7.,,Ne!"

173 14 2
                                    

Dneska jsem do nemocnice nešel. Neměl jsem na to odvahu. Bojím se, že se stane něco hrozného. Od té nehody mám špatné pocity. Je už celkem pozdě večer. Procházím se po městě a na nic nemyslím. Prostě jen jdu, jako tělo bez duše.

Zase ten divný pocit, jako před nehodou. Třeba se něco stane? Ne, to je blbost. Co by se mohlo stát...
,,Pomooc! Pomozte mi ň... mhmhh" jo. Něco se děje. Tentokrát už nehodlám riskovat něčí život.

,,Hej! Okamžitě ji pusť!"
,,Nebo co.. hm?"
,,Nebo ti rozbiju držku o tu zeď."
,,Ahaa... tak hošánek si hraje na drsňáka jo?" teď mě nasral.
,,Ty jeden hajzle!" vpálil jsem mu jednu pořádnou do držky. Potom další a další. Kopl jsem ho i do břicha. Myslel jsem si, že má dost, ale spletl jsem se. Zezadu mě přirazil ke zdi a začal mi dávat jednu ránu za druhou. Nehodlal jsem se tak snadno vzdát. Kopl jsem ho mezi nohy on se za ně chytil a já měl příležitost ho praštit. Spadl na zem.

,,Dost.. prosím, nech mě. Sorry jasný?? Sorry kámo!"
,,Teď vypadni a už se nevracej!"
Zvednul se a utekl pryč. Zbabělec jeden. Otočil jsem se na tu dívku a pousmál se.
,,Děkuji. Zachránil si mi život."
,,To nestojí za řeč.Jsi v pořádku?"
,,Jo, myslím že jo."
,,Fajn, to jsem rád. Měj se, už musím jít."

Došel jsem domů a hned jsem usnul. Zdál se mi sen. Zvláštní sen.
Sedím na lavičce v parku, kam obvykle chodím kouřit. Tentokrát je něco jinak. Vypadá to tady jako po výbuchu. Všechno v černobílém. Najednou se objevím na hřbitově. Nevím jak jsem se tam dostal. Stál jsem před máminým hrobem. Jdu kousek dál a uvidím paní. Uplakanou paní v černém a  s rudou růží. Došel jsem k ní ona pozvedla hlavu a řekla:
,,Tyhle měla nejradši..." podíval jsem se na náhrobek a tam stálo *14.6.2000  +18.9.2017
JESSICA GERBER
Odpočívej v pokoji...
,,NE!"

,,Ne" vystřelil jsem do sedu a rozdýchával ten hrozný sen. Proč se tohle děje! Proč zrovna ona! Proč! Proč jsem nic neudělal! Proč jsem takovej strašnej idiot!

Nadával jsem si až do rána. Nemohl jsem spát. Ten sen mi to nedovolil. Kdykoliv jsem jen přimhouřil oči, viděl jsem ten hrob.

Další kapitola je za mnou a můžu se vrhnout na další. Tak co? Jste zatím spokojení? Jaký je váš názor? Doufám, že se vám kniha zatím líbí. Snažím se to napsat co nejzajímavější. Je to zatím začátek knihy. Mějte se! Papaa!

Teris♥

Osudný den ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat