Pomalu jsem otevřela dveře a zůstala mezi nima s otevřenou pusou. To snad... Ne...
Jak!? Jak někdo může být tak sakra roztomilý když spí?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dobře, právě jsem mu odpustila úplně všechno co kdy udělal-i když toho moc není. Ne toho špatného.
Louis ležel na posteli-musím podotknout že sám, byl přitulený k polštáři, bez trička, srozcuchanýma vlasama (ó můj bože, on je tak sakra sexy), a oddychoval.
Nevěděla jsem, co mám dělat. Mám si jít lehnout vedle něj? Mám jít dolů čekat na Harryho před dům a jít ještě k sobě? Nebo se projít? Nebo jít koukat na telku?
Chvíli jsem ho pozorovala. Byl tak sladký, nechci teď od něj odcházet. Vždyť jsem mu sakra slíbila, že tu jednu noc přespím a neudělala jsem to. Takže mu to musím vynahradit. Přespím tu jindy. Dneska? Zkusím se ho pak zeptat.
Sundala jsem si mikinu, přehodila ji přes židli a lehla si vedle Louise. Snažila jsem se ho nevzbudit. Jednou se zavrtěl, ale zamumlal něco jako "mám tě rád Esmmmmm," a zase oddechoval. Usmála jsem se. Věřím mu, věřím Harrymu. Má mě rád. A já jeho taky.
Chtěla jsem si s ním proplést aspoň prsty. Potřebovala jsem jeho jakýkoli dotek. Dala jsem mu ruku na rameno-tak, aby to mohl sotva cítit a sjela až k zápěstí. Prsty měl v polštáři, jak byl přitulený, tak jsem se pousmála a položila si hlavu. Pozorovala jsem ho.
Bohužel, i když jsem nechtěla, zavírala se mi očka a já se po chvíli vydala do říše snů...
Probudila jsem se, když zvonil alarm nebo co... Spíš teda budík, jak jsem to tak viděla. Víčka jsem od sebe neodlepila. Vždycky doma nechávám budík chvíli zvonit, dokud nemám chuť ho rozbít, protože mám víc energie a vstanu s větší pohodou.
Po chvíli mi došlo, že jsem si takový vyzvánění na budík vůbec nedala. Byla jsem zmatená, ale nechala jsem to být. Ještě jsem to nechala asi čtyři sekundy být, ale ono to bylo tak otravný!
"Sakra vypněte ten krám někdo!" praštila jsem hlavou do polštáře. Byla jsem už zoufalá. A sama doma, proč bych si nemohla zařvat?
"Esme?" ozvalo se vedle mě. Trhla jsem sebou, vyšvihla do sedu a otevřela oči. Já zapomněla! Jsem u Louise! Trapas.
"Louisi?" šeptla jsem.
"Proboha Es, co tady děláš?" řekl a v očích měl jiskřičky štěstí a naděje smíchané se zmatením.
"P-promiň, já-"
"Ne, Es, já se omlouvám, Wendy není moje holka a-"
Přiložila jsem mu dlaň na rty a usmála se. Byl zmatený, nadzvedl obočí. Chvíli jsme se koukali do očí tomu druhému, ale já potřebovala cítit jeho dotek, potřebovala jsem jeho rty.
Naklonila jsem se a ve chvíli, kdy jsem ruku odendala jsem ho políbila.
---------- Jej, konečně spolu^^ Díl věnuju: jjandaa15 <3
