Osudný den ✔

14.Znovu ne!

Probudil jsem se poměrně brzy. Dneska mám v plánu jít za Jessicou a omluvit se jí za mojí debilitu. Včera jsem to pokazil a jsem si toho vědom.

Na snídani jsem si dal jogurt a rohlík. Po snídani jsem se šel hned obléct a šel jsem. Teď mi došlo, že vlastně nevím kde bydlí. To jsem to ale "přítel", který neví kde bydlí jeho holka. Prostě jsem se procházel ulicemi města a zrovna mi asi přálo štěstí.

,,Jessico!" otočila se na mě, ale jak mě uviděla, rozběhla se pryč.
,,Jessico! Stůj!" už jsem byl skoro u ní. Běžela přes cestu a zrovna jelo auto. Znovu už ne!
,,Pozor!" rozběhl jsem se z posledních sil a skočil jsem po ní. Tím jsem ji odhodil do bezpečné vzdálenosti. Jenže mi nedošlo, že to auto srazí mě.

Probudil jsem se v nemocnici. Nevěděl jsem co se stalo, ale potom jsem si vzpoměl. Musel jsem se usmát, protože jsem jí zachránil život. Aspoň doufám.

,,Dobrý den.. Tak jste se nám probral." ozval se doktor ode dveří.
,,Ano.. Ehm... Můžu vědět jak na tom jsem?"
,,Jste na tom dobře. Měl jste štěstí, že řidič automobilu stačil zabrzdit a nenarazit do vás velikou rychlostí. Zítra by ste mohl jít domů. A mimochodem, máte tady návštěvu." jakmile to dořekl, do pokoje vlítla Jessica a skočila mi kolem krku.

,,Ty jeden blbče! Víš jak jsem se o tebe bála?! Mohl si umřít! To bych si neodpustila... A děkuju, že si mi zachránil život, ale nic podobného už prosím nikdy nedělej. Slibuješ?" usmíval jsem se jako sluníčko, když mi řekla že se o mě bála.
,,Slibuju..." rozhodl jsem se to říct nahlas,,...Miluju tě, Jess."
,,Taky tě miluju, Cole."

No... Nechtěla jsem tam dávat znovu auto, ale nic jiného mě nenapadlo. Snad se vám kapitola líbila. Určitě zanechte vote a komentář. Děkuju!

Teris❤