Leave me alone, Tomlinson! /L.T/ TEXTING

17. Late

Seděla jsem už na svém místě. Bohužel, tuhle hodinu mám jako jednu z mála společnou i s Tomlinsonem. A jelikož první den školy přišel pozdě a jediné volné místo bylo hned za mnou, musí tam sedět.

Bylo 8:35 a zvonilo, ale on nikde. Teď mi psal, ještě nadával, že za minutu bude zvonit. Doufám, že nedělá to, co si myslím.

"A, Tomlinson zase pozdě!" slyším hlas paní Blackové.

Dobře, tak to nedělal. Myslím, že by mu to netrvalo půl minuty.

Usedl hned za mě a chvíli na to mi zabrněl v kapse mobil. Jelikož jsme měli biologii, při které nás paní Blacková nenechá mluvit, ale všichni si u toho hrají na mobilu bez jejich námitek, rozhodla jsem se také podívat na příchozí zprávu. Navíc, biologii zvládám bravurně, nemusím její nudný výklad poslouchat.

Loui: Ne, nedělal jsem to, co si myslíš.

Musela jsem se uchechtnout a protočit oči.

Já: Kdyby ti to trvalo půl minuty, nemohla bych tě ani využít.

Loui: Chceš mě využít? ヽ(^。^)丿

Já: Ne.

Loui: Škoda. .-. Líbilo by se ti to.

Já: Nezájem.

Loui: A kde je teď to tvoje 'potřebuju tě'?

Já: Hm.

Loui: Taky tě potřebuju. Potřebuju se tě dotknout. A je jedno, jestli to bude jen objímání, nebo cokoli jiného.

Zobrazeno 8:39

Na tohle jsem neměla jak odpovědět. Prostě jsem to nechala být. Všiml si, že jsem mobil dala do kapsy a ví, že nemá cenu mi teď psát. Takže to ani neudělal.

Ale to, co udělal po hodině mě zarazilo nejvíc. To 'potřebuju se tě dotknout' totiž myslel zřejmě smrtelně vážně.