Závod o čas |Black Veil Brides|

†37

"Oh oh oh, oh oh oh, wake up
Oh oh oh, oh oh oh, wake up

All we know is time
That's slipping from our lives..."

Budík.
Zamáčkla jsem ho a otevřela jsem oči.
5. Července.
Dneska je to 5 let.
Zvedla jsem se a šla jsem do obýváku.
Dívala jsem se na New York a z očí mi začali téct slzy.
Tady jsme měli být spolu.
Bodlo mě u srdce.
Ruku jsem položila na sklo.
"Chybíš mi..."
A podívala jsem se nahoru na nebe.
Setřela jsem si slzy a vydala jsem se zpět do ložnice.
Je to tady, už dnes.
Podívala jsem se na Mika, ještě spí.
Šla jsem do koupelny.
Dala jsem si pořádnou sprchu a umyla jsem si vlasy.
Potom jsem se oblékla.
Na sebe jsem si vzala maskáčové džíny a své oblíbené černé triko se šněrováním.
Dnes je tady docela příjemné počasí, není vedro, ani zima, ale dlouhé rifle snesu.
Vyfoukala jsem si vlasy a vydala jsem se zpět do ložnice.
Mike stále spí.
Připravila jsem si batoh, do kterého si dám věci, které budu během dne potřebovat.
Mikovi jsem napsala vzkaz a vydala jsem se na snídani.
Vzala jsem si müsli s bílým jogurtem a do toho ještě trochu čokolády.
Ještě před tím, než si zajdu pro auto si musím zajít do obchodu, který je naštěstí hned naproti.
Vzala jsem si tady nějaké pití a něco k obědu, nevím, jestli budu mít pak čas jet zpět na hotel.
Ale teď už jsem se vydala do garáží pod hotelem pro auto.
Batoh jsem pohodila na pření sedadlo.
Nastavila jsem do navigace adresu a vydala jsem se na místo tréninku.
Všechny závodníky rozdělili do několika skupin.
Celý den se průběžně střídáme na různých místech, abychom nebyli všude všichni, je to přehlednější.
Vjela jsem na místo, kam mě navedla navigace,
Už tady stojí několik lidí, že bych byla poslední?
Dojela jsem k nim a vystoupila jsem.

"Ehm... Ahoj, já jsem Lexie," řekla jsem, když jsem k nim došla.
Jejich obličeje se uvolnili a jeden po druhém se mi začali taky představovat.
"Dan"
"Josh"
"Amanda"
"Karl"
"Saddie"
"Jim"
Se všemi jsem si podala ruku a dali jsme se do řeči.
Vypadali jako fajn parta.
Po chvíli přijel náš "patron".
Nevím jak jinak ho nazvat.
Z auta vystoupil Harry, ten co byl za mnou v L.A.
"Tak, nebudeme otálet. Vítám vás tady a jdeme na to!" řekl sotva vystoupil z auta.
Vysvětlil nám naší trasu tady na tréninku a další věci.
Potom jsme nasedli do aut a postavili jsme se na start.
"Teď!" odstartoval nám to.
Vyrazili jsme.
Jeli jsme několikrát.
Jednou jsem vyhrála já, pak Dan a ještě Jim.
Harry nás pak nechal být a zbytek si to dal ještě jednou.
My jsme zatím pokecali.
"Dáte si?" zeptal se nás Jim a vytáhl sušenky.
Přijali jsme jeho nabídku a tak se stalo, že během chvíle sušenky neměl.
Potom k nám došli i ostatní, Harry nám řekl na co je třeba dát pozor a mohli jsme vyrazit dál.
Tentokrát na takové menší školení.

...

Dojeli jsme do jedné takové budovy.
Byla tam menší místnost s židlemi, počítačem a projektorem.
Vypadalo to jako menší třída.

"Tak, začneme ať to máte za sebou," navrhl.
Začal nám vysvětlovat pravidla závodu.
Ukázal nám několik možných tras, z nichž se večer stane jedna z těch, které pojedeme.
Řekl nám různé podmínky a poradil pár zkratek, o kterých mají vědět všichni závodníci a je jen na nich, jestli je využijí.
Hlavním bodem ale je, že máme několik "checkpointů," které musíme splnit.
Jinak je pro nás vlastně trasa dost individuální a můžeme si dělat zkratky kde chceme.

---

"Tak, teď máte čas si dojet na hotel, dejte si oběd, chvíli pauzu a my Vás pak hned informujeme co dál," řekl Harry a propustil nás.
Vydali jsme se tedy na hotel.
Zjistila jsem, že všichni bydlíme na tom samém.
Cestou jsem zavolala Mikovi.
"Ahoj, Šípková Růženko," oslovila jsem ho.

"No nazdárek, kdepak jsi?" zeptal se.
"Zrovna jedu na hotel, máme pauzu na oběd, uvidíme se za 15 minut dole v hale?" navrhla jsem mu.
"Jasně budu tam," řekl a zavěsil.
Všichni jsme zajeli do garáže pod hotelem a vystoupili jsme.
"Půjdeme na oběd spolu?" navrhl Josh nám všem.
"Můžeme," odpověděl Jim.
Zbytek z nás přikývl na souhlas.
"Nevadilo Vám, že se k nám připojí ještě jeden můj kamarád? Je tady se mnou,..."
"Jasně, že to nevadí. To bude super," odpověděl Dan.
Nastoupili jsme společně do výtahu, který je strašně velký, takže se sem vejdeme.
Výtah s cinknutím zastavil v patře u recepce a my jsme vystoupili, v čele se mnou, protože jsem nastupovala jako poslední.
Mike už tam stál a když nás viděl, tak nadzdvihl obočí a na tváři měl pobavený úšklebek.
"Neříkala jsi, že chceš mít vlastní armádu," řekl a se smíchem zasalutoval.
Praštila jsem ho do ramene.
"Lidi, tohle je můj kamarád Mike. Miku tohle jsou někteří z mých spoluzávodníků, se kterými jsem ve skupině," řekla jsem.
Všichni se mu představili jako předtím mě a šli jsme se najíst.
Posadili jsme se k jednomu většímu stolu.
U jídla jsme si povídali a domluvili jsme se, že se pak společně sejdeme u Saddie.
Znám je sice jeden den, ale už teď je beru spíš jako kamarády než soupeře.
U Saddie jsme byli asi hodinu, než nám všem (až na Mika) přišla SMS s tím, kam se máme dostavit dál.
"Hele Miku, pak ti brnknu hned jak skončíme, ok?"
"Jasný, budu čekat. Tak se zatím mějte lidi," rozloučil se s námi a my jsme se opět vydali dolů do garáží a vyjeli jsme na určené místo.
Po tom co jsme tam přijeli bych si tipla, že tady bude startovat závod.
A nemýlila jsem se.
Harry nám ukázal, kde závod bude začínat, kde je cíl a všechno okolo.
Projeli jsme si i trasy, abychom se alespoň trochu orientovali.
Hlavně šlo o to, abychom si vyhlédli potencionální zkratky.
Potom nám říkal co má na programu vítěz, musí to říkat každému z nás, protože neví, kdo z nás vyhraje.
"Tak lidi a teď máte na plánu poslední věc. Máte zamluvenou jednu větší dílnu tady, kde máte čas si zkontrolovat auto a prostě všechno co je potřeba. Odtamtud potom pojedete rovnou sem, kde se zahájí závod," řekl nám.
Všichni jsme přikývli.
"No a tady moje práce končí, přeji Vám všem hodně štěstí, uvidím se večer," řekl, dal nám adresu do dílny a odjel.
Já sem nejdříve vyrazila pro Mika a potom jsem jela do dílny, kde už byli ostatní.
Oblékla jsem na sebe pracovní monterky, Mike už je měl a začali jsme pracovat na autě.
Jako první jsme přehodili kola.
Měla jsem tam starší jenom tady na jízdu a dala jsem tam druhé, se kterými závodím a jsou v lepším stavu.
Potom jsme začali dělat celkovou kontrolu turba, brzd a tak.
"Hele ty Lexie, ty jsi automechanička nebo co, že se s tím tak prohlížíš," prohodila ze srandy  Amanda.
"No, náhodou jsem," řekla jsem se smíchem.
Všichni se začali smát, i já s Mikem.
Potom jsme pomohli prohlídnout v rychlosti auto i ostatním a zbyla nám ještě hodina času.
Zapípal mi telefon.
Byla to zpráva na messengeru.
Dave.
Poslal mi fotku a zprávu.
Na fotce byla zapálena svíčka s popiskem "Lukovi."
A ještě a zpráva:
Ahoj Lexie, myslím na něj i na tebe. Držím ti na dnešní závod palce, věřím, že jim to tam natřeš. Koukej se ozvat, večer se jede závod tady u nás, tak ať můžu říct jak jsi dopadla. Čaues... ♥

To je hezký, usmála jsem se nad tím.
Prohlédla jsem i zbylé sociální sítě a byl čas se připravovat.
Je to tady...

Další díl je tu.
Snad se Vám líbíí ♥
Pomalu ale jistě jsme zase o krok blíž k cíli, ale nebojte, ještě nám pořád kus zbývá :)
Mějte se, smějte se a čááu!