Found A Real Star [COMPLETED]

Probuď se... prosím

Pohled Sama* 

Bolo 12:45 a ja bol ready vyraziť.
Pre jistotu som vzal sebú i Clarisiného kamaráta, ktorý za mnú stihl přijed.
(nepýtajtě sa ma ako)

Boli sme u uličky a ja počul Nelu jak tiše breči.
Chcel som tam vtrhnuť, ale hlava mi hlvorila, abych zostal v kludu.
(Btw. Tomu kamarádovi budeme říkat Erik ok? Pozn. Autorky)

Erik si stoupl medzi popelnice, aby ho nikto neviděl. A ja… ja som išiel do vnútra.

Spatril som Nelu a Attacka privadzane na židlach.
Nela na mňa kričala, abych išiel preč, ale nechcel som ju tam nechať. 
Rychlo som je začial rozvazovať když v tom som ucitil velku bolesť.

Pohled Nely*

Potichu jsem brečela, když v tom Sam přišel dovnitř.
Měla jsem najednou smíšené pocity:
Radost, že je tady.
Strach, že se buď mě nebo jemu něco stane. 
A naději, že nás zachrání.

Začala jsem po něm… ne zrovna křičet, ale varovat ho, aby šel pryč. On mě ale ignoroval a s nadějí nás začal rozvazovat. 

Sotva nás začal rozvazovat, tak se zezadu přiblížila k němu Jitka a bodla ho.
Svalil se na zem a nehýbal se.
Po tváři mi stékaly slzy jako z vodopádu.

Otočila jsem se na Ráďu, ale ten tam nebyl!
Za chvíli jsem nepochopila, co se stalo.

Jitka se smála na celé kolo, když v tom se taky svalila na zem.
Když spadla, uviděla jsem za ní Ráďu jak ji přetáhl židlí?

"Jak ses dostal z těch provazů?,, ptala jsem se ho najednou.

"Malý pomocníček,, odvětil a rozvázal mě. Poté si do kapsy schoval malý nenápadný kapesní nožík.

V Samové kapse jsem našla svůj mobil a rychle zavolala sanitku.
Sanitka přijela do pěti minut a už nakládali Sama.
Jitku ne, protože ta neměla nic vážnýho.

Zeptala jsem se jich jestli můžu jet s nima.
Mohla jsem. Mohl jet i Ráďa. Samozřejmě, že šel.

Po celou cestu jsem vzlykala nad Samem, který ležel v bezvědomí s velkou ránou na zádech.
Ráďa mě celou cestu taky držel v objetí.

Dojeli jsme do nemocnice a vezli Sama na sál.
Slyšela jsem jednoho doktora jak říká:

"Rána je moc hluboká, je malá šance, že by to přežil.,,

V tu chvíli se mi podlomily kolena a já se snesla na židli.
Stačilo už jen čekat.

Po více než dvou hodinách čekání přišel doktor.

"Paní Krejčíková?,, zeptal se mě.

"Ano to jsem já,, řekla jsem stále ještě se slzami v očích.

"Váš přítel leží na pokoji číslo 21, ztratil hodně krve. Nechci vás nějak děsit, ale je malá až mizivá šance, že by to přežil,, řekl mi s obavou v hlase.

"Dobře děkuji,, poděkovala jsem a s brekem jsem běžela do pokoje číslo 21.
Ležel tam Sam připojený k různým přístrojům.
Sedla jsem si na židli vedle postele a chytla ho za ruku.

Ukápla mi další slza.

"Prosím přežij to… prosím. Co budu bez tebe dělat? Jsi jediný koho mám. Prosím probuď se,,

Najednou jsem uslyšela zvuk, který mě učinil tou nejsmutnější holkou na světě.
Ukazovátor života (nwm co to je, tak mě neukamenujte pls pozn. Autorky)
Ukázal dlouhou nepřerušovanou čáru.
Rychle jsem zavolala doktory a ti mě následně vyhnali z pokoje.

Poslouchala jsem je přes dveře. Moc jsem jim nerozuměla.
Najednou se rozlétly dveře od pokoje a zase Sama vezli na sál.

Snesla jsem se na židli a brečela.
Měla jsem tak červené oči, že by se mě každý lekl.
Nikdo tu se mnou nebyl, tak jsem si lehla na velkou lavičku vedle mě a usnula.

Ahooj
Další díl ff je tu!
Překecali jste mě… budu pokračovat❤️❤️😂🔫
Taak jo…
Budu ráda za každý hlas👍
sdílení📲
i komentář📩
Okeeey…
Vaše klárka se loučí a AHOOJ❤️❤️