Osudný den ✔

8.Komplikace

Musel jsem do té nemocnice pro jistotu zajít. Bál jsem se a to hodně. Ten sen se mi před očima promítal znova a znova.

Došel jsem do nemocnice a našel její pokoj. Vešel jsem a hned jsem se uklidnil, když jsem zjistil, že je v pořádku. No... jak to říct. Není v pořádku, ale... snad to chápete.

Zase jsem si tam povídal sám se sebou. Dokonce jsem mluvil i o tom snu.
,,Ahoj, Jess. Tak jsem tady zase. Doufám, že se máš fajn. Ne. Sorry.. tohle bylo divný. Dneska se mi zdál dost hrozný sen. V tom snu si... umřela. Jessico, hlavně nesmíš umřít... je ti to jasný? To mi nesmíš udělat! Nesmíš nás opustit. Hlavně prosím zůstaň..'' nemohl jsem to vydržet. Slzy mi začaly stékat proudem po tvářích. Nešlo to zastavit. Chtěl jsem vůbec? Ne. Musel jsem ze sebe dostat ten stres.

Ještě jsem tam seděl asi hodinu. Vstal jsem a odcházel pryč, když v tom se ozvalo dlouhé pípnutí. Netušil jsem co se děje. Nedocházelo mi to. Do pokoje vtrhli doktoři a začali po sobě křičet. ,, Zástava! Rychle!"

Ne, ne, ne, ne, ne! ,,Jessico!!! Ne!" Začali mě tahat z pokoje, ale bránil jsem se. Omylem, opravdu omylem jsem jednoho doktora kopl, až spadl na zem. Dostal jsem se k ní. Dělali jí masáž srdce a dávali jí i elektrické šoky. Nic. Pořád nic.

Takhle to nesmí skončit. To není možný! Ten sen mě měl upozornit nebo já nevím. Nic nechápu, ničemu nerozumím, nechodím do školy a teď tohle?! Jsem úplnej magor! Totálně jsem zcvoknul. Prosím, ať je tohle všechno jen podělanej sen!

Tohle se nemělo nikdy stát.... Nikdy!

Je tady další kapitolka. Za dnešek už myslím druhá. Je krátká, ale snad to nevadí. Už se nám to pomalu, ale jistě rozjíždí. Určitě se máte ještě na co těšit. Mějte se! Papaa!

Teris♥