autu, které mu pak zase vrátím, až pojede zpět.
Potom jsme se vydali dolů do garáží, kde už stál můj miláček zaparkovaný.
Chvíli jsme si tam ještě povídali, pak jsem nasedla a vyjela jsem.

Jela jsem rovnou na letiště, kde počkám na Mika.
Měl by během chvíle dorazit.
Posadila jsem se tam na jednu z laviček, odkud jsem viděla na lety, které přistáli.
Vzala jsem do ruky telefon a přidala jsem fotku s Rebeccou.
Napsala jsem k tomu:
Dnešní nečekané a milé setkání s touto úžasnou fanynkou BVB. Děkuju ♥

Na fotce jsem jí označila a instagram jsem zase vypnula.
Měla jsem tam dost zpráv, ale sekci direct jsem vůbec neotevřela.
Bála jsem se, že mi tam třeba jeden z nich napsal.
Podívala jsem se na tabuli příletů a zjistila jsem, že Mikovo letadlo před minutou přistálo.
Vydala jsem se tedy směrem, odkud by měl přijít.
Vzhledem k tomu, že jsme v New Yorku, tak se tady pohybuje spoustu lidí.
Proto jsem si stoupla trošku dál a na špičky, jestli ho uvidím.
Už jsem si myslela, že jsem ho přehlédla, ale v tom se zpoza rohu objevily jeho vlasy, které mám zafixované v paměti.
Rozhlédl se a uviděl mě, mávala jsem na něj.
Okamžitě se ke mě vydal a objal mě.
"Ahoj Lexiee," řekl mi a stále mě pevně držel.
"Nazdar Mikuuu, jaký byl let?" zeptala jsem se ho.
Pustil mě a začal vyprávět.
"Bylo to úplně v pohodě, seděl jsem u okýnka a sledoval jsem krajinu, neuvěřitelný," řekl a zasmál se.
"Jo, to je," přitakala jsem.
Povídali jsme si až k autu.
Tam jsme naložili Mikovi věci a vydali jsme se ke mě do hotelu.
Bude u mě v pokoji, je tam ještě jedna postel jako taková přistýlka.
Dostane svojí kartu od pokoje, aby tam mohl kdykoliv bude chtít a aby mohl chodit do jídelny.
Vydali jsme se společně na jídlo a pak jsem nám naplánovala ještě jednu věc.
Převlékli jsme se a vydali jsme se na Times Square.
Než jsme tam došli, tak se udělala tma, takže to chytlo tu pravou atmosféru...

Dneska trošku delší díl, nějak jsem se rozepsala.
Snad se bude líbit.
Mějte se, smějte se a čááu ♥