Osudný den ✔

25.Odpouštím ti

Au... Všechno mě bolí.. Jsem jako smyslů zbavený. Nic si nepamatuju. A vůbec.. Kde to jsem? Podíval jsem se okolo a uviděl jsem budovu. Asi ve třetím patře bylo otevřeně okno. Vždyť tady bydlí Brad!

Ležel jsem na zemi a nemohl hýbat nohou. Sakra. Co jsem to vyváděl? Nevím. Nic si nevybavuju, jen... Počkat. Jessica. Musel jsem zešílet, ale myslím, že jsem vyskočil z okna. Co mě to napadlo?

,,Cole! Cole?! Bože..." přiběhl ke mě ubrečenej.. Moment ubrečenej Brad? Páni..
,,Jsem tady."
,,Co tě to napadlo ty idiote! Myslel jsem, že jsem tě ztratil! Jsi jako můj bratr.. To bych nezvládl."

,,Jsem v pohodě. Co se stalo?"
,,Já nevím.. Úplně si zešílel. Pořád dokola si říkal Jess.. Jess... Mluvil jsi něco o tom, že je mrtvá, ale ona není mrtvá jen odjela z města a..."
,,Cože?! A to ste mi to neřekli?"
,,Já ti to říkal, ale ty jsi buď neposlouchal nebo si zmagořil." už si vzpomínám. Před školou mi chtěl něco říct, ale já myslel jen na to nejhorší. Jsem pitomec! Mohl jsem za ní jít a rozmluvit jí to.

,,Brade? Brade! Jsme... Cole? Co..co se tady sakra stalo?"
,,Cole skočil z okna."
,,Co??!" vykřikli oba najednou.
,,Jen jsem si odskočil a slyšel jsem jak volá: Jessico! Už jdu! a pak jsem viděl jen otevřené okno."
,,Cole... Ty máš sakra štěstí, ty kryple! Pojď sem." řekl mi Derek, obejmuli jsme se a řekl mi něco ve smyslu, že je rád, že jsem zpět.

,,Tak co?" zeptal se jich Brad.. Hmm... O čem asi mluví?
,,Je tady.."
,,Opravdu?"
,,Jop.."
,,Ok.. Přiveďte ji... Cole?"
,,No?"
,,Pojď."
,,Ok."

Došli jsme dovnitř. Než jsem tam dokulhal uběhlo tak deset minut. Mám na sobě samé odřeniny a vypadám jako z akčního filmu. Vlastně. Ono je to tak trochu pravda.

,,Brada.. Můžeš mi vysvětlit co.."
,,Ahoj." otočil jsem se za tím hlasem a málem jsem se zadusil vlastními slovy.
,,Kluci mi řekli, co se stalo."
,,Jo...já...no...ehm.."
,,Klid.. Hlavně už nic neříkej. Cole já... Miluju tě, ale.."
,,Ale nemůžeš mi odpustit."

,,Ano. Cole, kdyby se ti něco stalo, neodpustila bych si to. Jo a proč kulháš a jsi celý sedřený?"
,,No... Tak trochu jsem zmagořil a skočil jsem z okna se slovy Jessico! Už jdu!"
,,Cože jsi udělal? Ty jsi skočil z okna kvůli mě? Proč?"
,,Protože tě miluju Jessico.. Nedokážu být bez tebe ani minutu. Už bez tebe ani nechci být. Uvědomil jsem si, co pro mě znamenáš a i za tu chvíli, co jsme spolu byli, jsem si uvědomil jak moc mi na tobě záleží." uviděl jsem v jejích očích jiskřičky štěstí.

,,Cole... Miluji tě a odpouštím ti.. Taky už bez tebe nedokážu být."
,,To myslíš vážně?" rychle jsem vstal, div jsem nespadl a vyzvedl jsem ji do vzduchu. Jen kývla a já neváhal a políbil jsem ji.

Konečně jsem zase pocítil ten nádherný pocit. Pocit lásky, který jsem dlouho nezažil. Když si to tak vezmu, tak jsem ho vlastně nikdy nezažil. Miluju Jessicu Gerber a tak to zůstane napořád...