Because He Isn't Normal 2.

∞13∞

Z pohledu Jaxona:

Domem se rozezněl zvonek. Přestal jsem bušit do boxovacího pytle a šel otevřít. Kdo to může být tak brzy?

Cestou jsem si umyl omlácené ruce do krve, vzal meruňku a začal ji okusovat. Ťapkal jsem bosýma nohama na studené podlaze a snažil se trochu si upravit vlasy.

Zvonek se ozval znovu a znělo to víc nedočkavě. Zamračil jsem se a vzal za kliku. Pomalu jsem otevřel dveře.

Podíval jsem se na danou osobu. Zkameněl jsem. Stála tam ona. Upustil jsem svou meruňku na zem a trhaně se nadechl. To nemůže být možné.
Zavrtěl jsem hlavou.
Už začínám šílet jako Justin.

"Ne... Ne, já ne. Prosím.", povzdechl jsem si a promnul si oči.

Chtěl jsem zase zavřít, ale ona vklouzla dovnitř.

"Prosím, nech mě tu.", ozvala se zoufale.

Zamrazilo mě na zádech, když jsem zase slyšel její hlas.

"A-... Amber?", zašeptal jsem, když mi došlo, že není jen výplod mé fantazie. A já už si jí chtěl pochválit, jak dobře di jí pamatuje mé podvědomí.

Přikývla a po tváři jí stekla slza.
Vběhla mi do náruče. Už jsem vyšší než ona. Za ten rok, co jsem ji neviděl jsem hodně vyrostl a jsem silnější, protože jsem se dal na box. Ale ona je stále stejná.

"Jsi tu.", zašeptal jsem a ohmatal její tvář.

"Kde je Justin?", zeptala se urychleně a odtáhla se.

Trhl jsem sebou a ve mě se probudil ochranářský bratrský cit. Stoupla ve mě vlna adrenalinu.

"Musíš mu pomoct! Musíš! Potřebuje tě!", vyhrkl jsem a táhnul jsem ji k němu do pokoje.

Vytrhla jsem se mi ze sevření a zavrtěla hlavou.

"Ne... Šla jsem se jen zeptat, jestli je v pořádku. Nesmí o mně vědět.", řekla smutně.

"Amber! On tě potřebuje! Je nemocný! On totiž kurva není v pořádku, je šílený! ", vyprskl jsem s klepající se bradou.

"Nesmí mě vidět.", oponovala stále.

Chytla mě za ramena a podívala se mi do očí.

"Jaxi, nesmíš mu o mně říct, Jaxi slib to.", naléhala se skleněnýma očima.

"To neudělám.", zavrčel jsem.

"Musíš mu pomoct! On se včera málem kurva podřezal!", vyhrkl jsem nahlas podrážděně.

Amber zalapala po dechu a vytřeštila oči.

"Co se děje, Jaxi?", ozval se od schodů Jastinovo hlas.

Oba jsme zkameněli a jen čekali, až k nám Justin přijde.
Objevil se asi tři metry od nás, během chvilky a vzhlédl k nám. Zadrhl se.
Milý úsměv mu zmizel z tváře, nebo nejdřív spíš zamrzl a až pak zmizel.
Chvili se nic nedělo. Jakoby se všechno zastavilo, čas jakoby se zmrazil.
Pak mu po tvářích začaly stékat slzy. Myslel jsem, že je to tím, že je šťastný, že Amber žije. Čekal jsem, že si začne radostně zpívat a všechno bude v pohodě. Ale on se místo toho, aby jí obajl, začal opatrně couvat, až se rozběhl do svého pokoje.

"Nechte mě už do prdele být!", zařval.

Hned mi to docvaklo. Myslel si to samé jako já, že se mu Amber jen zdá. Ani se mu nedivím.

Ambeřiny city k němu se probudily a ona běžela za ním. Já se jen posadil na gauč a čuměl do zdi.

Vyhrabe se z toho Justin, když je u něj Amber?
Nebo bude stále šílený?
Bude pro nás někdy nebezpečný? A bude stále nebezpečný pro sebe?
Byl jsem mimo z toho, co se děje.
Tak počkat... Amber žije? Jo, kurva ona žije. Nechápu. Nechápu nic.
Měl jsem tolik otázkek... A odpověď? Nikde. Jediný, co jsem věděl bylo to, že už nic nebude jako dřív. Všechno bude mít následky. Pro mě, pro Justina, pro Amber. Pro všechny.