Leave me alone, Tomlinson! /L.T/ TEXTING

48. Car

Celou cestu k Harrymu jsem jen koukala z okénka, i když kudy jedeme jsem nevnímala. Měla jsem chuť zavřít oči a spát, ale na druhou stranu se mi spát vůbec nechtělo. Ne v přítomnosti Harryho, ne dokud nebudu v pokoji, či na gauči. 

"H-Harry?" řekla jsem tiše. Bolelo mě z breku v krku.

"Hm?" usmál se a přesměroval pohled na mě.

"Za prvé, dívej se na cestu, prosím," začala jsem. On se jen zasmál a s vrtěním hlavy se díval zase na cestu. "Za druhé, nebudu vadit rodičům?"

"Ne, tátu-no tátu nemám-"

"Omlouvám se, já-já to ne-nevěděla-" koktala jsem a naslzily mi oči. Určitě mě teď praští.

"Es, klid," usmál se a pohladil po stehně: "můj fotřík byl děvkař a lhář, mojí mamku a sestru mlátil a... Jsem rád, že s námi už není." Jeho úsměv nepovadl, bylo vidět, že to myslí vážně. 

"A ostatní členové rodiny?"

"No, budeme tam jen s Felixem," usmál se a odhalil zuby. Bílé, zářivé perličky. Jen mě zarazilo to jméno. Vím, že má Harry sestru Gemmu, ale bratra, nebo co to je..? Kdo je Felix??

"Felix je kocour," zasmál se, když viděl můj výraz. Nebo mi četl myšlenky? U něj je všechno možné.

"Oh, tak to jo," zasmála jsem se. Poprvé za tenhle večer-když pominu to lechtání. To byl nucený smích. Proti mé vůli. I když to byla jedna z mála hezkých chvilek dneska večer.

Položila jsem si hlavu na okénko a pozorovala ho. Ty jeho rysy, oči, rty malinové barvy, vlasy... Taky jsem si všimla, jak začal svírat volant. Proč? Asi ví, že na něj zírám, ale opravdu mu to tak vadí?

Začal cukat koutky. Na to jsem se musela usmát.

"Co je na mě tak zajímavého?" usmál se odhalujíc ďolíčky.

"Vlastně všechno," řekla jsem popravdě. A pak mi to došlo. Co to melu? Musí mě teď nesnášet, snaží se se mnou vycházet a teď si myslí, že po něm jedu, nebo tak něco. 

"Joo? Hmm," nepřestával se usmívat. Uf, zřejmě jsem nic nezvorala. Nebo jo? Zase svírá volant a zatnul čelist. 

"Stalo se něco? Já to podělala? O-omlouvám se, já-já-"

"Nic jsi nepokazila," řekl a chytl mě za ruku: "naopak."

"D-dobře," zasnažila jsem se o úsměv. Bylo vidět, že o něčem přemýšlí a neví, jestli to měl říkat. 

Proto mě napadla jedna věc-i když zatím nevím, jestli správná. Zatím mi to správné přišlo, navíc jsem ho chtěla ujistit, že mi to ani trošku nevadilo. Tak jsem si s ním propletla prsty.