Leave me alone, Tomlinson! /L.T/ TEXTING

44. Goodbye, Louis

Bylo venku teplo, takže jsem si nechala kraťásky, vzala si slabší mikinu přes hlavu, která byla delší, takže mi zahalila kraťásky a půlku stehen, věci naházela do tašky. Kartáček si koupím nový a hřeben? Pro ten pošlu třeba... Harryho?

Ještě jsem vzala do ruky mobil a běžela dolů. Když jsem šla ke schodům, zrovna od tamtud vyšel Louis, měl okolo pasu ručník a z vlasů mu kapala voda. Byl roztomilý a krásný. Takže nic pro mě. Prohlédl si mě. "Co to kurva-"

"Zbohem, Louisi," řekla jsem se snahou zachovat kamennou tvář. Zmateně se na mě podíval, ale já seběhla schody, obula si rychle boty a vystřelila z domu jak nejrychleji jsem mohla.

Tak. A co teď...?

Vzala jsem do ruky mobil a přitom šla rychlou chůzí od toho domu. Samozřejmě že Louis ani neotevřel dveře, ani za mnou nešel. Nepokoušel se mě dostat zpátky. Vážně jsem mu věřila to jeho "mám tě rád?" Jsem naivní. Nemá mě rád, využívá mě. ON se nezmění. Narozdíl od Harr-

Jasně! Harry! Ten by mě mohl odvést domů. Teoreticky. No tak, auto má.

Hned jsem rozklikla Messenger, našla náš první, dokonce dnešní chat a tam jeho číslo. Měla jsem málo dat, tak jsem mu nezavolala přes Messenger. A psát se mi to nechtělo. Navíc když mu mobil zapípá jednou, je menší pravděpodobnost, že si toho všimne. Když mu bude mobil vyzvánět, snad si všimne. Bohužel počítám s tím, že bude na nějaké párty a jestli mi to netípne, vysměje se mi. Nikam mě neodveze. Prostě jsem naivní a hloupá, ale je tma, dost hodin. Sama domů nemůžu, mám strach. A potřebuju tady někoho u sebe. Nutně. Musím to zkusit.

Sedla jsem si na obrubník. On mi to určitě nevezme. Taylor má vždy vypnuté zvonění a Niall je na mě naštvaný, protože jsem na něj nepočkala po škole a málo se mu prý věnuju. To kvůli Louisovi, i když o tom Niall neví. Ale... Přiznávám to.

"No tak, halo!" ozval se rozespalým a trošku vytočeným hlasem Harry. Podle displeje jsme volali už 11 sekund. Ani nevím, kdy jsem to vytočila. Jen jsem to číslo naťukala.
A taky bylo-pro něj 'teprve' půl jedenácté, ale on spal. Divné.

"H-Harry?" zavzlykala jsem

"Esme! Es, co se stalo? Ty pláčeš?" v jeho hlase byl slyšet jak se najednou probral, sedl si-nebo vstal a bojí se o mě.

On se o mě bojí.
On má o mě starost.
On se o mě zajímá.

"J-jo. H-Harry při-jeď p-ro mě p-prosím," zase jsem se rozbrečela.

"J-jasně. Hned jsem tam! Jen mi řekni kde jsi."

"Před Lou-Louisovým d-domem."

"Kretén," zašeptal zřejmě přes zaťaté zuby. Věděl, že mám v plánu jít k Louisovi?  "Dobře," slyšela jsem jak je trošku vzdálený od mobilu a šustí tam něčím, zřejmě se obléká.

"Es, co se tam stalo?"

"J-já, o-on m-m-má př-"

"Shhh, řekneš mi to u mě, ano? Budeme si teď o něčem povídat, o něčem jiném, dokud nepřijedu, dobře? Hlavně klid, neplakej."

Moment.
1. Já jedu k Harrymu?
2. On pro mě opravdu jede? On si chce povídat? Chce mě uklidnit? Abych neplakala? I když by měl být na mě hnusný a mrzutý, protože jsem ho vzbudila?
Kde je ten zlý Harry?

"D-dobře, jen-" uslyšela jsem bouchnutí dveří a jak startuje auto.

"Jen co, princezno?" to mě donutilo se usmát a začervenat.

"Prosím nevybourej se." on se zasmál. Měl krásný smích. Škoda, že jsem ty ďolíčky, které se mu vždy vytvoří neviděla.

"Nevybourám, zlato, slibuju."

--------------------
(Ten GIF nahoře... Aghhhh <33)
Btw inspirovala jsem se Fake_Gigi a jejím příběhem Only you, teď myslím tu část s Harrym. Není to úplně stejný, jen inspirace ^.^ Takže ji tenhle díl věnuju <3 Snad to nevadí, když tak přepíšu :/ :)