Because He Isn't Normal 2.

∞16∞

Z pohledu Amber:

"Co se ti proboha stalo?!", vyjekla jsem a dala si ruku před pusu, abych znovu nezačala ječet.

Jaxonovo oči úplně svítily mezi tou krví. Respektive jedno oko, druhé bylo díky monoklu dost malinké.

Mlčel. Jen se na mě díval, vůbec jsem v jeho tváři nerozpoznala žádné emoce nebo něco takového. No jak bych taky mohla, když jeho ksicht vypadal jakobych si ho spletla se špagetama a nalíčila ho kečupem.

"Amber, děje se něco?", ozval se zezhora Justin.

Zasekla jsem se. Nesmí ho vidět. V žádném případě!

"Ne,ne, všechno v pořádku je to jen Jaxon!", křikla jsem nazpět, ale přistihla se, jak se mi klepal hlas.

Přišla jsem k němu a pořádně si ho prohlédla. Kdyby jsem mu neviděla vlasy a oblečení, které jem si pamatovala, ani bych ho nepoznala.

"Vypadáš jak paviánovo prdel.", zamrmlala jsem dotkla se jeho tváře.

Sykl bolestí a já se odtáhla 

"Díky.", zachraptěl bolestně.

Zavrtěla jsem bezmocně hlavou.

"Co-... Co se ti stalo? Spadnul jsi do rajčatovýho protlaku?", odhladla jsem.

Najednou jsem zaznamenala, jak se mu naply svaly a zatnul čelist. Trochu jsem odtoupila.

"Oni-... Říkali, že -... Říkali, že mu docházeli peníze, tak utekl za tou děvkou.", zavrčel.

"Co? Kdo to říkal? A-... O kom to mluvil? Začni od začátku.", byla jsem zmatená.

"Oni! Kluci ze školy! Říkali, že Justinovi docházeli peníze, tak utekl za tou děvkou a-... Pak jsi prý spáchala sebevraždu, aby jsi s tím geyem nemusela být!", vyštěkl.

Zalapala jsem po dechu. Cože to řekli?! Vysmáli se mu a pak ho ještě zmlátili?!
Co-... Co si to vůbec dovolujou?! Co je to lurva za lidi?!
Teď jsem byla maximálně vytočená!

Zamáchala jsem prstem před jeho obličejem.

"To ti taky udělali oni?!", vyprskla jsem.

"Řekl jsem, ať si dávam pozor na to, co říkam. Byli čtyři. A já jen jeden.", zatnul pěsti.

"Kde jsou?!", vyjela jsem na něj.

"Nechali mě ležet před domem.", zíral potupeně do země, ale stále měl napnuté všechny svaly.

Sebrala jsem se a rázným krokem se je vydala hledat.

Co si to kurva dovolujou spratci rozmazlený?! Do prdele! Šmejdi! Mají být rádi, že je rodiče nechají přespat pod střechou! Jak můžou být takhle nevychovaný! Nejradši bych jim-... Sešila k.sobě ty jejich nevymáchaný prdele!

Otevřela jsem dveře, až jsem je málem vyrvala z pantů.

"Amber, kam to jdeš?", ozval se Jaxon za mnou, ale já ho ignorovala.

Zabouchla jsem a rozběhla se. Nemůžou být daleko. Vydala jsem se jedinou cestou, která od téhle villy vede.
Běžela jsem co nejrychleji a čekala jsem, že mě ta zlost přejde, že jí vyběhám stejně jako mou energii. Ale naopak. Přišlo mi, že čím rychlejší sem, tím víc se k nim chci dostat a rozbít jim držku. Začala jsem zrychlovat a za chvíli jsem si přišla jako nadopovaná verze Usaina Bolta. Moje nohy se točili jako mixér a u zadku jsem měla vrtuli. Ruce jsem držela v pěst a stejně tak silně jsem měla zatnutou čelist.