Osudný den ✔

12.Miluju ji?

Po včerejšku mám pořád úsměv na tváři. Vlastně ani nevím proč sem ji políbil. Asi jsem ji tím chtěl přesvědčit o našem vztahu, který vlastně neexistuje. Je mi hrozně, když jim lžu. Tak nějak jsem si je oblíbil. Přijde mi, jako bychom se znali věčnost. Mám je rád.

Kolem tří hodin odpoledne jsem se rozhodl zajít za Jessicou. Po cestě jsem ještě zašel do květinářství. Vzpoměl jsem si na ten sen, tak jsem jí koupil její oblíbené růže. Rudé růže... Vůbec se mi na ten sen myslet nechce, ale pokud mi pomůže, tak fajn.

,,Ahoj, Jess. Něco jsem ti přinesl." otočila se na mě a rozzářily se jí oči.
,,Oh.. Cole. Ty jsou mé oblíbené. Děkuji!" objala mě a smála se.
,,Proč se směješ?" zasmál jsem se.
,,Já.. Jen mám strašnou radost. Jak víš, že jsou mé oblíbené."
,,Chodíme spolu. Byl bych debil, kdybych nevěděl jaké květiny má moje milovaná ráda."
,,Jo, to je fakt." zasmála se a vtiskla mi polibek na rty. Začal jsem s nimi pohybovat a ona se přidala. Její rty jsou tak měkké, hlaďoučké a slaďoučké.

Povídali jsme si až do večera. Bylo zvláštní, že jsme si pořád měli co říct. Taky jsem se dozvěděl, že ji za týden pustí. Mám strašnou radost. Mám ji rád, ale miluju ji? Ne.. Urcitě ne. Jen to musím ještě chvíli předstírat a až bude ta správná chvíle, řeknu pravdu. Určitě to pochopí.

Jakmile jsem došel domů, lehl jsem si do postele a hned jsem usnul. Ani jsem se nepřevlékl. Byl jsem po dnešku úplně utahaný.

Ráno jsem šel do školy. Zase. Vůbec, ale vůbec se mi tam nechce, ale přece tam budou kluci.

Před školou jsem chvilku čekal, ale zanedlouho mě pozdravil Brad.

,,Nazdaar! Jak dlouho čekáš?" zeptal se.
,,Asi pět minut." odpověděl jsem jednoduše.
,,Hele... A co ta Jessica. Prej se probrala." zeptal se Tay.
,,Jo, probrala se. Myslí si, že spolu chodíme. A..." nedořekl jsem, protože mě přerušili kluci.
,,Cože?!" vykřikli všichni tři najednou.
,,No... Musel jsem se k ní nějak dostat, abych věděl jak na tom je. Řekl jsem, že jsem její Přítel."
,,Ty vole! Zbláznil ses? A co až to zjistí?" vykřikl Derek.
,,Pochopí to."
,,Teď si děláš prdel, že jo?" zeptal se Brad.
,,Ehm... Ne, proč?"
,,Ty si jako myslíš, že to pochopí? Děláš si ze mě prdel? Tohle nepochopí kamaráde. To mi věř." řekl Brad.
,,Tak co mám podle vás udělat? To s ní mám chodit až do smrti? I když ji nemiluju?"
,,Seš si jistej, že ji nemiluješ?'' zeptal se Derek.

On je z nás jediný, kdo s někým někdy měl vážný vztah. Hodně tu holku miloval, ale potom se jednoho dne dozvěděl, že se musí odstěhovat. Byl z toho špatnej asi dva měsíce. Od té doby se do nikoho nikdy nezamiloval. Já měl taky vztah, ale ten nebyl tak vážný jako ten jeho.

,,Jak to myslíš?" zeptal jsem se Dereka.
,,Záleží ti na ní? Jsi s ní rád? Líbí se ti? Je pro tebe nějakým způsobem důležitá? Máš ji rád víc než sám sebe?" tak teď nevím. Záleží mi na ní. Jsem s ní rád. Líbí se mi. Je pro mě něčím důležitá, ale mám ji rád víc než sebe? Ano. Sakra.
,,Jo... Asi ji opravdu mám rád, ale..."
,,Ale co proboha. Jestli ji máš rád víc než sám sebe, tak je to jasný. Jseš do ní zamilovanej až po uši." začal šílet Brad a Tay nás jen nechápavě pozoroval. Ani se mu nedivím.

Po škole jsem šel domů a všechno si v hlavě srovnal. Mám ji rád, ale miluju ji? Nevím. Nikdy jsem nevěděl co je to láska. Jsem zmatenej. Snad si to do zítra v tý hlavě srovnám.