Because He Isn't Normal 2.

∞15∞

Leželi jsme vedle sebe asi ještě hodinu a povídali si o kravinách. Právě byla na programu otázka, jestli když jí černoch čokoládu, může se kousnout do prstu. Byl to Justinovo nápad.

"Já myslím, že jo.", prohlásil Juss s pokrčením ramen.

Protočila jsem očima a podívala se na něj.

"Nene! To je jak kdyby si Číňan  přišlápl ruku v domnění, že je to pampeliška. Vyloučeno.", zakroutila jsem hlavou.

Justin se uchechtl a já se k němu vítězně přitulila. Vyhrála jsem! Cítila jsem se fakt hustě. Oba jsme zavřeli oči a jen tak relaxovali.

"Justi-... Zlato?", optala jsem se nervózně, jelikož byl pro mě nezvyk ho takhle oslovovat.

"Ano, beruško?", usmál se a já se začervenala.

"No... Chtěla jsem vědět, jestli... Víš, jak... No...", koktala jsem, nevěděla jsem, jak to zformulovat.

"Co se děje?", Justin se trochu zvedl a s ruzcuchanými vlasy se na mě sladce podíval.

Odvrátila jsem pohled, protože byl až příliš roztomilý.

"Slyšíš něco?", vyhrkla jsem a tep se mi zrychlil.

"Co? Jak to myslíš?", optal se.

"V tvý hlavě... Jestli ještě slyšíš něco, co já ne.", vydechla jsem potichu.

Juss silně přitiskl víčka k sobě a podrážděně si povzdychl.

"Jak o tom víš?", zamrmlal a promnul si čelo.

"Jaxon."

Přikývl a následně zavrtěl hlavou.

"Mírně... Jen někdy... Šeptání a útržky vět. Pomohla jsi mi, budu v pořádku. Neboj.", usmál se a já hned věděla, že lže.

Nebude to v pořádku. Něco se děje. Musíme za psychologem. Prostě musíme. I kdyby to fakt bylo v pohodě, tak jen pro jistotu.

"Nechceš za někým zajít? Možná by ti pomohl.", navrhla jsem a kreslila prstem obrazce na jeho nahou hruď.

Znovu zavrtěl hlavou.

"Jak už jsem řekl ty mi pomáháš. Tvůj hlas, obličej, slova.", políbil mě a mě zahřálo u srdce.

"Teď se zeptám zase já.", změnil Juss téma.

Překvapeně jsem přikývla a zvědavě čekala na jeho otázku, i když jsem se ještě chvíli chtěla hádat o návštěvě psychologa. Myslím, že by mu pomohl víc, než já. Přijde mi... Že je až moc v pohodě na to, jak na tom byl špatně před hodinou. Jakoby to všechno jenom hrál. Tíží mě to.

"Jak... Jak jsi mohla... Kurva... Prostě jak je možné, že tu teď ležíš vedle mě jako by jsi spadla z nebe. No... Ty jsi z něj vlastně spadla. Ale... Prostě víš, jak to... Myslím, ne?", vychrlil ze sebe.

Usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Bylo sladké jak byl nervózní a bylo pro něj těžké o tom mluvit.

"Vlastně... Po tom, co jsi odlítl... Podařilo se mi sundat svojí bundu a pomocí provázků z padáku jsem si její rukávy přivázala k zápěstí. Bylo to něco jako hodně špatně improvizovaný padák. Ale zbrzilo to můj dopad do jezera. Jeden pár tam zrovna byl na romantické projížďce jachtou, když jim vedle lodi do jezera spadla z nebe dívka. Muselo to být... Docela divný. Každopádně mě vylovili a odvezli do nemocnice. Nakonec jsem z toho vyvázla, podle doktora, vcelku v pořádku. Dvě žebra úplně na šrot, zlomené obě nohy a jedna ruka nadvakrát. Otřes mozku nejvyššího stupně a lehké poškození lebky. Jak říkám, vcelku v pořádku. Hned jak mě přivedli k vědomí poprosila jsem, aby o mně nikde neříkal a popsala mu vážnost mé situace, ohledně Beliebers a tak. Pochopil mě, převezl na samostatný pokoj a nikoho ke mně nepustil. Pět měsíců jsem se zotavovala, pak jsem jela za Calvinem v malém převleku. Brýle, paruka atd. Byla to docela prča, ale někdy jsem měla docela strach. U něj jsem chvíli byla a on mi vyprávěl, jak na něj banda Belieberů zaútočila... Ublížila i Mikeovi, oba dva mají velké řezné rány. Přestěhovali se k Mikeovi, protože jeho adresu ostatní nejspíš nevědí a-...", chtěla jsem pokračovat, ale Justin mě přerušil.