Found A Real Star [COMPLETED]

Konečný rozsudek

Minule jste četli:

Když jsem si přečetla prvních pár vět, tak jsem málem dostala infarkt…

*Současnost*
*Pohled Nely*

Lehla jsem si a začala brečet do polštáře.
Sam je ve vězení a zítra má soud. Musím se tam dostavit jako "Svědek"
Radši budu mlčet a nikomu o tom neřeknu.
V breku jsem i usnula a myslela jsem na Sama.

*Sen*

Octla jsem se u soudu…
Viděla jsem Sama sedět na židli pro obžalované.
Na druhé straně seděla moje mamka jako navrhovatel.

*Porota shledává obžalovaného: VINÝM!
Vykřikla porota a já začala brečet. Soudce vyřkl finální slova:
"Samuel Miščik, odsuzujem vas na děsať rokov za mřižmi,,

Sam se jen bránil, ale proti soudu nic nezmohl.

"Nie, nie! To nieje pravda!
Ja som neviny! Nel! Aspoň ty mi ver! Prosim ťa!

Řval na mě přes celou síň.
Najednou ke mě přišla mamka se slovy:

"Tak vidíš Nelo! Je tam, kde patří. A ty  máš domácí vězení NAVŽDY! A stěhujeme se odsud PRYČ!

*Real life*

Po těchto slovech jsem se vzbudila s pláčem. Sedla jsem si a hladila jsem Samova pejska.
Bylo asi 6:38 tak jsem vstala. Za pár hodin jsem se měla dostavit na soud.

*Pohled Sama*

Zobudil som sa asi v pol osmej. Bol som nervozny, pretože za chvilu ma čakal súd.

*Pohled Nely*

Bylo asi už čtvrt na čtyři a já vyrazila.
Musela jsem se opatrně vytratit z domu.
Schválně jsem vyšla tak brzo, protože jsem si chtěla stopnout auto a to nějakou chvíli trvá.

Po asi 20 minutách někdo zastavil a zavezli mě k soudu.
Dorazila jsem tam jen tak tak. Soud za chvíli začal.

Střetla jsem se tváří v tvář svému milovanému Samovi a zároveň své nenávidějící matce.

*Po nějakém tom čase zpovídání*

(Omlovám se, ale nevím jak se zpovědi píšou a asi by to bylo nadlouho, tak je tu jen konec pozn. Autorky)

*Pohled Nely*

Zbývalo jen jediné: rozhodnutí poroty.
Za chvíli jsme se dočkali výsledku.

"Porota shledává obžalovaného: VINÝM!,,

Mě se podlomily kolena a seděla volně na židli.
Do očí mi vhrkly slzy.

*Pohled Sama*

Po tychto slovech pan súdce rozhodl:
"Samuel Miščík, odsuzujem vas na peť let za mrižmi.,,

Hlidači ma popadli a tahali ma preč.
Ja som sa branil, ale zbytočně.
Len som kričiel:

"Nie, nie! To nieje pravda! Som neviny! Nič som neurobil!

Podarilo sa mi vyvliknuť a bežal som k Nel.
Pak už som citil len bolesť. Nič som neviděl a naposledy som slyšal jak Nela kričí.

*Pohled Nely*

Vyvlíkl se jim a běžek ke mě. Hlídači ho ale doběhli a dali mu elektrický šok.
Padl na zem a odtáhli ho odsud.

S brekem jsem utekla ze síně a běžela jsem ven.
Najednou mě chytila mamka.
Vzpírala jsem se, ale držela pevně.
Nezbývalo nic jiného
Než… ji uhodit.

Dostala jsem se ven a běžela pryč. Doběhla jsem až na kopec kde jsem se Samem strávila ty krásné chvíle.
Ulehla jsem do trávy a začala jsem brečet.
Nevěděla jsem kam mám jít.
K Miščíkovým jsem nechtěla, protože by se ptali co je se Samem.
K sobě domů jsem fakt jít nehodlala, protože… no protože mamka.

Namířila jsem si to k Jitce. Došla jsem k jejímu domu a uvažovala jsem, jestli zazvonit anebo ne.

Nakonec jsem teda nasadila falešný úsměv a zazvonila.

Ahooj
Další díl ff je tu!
Děkuji mooc za 150 reads a přes 30 hlasů. Jste úžasní❤️❤️
No nic…
Budu ráda za každý hlas👍
sdílení📲
i komentář📩
Okeey…
Vaše klárka se loučí a AHOOJ