Because He Isn't Normal 2.

∞2∞

Asi o pár hodin později ve Vegas bez domova, jsem měla takový divný pocit. Jakobych... Neměla kde bydlet.
Jinak, až na to, že jsem opilá, tak jsem přemýšlela naprosto jasně.

Seděla jsem v baru a popíjela alkohol za mé poslední prachy.
Utápěla jsem se ve vlastních myšlenkách a nadávala si, že jsem si nevzala nějakého slavného fotbalistu. To by pak bylo dost peněz, na dalšího panáka.

Zavolala jsem si taxíka a dál pozorovala barmana, jak leští skleničky. Byl v tom vážně dobrý... Možná bych mohla uspořádat mistrovství světa v leštění skleniček. To bych si pak možná vydělala na další alkohol. Ale teď nemám prachy, ledatak bych si je vytáhla z prdele a takový kouzelník nejsem, takže jsem si zavolala taxíka. Zaplatím mu třeba kamínkem, co seberu ze země.

"Ahoj, kočko.", zaslechla jsem vedle sebe tlumený mužský hlas.

Moc dobře jsem ho neslyšela, jednak proto, že jsem opilá a taky proto, že hrála nahlas muzika.

"Nazdar, pelikáne.", zamrmlala jsem a kopla do sebe poslední kapku alkoholu.

Nemám problém s tím, že se budeme nazývat zvířaty. Když to tak chce, tak v pohodě. Otočila jsem se na něj a všimla si, že se na mě kouká nějak divně, moc jsem to nedokázala identifikovat, ale přišlo mi to tak.

"Cože?"

"Nech to být.", mávla jsem opile rukou a škytla.

Zasmála jsem se tomu a poplácala pelikána po zádech.

"Mám pro tebe návrh.", zachichotala jsem se a zvedla ukazováček na náznak toho, že je to vážné.

"Ty mi zaplatíš dalšího panáka a já...", zamyslela jsem se a rozhlédla se po klubu.

"Já ho vypiju.", bouchla jsem dlaní o barovou desku.

V duchu jsem byla na sebe pyšná, jak jsem to vymyslela.

On se zasmál a položil okolo mých ramen svou bundu. Opile jsem se na ní podívala a nazvedla obočí. Uchopila jsem materiál mezi prsty a nechápavě naklonila hlavu. Hehe... Bunda!

"Já mám lepší nabídku.", odkašlal si.

"Já tě odvezu domů a ty se mi budeš snažit nepozvracet do auta.", navrhnul.

Zasmála jsem se. Ještě nějaký dům mít. Ale on nemusí vědět všechno.

"To zní jako pěkná nuda. Takže sbohem bez boha.", prohlásila jsem a seskočila ze židle.

Trichu jsem se zamotala a oro jistotu se chytla baru. Rozhlédla jsem se po klubu a zamrkala, abych zaostřila.

Vydala jsem se do davu, protože do mě neustále hučel, ten otravný kluk, nějaké sračky. Potřebuju se mu ztratit.

Všude zářily neonové barvy, až jsem se ušklíbla. Hudba hrála tak nahlas, že kdyby začal najednou hrát Jazz, nikdo si toho nevšimne jen se prostě dál kroutí do rytmu. Uprostřed všeho se na pódiu točily mladé dívky u tyčí. Měly až moc vyzývavé oblečky na to, že některým bylo dokonce asi jen patnáct. Pohazovaly vlasy a do davu lidí posílaly takový ty "sexy pohledy". Ošila jsem se nad představou, že bych tam stála já v těch kraťáskách, z kterým by mi lezla prdel až bůh ví kam do Narnie a očumovali by mě ti nadrženci.

V tu chvílu mi někdo sáhl na zadek a tvrdě ho zmáčkl. Zalapala jsem po dechu a pomalu a nasraně se otočila. Stiskla jsem čelist i ruce. I když tam bylo dost lidí, přesně jsem věděla, který z těch uchýlí to byl. Byl to starý tlustý dědek, kterýmu chyběly všechny zuby. Už jsem mu chtěla jednu vlepit, ale zarazila mě něčí ruka, která vyrazila vpřed jeho obličeji. Něčí pěst udeřila tomu úchylovi přímo do nosu! Šokovaně jsem se podívala na mého zachránce a...
Moje nadšení povadlo. Byl to zas on. Ten kluk z baru. Co se pořád stará? Jako... Je hezkej, to fakt jo, ale... Prostě moc se o mě stará a mě to štve. Chci svobodu! Budu stávkovat. Za svobodu!

Vydala jsem se zase pryč. Jednak proto, že se to mezi těma lidma už nedalo vydržet a taky proto, že jsem chtěla utéct tomu mému "zachránci".

"Počkej! Kam jdeš?", dohnal mě a to už mě úplně dosralo.

"Pryč od tebe!", prskla jsem.

"A vůbec, co se do mě furt sereš?! Nemusím mít nad sebou nějakého pitomého strážného anděla! Můžu si dělat co chci a ty mě nemusíš hlídat!", vyjela jsem na něj.

Vypadalo to, že jsem ho nasrala.

"Tak to si teda nemůžeš dělat, co chceš!", zavrčel a chytl mě za paži.

Táhl mě k východu. Chvíli jsem jen kulila oči, ale pak jsem se vzpamatovala.
Tak a dost! Co si to dovoluje?! On není žádnej můj vychovatel!
Vyškubla jsem se mu a utíkala směrem k tanečnicím. Nevěří mi, že já si budu dělat, co chci?! Tak ať sleduje!
Prodírala jsem se tím davem, jak nejrychleji to šlo.

Vyskočila jsem na jedno z malých pódií a cestou si vzala bankovku, která tam ležela od nějakého uslintaného úchyla. Zastrčila jsem si jí do kapsy.

"Hele! Vypadni, co se sem sereš?!", prskla na mě ta prostitutka.

"To ty mě sereš a ty tvoje kozy, co mi lezou až do obýváku!", nasupeně jsem vyštěkla a shodila tu děvku dolů.

Všichni na mě koukali, jakoby čekali, že tu začnu kázat o křesťanství. Takovým tím pohledem 'No tak se ukaž ty nádhero, když už jsi zkazila celou zábavu'.
Na chvilku jsem zapřemýšlela, zda to byl opravdu tak skvělý nápad, dělat takové divadlo. Ale pak jsem zahlédla pelikána, jak na mě nasraně čumí.
To mi dodalo odvahu. Zářivě jsem se zazubila a mrkla na něj.

Sundala jsem si pelikánovu mikinu a upustila ji na zem. Chytla jsem se za tyč a vyšplhala nahoru. Potom jsem se pověsila hlavou vzhůru a pustila se tak, že jsem se držela jen nohama. Pomalu jsem si vysvlékla triko a hodila ho dolů. Davem se ozval jásot a já se zaradovala. Připadala jsem si fakt hustě, že jsem středem pozornosti. V tom jsem uvolnila své držení a řítila se hlavou dolů. Těsně nad zemí jsem se zase chytila tyče.
Chvíli bylo ticho, ale pak začali všichni křičet a pískat. Slezla jsem a uklonila jsem se jim. Tohle jsem se naučila z televize. Pak že telky jen zabíjí čas!

Najednou se mi zvedl žaludek a mě se zamotala hlava. Dala jsem si ruku před pusu a zamžourala. Nasucho jsem polkla, ale nic nezabránilo tomu, že jsem se pozvracela. Ohodila jsem celé první tři řady. No není se čemu divit, když jsem zlitá na sračky a lítám tady vzhůru nohama v podprsence. Všichni zalapali po dechu. Já tam jen zahanbeně čuměla na ty idi od blitek.
Počkat... To je mrkev? Já mrkev nejedla... To je divný.

"Pojď! Dělej!", sykl někdo vedle mě a chytl mě za ruku.

Byl to pelikán. Rychle jsem jen čapla jeho mikinu a co nejvíc bankovek. Pak jsem jen poslušně běžela za ním. Cestou davem jsem někomu vytrhla z ruky flašku whiskey a strčila si ji pod bundu. Sklo mě zastudilo na holé kůži a já zalapala po dechu, ale běžela dál.

"Můžeš mi říct, co to jako mělo znamenat?!", vyjel na mě už venku před klubem.

"Co jako myslíš?", hrála jsem si na blbou a oblékala si jeho mikinu.

Hlídala jsem si ho a on mi ani jednou nekoukl na podprsenku nebo tak. Jakobych ho vůbec nepřitahovala. Pak teda nechápu, co ode mě chce.

"Nedělej, že nevíš!", prskl.

"Fajn... Prostě se mi udělalo blbě.", zamrmlala jsem.

"Očividně!
...
A-...Už je ti alespoň líp?", najednou z něj byl zase andílek.

Přikývla jsem.

On si mě přitáhl k tělu a pohladil po vlasech.

Co to... Wtf?!

Odkašlala jsem si a odtáhla se.

"Tak to zas nebudem přehánět, už to stačilo."