Because He Isn't Normal 2.

∞8∞

"... A pak jsem vyšla od Mikea a tys tam stál. Dál už víš, co se stalo.", dovysvětlila jsem Calvinovi mých posledních pár let života.

Calvin jen seděl a koukal na mě s otevřenou pusou. Natáhla jsem ruku a spodní čelist mu nadzvedla, aby tu pusu zavřel.

Jsem teď u Cala doma. Ash s Claire zůstali u Mikea, protože... Já vlastně ani nevím proč. Asi abych mohla být s bratrem sama.

"Počkej...", vypadlo najednou z Cala.

Vzhlédla jsem k němu.

"Tys spadla to popelnice a šlápla do chcanek?", optal se v záchvatu smíchu.

Nadzvedla jsem obočí. Já mu řeknu všechny moje problémy, můj život, když on tu pro mě nebyl... A on se zeptá na tohle? Na takovou nepodstatnou storku mého života? Kurva měla jsem románek s celebritou! Se světoznámou celebritou! Teď mi to došlo... Došlo mi, že jsem si to uvědomila až teď! On byl do prdele známý po celém světě! A já u něho přespávala, jen tak! ....
Hustý!... Je to divné, že mi vážnost té situace došla až teď. Většina z mých vrstevníků by se posrala, ale já jsem... Tak nějak v pohodě. Další důkaz mého pomalého vedení. Za pět minut z toho budu určitě na větev.

Počkat! Vraťme se ke Calvinovi. Jemu je to očividně totiž u prdele, s kým jsem byla a co jsem zažila. Jakoby už mě dost neodkopl! Tak to přehnal. Poslední kapka na tohle nemám. Jdu ven... Ale takhle ne, musím se převléct. Stále mám na sobě jen džíny a Calvinovo mikinu. Vlastně jsem jí ze sebe ještě nesvlékla, kromě toho, když jsem se točila u tyče. Trochu jsem se začervenala nad vzpomínkou, jak jsem se převáděla v klubu jen v podprsence. Ale znovu jsem se vrátila do reality a vzpamatovala se.

S odfrknutím jsem vstala ze židle. Calvin byl stále ponořený do své představy, jak šlapu chcanky místo zelí, takže ani nepostřehl, že odcházím.
Vyšla jsem mramorové točité schody nahoru do mého dosavadního pokoje. Připadám si jako šlapka. Jednou bydlím tam a podruhé zase tam. Ale já... Nemám prostě jinou možnost. Něco vymyslím, jenom potřebuju čas. Kousek času...

Musím uznat, že Calvin má dost peněz. Podle toho taky vypadá jeho dům. Zajímalo by mě, kde tolik peněz sebral. Nebo má prostě peněz akorát, ale mě to přijde nadnormální, když nemám ani cent.
Otevřela jsem s očekáváním svou novou skříň plnou... Prázdnoty. Nic tam nebylo. Jelikož můj kufr zůstal někde v říši divů, slušně řečeno, nemám ani jediný kousek oblečení.

Poškrábala jsem se na zátylku a nakrčila nos. Povzdechla jsem si... Potřebuju nějaké peníze. Moc se mi nechce za bráchou, protože jsem na něj pořád naštvaná... Ale nemám na vybranou, musím to přežít. Pro nákupy všechno! Nejsem ta z holek, co říká, že není jako ostatní, že moc nemusí nakupování a tak... Ony stejně kecají. Všichni bez rozdílu, alespoň trochu milujeme nákupy.
Pomalu jsem sešla schody zpátky a objevila se u Cala v kuchyni.

"Co to kuchtíš?", optala jsem se zvesela a nakoukla mu přes rameno.

"Co potřebuješ?", opáčil.

Protočila jsem očima. To že jsem příjemná ještě neznamená, že něco chci. Jako právě v tomhle případě náhodou něco fakt potřebuju, ale to je pouze v tomhle případě.

"Třeba jsem s tebou nebyl pořád, ale znám tě líp, než si myslíš.", prohlásil.

Strnula jsem a semkla čelist. Ne...

"Teď lžeš.", přecedila jsem skrz zuby a otáčejíc se zády, jsem od něho odstoupila.

Založila jsem ruce na hrudi.
Nezná mě. Nikdy neznal. Jen se mu líbí ta představa, že by doopravdy znal svou sestru. Ale je to jen velká lež. Štve mě, když tohle řekne. Přímo mě to uvnitř drtí. Jakoby ho vůbec netrápilo to, jak mi ublížil. Jakoby si myslel, že ty roky, co tu pro mě nebyl, by teď dokázal dohnat. Blbost! To už se dohnat nedá... Nikdy.

"Ne Amber. Jsi moje sestra, znám tě.", pokrčil ledabyle rameny.

Trhla jsem hlavou nad tím, jakým tónem vyslovil moje jméno. Zamračila jsem se a napínajíc svaly, zadrhávaně vydechla.

"Myslíš? Doopravdy si myslíš, že mě znáš?! Tak jaká je tedy má oblíbená kytka, moje nejoblíbenější jídlo?! Jaké filmy mám nejradši?! Mám na něco alergii?! Čeho se nejvíc bojím, z čeho mám husí kůži?!", vyjela jsem na něj, až jsem do něj strčila.

Plácala jsem otázky, které mě zrovna napadli a vyčítavě se na něj koukala. Zhluboka do očí. Vlévala jsem do něj svou zoufalost, svůj smutek. Chtěla jsem, aby konečně pochopil, jak moc jsem ho potřebovala a jak často.
Mlčel... To pro mě byla dostatečná odpověď. Zakroutila jsem hlavou a se slzami v očích se vydala ven.

"Nemáš...", řekl z ničeho nic.

Zastavila jsem se.

"Nemáš oblíbenou kytku. Tvoje nejoblíbenější jídlo jsou špagety. Bez ničeho, prostě jen obyčejné špagety, bez žádné omáčky. Je ti fuk na jaký film koukáš, záleží na tom, s kým se koukáš. Dokázala bys koukat hodiny a hodiny na pitomý dokument o zvratkách, ale stejně by ses bavila, kdyby jsi byla se správnou osobou. Alergie byla dál, že ano? Lidem ze srandy odpovídáš, že jsi alergická na školu, ale jinak jsou to třešně, které nesmíš jíst. A... Nejvíc se bojíš toho, že zestárneš, život ti proklouzne mezi prsty a ty nic nezažiješ. Jednou jsi mi to říkala,když jsi byla ještě malej smrad... Taky ječíš, když vidíš berušky.", dopověděl a stále se mi díval do očí.

"Špatně...", špitla jsem.

"Jsem alergická i na ananas.", vzdechla jsem arogantně, až urážlivě.

Navrch jsem se snažila vypadat, že jsem naštvaná  když to řekl trochu špatně, ale v duchu... V duchu jsem měla vymeteno. Nevěděla jsem, zda se mu omluvit nebo na něj být naštvaná, že mě 'stalkeroval'.

Nestačí mě překvapovat. Nechápu, odkud tohle všechno ví. Jedině, že by mu to všechno řekla Ashley... No jasně, určitě to byla ona. Nikdo jiný toho o mě tolik neví. Práskačka!

"No jo... Taky se bojíš pomalé jízdě na motorce, protože by do tebe mohl někdo vrazit, někdo rychlejší. A menstruaci jsi dostala až v šestnácti.", odkašlal si.

Vykulila jsem oči.

"A to, že mám znaménko na prdeli ti taky řekla?!", prskla jsem.

Kurva to si snad dělá prdel, že mu to řekla... Ashleyna pipina! Fakt je pitomá. Motá se do toho, kam nemá. Navíc se setkávala se mým bráchou a já o tom nevěděla. Viděla ho v životě víc než já, jinak by tohle všechno nevěděl! To jí neodpustím, ona věděla, že bráchu hledám a nic mi neřekla!

"Kdo?", optal se nechápavě.

"Ashley! Myslíš, že jsem úplně pitomá?! Jenom ona toho o mě ví tolik! ", prskla jsem.

A Justin... Problesklo mi hlavou.

"Promiň... Nevěděl jsem... Nebyl jsem si jistý, jestli jsem připravený se s tebou vidět.", sklopil hlavu.

Najednou mi ho bylo líto. On se snaží o mě něco zjistit a já ho takhle sprdnu. To je špatný...

"Ne...To je v pohodě.", objala jsem ho a chtěla zase odejít, ale Cal mě zastavil.

Zazubil se.

"Jdi si koupit něco na sebe.", přejel si mě pohledem s úšklebkem.

Dala jsem mu pusu na tvář, vzala prachy, které mi podával a zároveň nohy na ramena. Zdrhala jsem do největšího obchoďáku, co tu je. Až cestou jsem si všimla, že mi dal vážně hodně peněz. Zaradovala jsem se. Je to tak dlouho, co si jdu něco koupit na sebe.

Zastavila jsem náhodného týpka a zářivě se zazubila.

"Můj brácha je boháč!", vypískla jsem.

On ohrnul spodní ret a prohlédl si mě od hlavy k patě. Rozcuchané vlasy. Velké a špinavé oblečení... Jsem prostě IN.

"Ale asi žije na jiné planetě, ne?", optal se drze.

Zamračila jsem se.

Zdárek, párek! 😄 Tahle část dost o ničem, co? 😕 No, ale příští kapča bude megabanánově důležitá! 😉 Tak mi kdyžtak napište, co si o této knížce zatím myslíte. ☺

-Cukrouš. 🌸💐🌼