Because He Isn't Normal 2.

∞14∞

Z Ambeřina pohledu:

Skočila jsem mu okolo krku. Měla jsem o něj takový strach! Znám ho... A vím, že když je ve stresu, je schopen čehokoli. Úplně ztrácí sebeovládání. Byla jsem tak ráda, že je v pořádku... Teda v určitých mezích. Přesný stav jeho psychiky jsem ještě neznala. A to mě docela trápilo.

Justin seděl na zemi, já si mu sedla na klín a obmotala ruce i nohy okolo jeho těla.
Ucítila jsem, jak zalapal po dechu a všechny jeho svaly se napnuly, tak jsem se zaraženě odtáhla. Co se děje? Copak není rád, že mě vidí?

Koukla jsem mu do očí a přesně věděla, na co se chystá zeptat. Jen jsem mlčky přikývla a usmála se.

"Ano, jsem skutečně tady, jsem u tebe, lásko.", řekla jsem si v duchu.

Chvíli ještě váhal a zkoumal si mě. Prověřoval, jestli se mu nezdám, jestli jsem vážně skutečná. Trpělivě jsem čekala na jeho úsudek. Potom se nepatrně usmál, ale to jsem skoro nestihla zaregistrovat, protože mě k sobě nečekaně rychle přimáčkl a zabořil hlavu do mého ramene.

"Bože, tak moc jsi mi chyběla.", zašeptal.

"Já vím.", měla jsem slzy na krajíčku.

"Myslel jsem, že jsi jen výplod mé šílenosti, že nejsi opravdová.", zakroutil hlavou.

Znovu jsem se odtáhla a podívala se na něj s lítostivým výrazem.
Najednou mě to zevnitř silně bodlo, že jsem mu způsobila takovou bolest. Že se kvůli mě tak trápil. Je to moje vina...

Doslova jsem se k němu vrhla a přitiskla své rty na jeho. On ještě prohloubil náš polibek a už se chtěl odtáhnout, ale já ho nenechala. Spojila jsem si ruce za jeho krkem a tím si ho přitáhla blíž. On si položil jednu ruku na mou hlavu a zabořil prsty do mých vlasů, přičemž druhá spočinula na mém boku vášnivě po něm přejíždějící. Kousl mě do rtu a tím si žádal o vstup do mých úst. Jemně jsem pootevřela rty a on mi dovnitř vklouzl jazykem. Začal boj mezi našimi jazyky. Bylo mi jedno, že prohrávám, věděla jsem, že tohle je přesně to, co jsem potřebovala.
Byl to náš první společný polibek a byl myslím nezapomenutelný.

Justin po chvíli vstal a mě položil na zem. Odlepila jsem se od něj.

"Tohle je dost opravdové, ne?", usmála jsem se a posadila jsem se na postel.

On zaváhal a lišácky se usmál.

"Mno... Myslím, že budu potřebovat ještě chvíli přesvědčování.", zazubil se a já se zasmála.

Rychlými kroky ke mně šel, ale zakopl a rozmázl se. Bylo taková rána, až jsem si myslela, že praskla podlaha. Dostala jsem záchvat smíchu a on se uraženě zamračil, celkem neohrabaně vstal a pak dělal, že se nic nestalo. Snažila jsem se udržet smích. Nasadil zase ten svůj úšklebek, který byl podle mě až moc egoistycký na to, že tu před chvílí hodil držku. Ale nic jsem neřekla, jen nadzvedla obočí.

Justin chytil mé ruce do svých dlaní. S očekáváním jsem se mu podívala do obličeje. On se sklonil, až jsme měli tváře ve stejné úrovni. Můj tep se zrychlil a moje srdce zešílelo. Měla jsem tendence odvrátit studem pohled, ale nešlo to. Musela jsem se na něj stále koukat a přát si, aby už mě sakra políbil, protože jsem po tom doslova prahla.

Justin zaplnil ten pitomý kousek mezi námi a přitiskl se mi na rty. Položila jsem se na záda a on si lehl nade mne, jednou rukou se podpíral a druhou znovu bloudil po mém boku. Neříkám, že mi to vadilo, bylo to zasraně dokonalé.

V tu chvíli mi to problesklo hlavou.
Byl to on. Opravdu to byl Justin. Ten, kterého jsem znala dřív. Ten kterého jsem měla ráda, teď ho miluju, a budu ho milovat ještě hodně dlouho. Tím jsem si byla jistá. Ne ten šílený, vyděšený, ale ten zábavný a sexy a... A... Prostě ten, koho jsem chtěla.