Osudný den ✔

20.Vzpomínky

Tahle kapitola není extra důležitá v příběhu, ale obživý vám paměť 😉

,,Ehm...Dobrý den. Mohl bych se vás na něco zeptat?''
,,Ale jistě,  co potřebuješ?''
,,Jak se jmenuje ta holka co měla tu nehodu."
,,Ty.. o tom taky víš?''
,,Ano vím."
,,Jmenuje se Jessica."
,,Děkuji"

*****

,,Pane, sem nesmíte."
,,Jdu za Jessicou."
,,A mohu vědět kdo jste?"
,,Já... jsem její přítel. Cole, těší mě."
,,Ona ale nemá přítele"
,,Takže vám o mě neřekla?"
,,Ne neřekla, ale důvěřuji vám. Vypadáte jako milý kluk. Moje dcera má vkus."

*****

,,Ahoj Jess. Můžu ti tak říkat? Asi mi neodpoviš co? No nic. Jsem tady už podruhý. Jen abys věděla kdo jsem. Jsem Cole, ten kluk co měl ve škole partu. Už ji nemám. Měl bych ji, kdybych se nezachoval tak, jak jsem se zachoval. Kéž by si mě vnímala. Bylo by to o dost snazší. Doufám, že se brzy setkáme jinak, než v nemocnici. Moc rád bych tě poznal. Až teď jsem si uvědomil, že jsem tě úplně přehlížel a nic o tobě nevím. Nevěděl jsem dokonce ani tvé jméno. No věřila bys tomu? Kdybys tak věděla, kdo tady teď u tebe sedí a mluví k tobě. Snad mě nebudeš nenávidět i když bych se ti ani nedivil. Uzdrav se, prosím..."

*****

,,Ehm.. vy jste pan Cole Stevenson?"
,,Ano.. něco nového?"
,,No... jak to říci. Zdá se, že je její stav horší než předtím. Uvažujeme i o tom, že už se nikdy neprobudí.. Je nám to líto. Kdyby se něco s jejím zdravotním stavem změnilo, dáme vědět."
,,To jako že umře?! Ona nesmí umřít!"

*****

,,Ahoj, Jess. Tak jsem tady zase. Doufám, že se máš fajn. Ne. Sorry.. tohle bylo divný. Dneska se mi zdál dost hrozný sen. V tom snu si... umřela. Jessico, hlavně nesmíš umřít... je ti to jasný? To mi nesmíš udělat! Nesmíš nás opustit. Hlavně prosím zůstaň..''

*****

,,Haló? U telefonu Cole Stevenson."
,,U telefonu matka Jessicy. Cole... Probrala se! Jessica se probrala z kómatu! Musíš přijet."
,,Hned jsem tam!"

,,Mami, kdo je to?"
,,Tohle je tvůj přítel. Cole. Ty si ho snad nepamatuješ?"
,,Ne.. Nikdy jsem ho neviděla."
,,Cole...?"
,,A..ano?"
,,Nepamatuje si tě! Má výpadek paměti, proboha..."
,,Nechám vás tady o samotě a Jessico? Drž se ho.. má tě hodně rád. Chodil za tebou snad každý den."

*****

První polibek...

*****

,,Ahoj, Jess. Něco jsem ti přinesl."
,,Oh.. Cole. Ty jsou mé oblíbené. Děkuji!"
,,Proč se směješ?"
,,Já.. Jen mám strašnou radost. Jak víš, že jsou mé oblíbené."
,,Chodíme spolu. Byl bych debil, kdybych nevěděl jaké květiny má moje milovaná ráda."
,,Jo, to je fakt."

*****

,,Nazdaar! Jak dlouho čekáš?"
,,Asi pět minut."
,,Hele... A co ta Jessica. Prej se probrala."
,,Jo, probrala se. Myslí si, že spolu chodíme. A..."
,,Cože?!"
,,No... Musel jsem se k ní nějak dostat, abych věděl jak na tom je. Řekl jsem, že jsem její Přítel."
,,Ty vole! Zbláznil ses? A co až to zjistí?"
,,Pochopí to."
,,Teď si děláš prdel, že jo?"
,,Ehm... Ne, proč?"
,,Ty si jako myslíš, že to pochopí? Děláš si ze mě prdel? Tohle nepochopí kamaráde. To mi věř."
,,Tak co mám podle vás udělat? To s ní mám chodit až do smrti? I když ji nemiluju?"
,,Seš si jistej, že ji nemiluješ?"
,,Jak to myslíš?"
,,Záleží ti na ní? Jsi s ní rád? Líbí se ti? Je pro tebe nějakým  způsobem důležitá? Máš ji rád víc než sám sebe?"
,,Jo... Asi ji opravdu mám rád, ale..."
,,Ale co proboha. Jestli ji máš rád víc než sám sebe, tak je to jasný. Jseš do ní zamilovanej až po uši."

*****

,,Jessico?! Co tady děláš?"
,,Včera mě pustili. Celé tři dny si za mnou nepřišel. Čekala jsem na tebe celé dny a ty nikde. Stalo se něco?"
,,Promiň, neměl jsem čas. Chodím do školy víš?"
,,Cole?"
,,Co." plakala.
,,Promiň, že jsem přišla."

*****

,,Jessico!"
,,Jessico! Stůj!"
,,Pozor!"

*****

,,Ahooj! Co tady děláš?"
,,Musím ti něco říct..."
,,Tak povídej... Už se nemůžu dočkat, co mi chceš říct."

,,Já...já... ehm... no... Šla bys se mnou na rande?"
,,Jasně že jo! A Cole?"
,,Hmm?"
,,Až teď jsem si uvědomila, že jsem se do tebe opravdu zamilovala. Nedovedu si představit život bez tebe. Je mi strašně líto, že jsem na tebe zapoměla."

*****

Při poslední vzpomínce se mi chtělo brečet ještě víc. Proč jsem se musel zamilovat. Jednou mi to asi fakt nestačilo. Vstal jsem a prostě jsem odešel. Náš stůl vypadal jako po výbuchu, ale to mi bylo fuk...