Osudný den ✔

6.Ona nesmí umřít!

Je sobota, to znamená, že je víkend a můžu zajít do nemocnice. Nic jiného mě nenapadá. Chci nějak napravit to, co jsem udělal. Vím, že to nejde, ale já marně doufám že ano. Kluci se se mnou od té doby nebaví. Strašně rád bych si s nima někam vyšel, ale nechtěj se mnou nic mít. Ani se jim nedivím.

Přišel jsem do nemocnice. Musel jsem jít pěšky a je to hrozně daleko.
,,Můžu vám nějak pomoci?'' zeptala se ně sestra.
,,Ne,dík." nechtěl jsem to tady zas obkecávat a prostě jsem šel do jejího pokoje. Překvapilo mě, že tam nikdo nebyl. Posadil jsem se k lůžku kde ležela a povídal jsem si s ní. I když vlastně jen sám se sebou.
,,Ahoj Jess. Můžu ti tak říkat? Asi mi neodpoviš co? No nic. Jsem tady už podruhý. Jen abys věděla kdo jsem. Jsem Cole, ten kluk co měl ve škole partu. Už ji nemám. Měl bych ji, kdybych se nezachoval tak, jak jsem se zachoval. Kéž by si mě vnímala. Bylo by to o dost snazší. Doufám, že se brzy setkáme jinak, než v nemocnici. Moc rád bych tě poznal. Až teď jsem si uvědomil, že jsem tě úplně přehlížel a nic o tobě nevím. Nevěděl jsem dokonce ani tvé jméno. No věřila bys tomu?" musel jsem se uchechtnout. ,,Kdybys tak věděla, kdo tady teď u tebe sedí a mluví k tobě. Snad mě nebudeš nenávidět i když bych se ti ani nedivil. Uzdrav se, prosím...

********
Už je to týden od té nehody. Stále se neprobrala z kómatu a její mamka je na pokraji zhroucení. Jak by taky ne, když její dcera jen leží a nevnímá okolí, jakoby vůbec nebyla. Každý den se modlím, aby se probudila, ale stále nic.

Do školy se mi chodit vůbec nechce, ale musím. Před školou stáli kluci, jen mě zahlédli šli pryč. ,,Kluci, no tak!!! Prosím.. Brada! Tayi! Dereku." nemá cenu na ně volat. Moc dobře vím, že mě slyší. Ve třídě si poslední týden sedám na místo Jess. Nikdy jsem si nevšiml, jak se tam skvěle přemýšlí.

Po škole jsem šel zase do nemocnice. Nic se nezměnilo. Jako vždycky. Zase jsem si sedl a povídal si sám se sebou.
,,Ehm.. vy jste pan Cole Stevenson?"
,,Ano.. něco nového?"
,,No... jak to říci. Zdá se, že je její stav horší než předtím. Uvažujeme i o tom, že už se nikdy neprobudí.. Je nám to líto. Kdyby se něco s jejím zdravotním stavem změnilo, dáme vědět."
,,To jako že umře?! Ona nesmí umřít!" tohle na mě už bylo moc. Kurva!! Všechno je to jen a jen moje vina. Tohle si nikdy nepřestanu vyčítat.

Je tady další kapitola. Budu ráda za každé přečtení, hlas a komentáře.

Teris♥