Broken One

1.

Její překřížené nohy byly vystaveny pohledům všech kolemjdoucím a všem hostům v restauraci. Nebylo nejvhodnější aby si dáma její velikosti a jejího věku oblékala tak krátké šaty. Jediný, kdo tím opovrhoval byla žena, která seděla u poslední stolu na levo pod okny. Ostatní se na ni nedokázali vynadívat a ženy obdivovaly její odvážnost a její nádhernou postavu.

Dlouhé blonďaté vlasy měla svázané ve vysokém culíku, jehož konce byly jemně zvlněné. Boty na vysokém podpatku ve stejném odstínu rudé barvy, jako její koktejlové šaty jí dodávaly určitý pocit sebevědomí. Martiny, které právě popíjela bylo pro dámu na její úrovni nevhodné, jako vše ostatní čím společnost opovrhovala. 

Muži na ní mohli oči nechat a někteří z nich měli tu možnost, aby jí aspoň na večer vlastnili. Někteří z nich byli dost odvážní na to, aby za ní šli sami a požádali ji o společnost. Někteří naopak byli zbabělí a posílali za sebe své lidi. Bylo jí to v podstatě jedno, jen měla radši přímý kontakt s mužem, kterému bude dělat společnost. 

Dopila své Martiny a na bar položila padesáti dolarovou bankovku. Nevěděla sice, kolik dala za dvě martiny, no doufala že padesát dolarů bude dost. Vzala si z barového pultu malou černou kabelku a dala se do kroku. Chtěla odejít a dneska si udělat večer sama pro sebe. Zašla si do svého oblíbeného podniku a chtěla jít do baru, ale někdo ji zastavil. 

Byl to poměrně vysoký mladý muž tmavší pokožky a měl velmi svůdný úsměv, který patřil jen a jen Nicolette. Úsměv mu opětovala a začala si namotávat pramen vlasů na prst. 

"Dobrý večer." Natáhl k ní ruku a ona udělal to samé s tou svou. Naklonil se a políbil ji na hřbet ruky. 

Nicolette se začervenala a ruku nechala spadnout podél svého těla. "Dobrý. Potřebujete něco?" 

"Ano. Chtěl bych vaši společnost, pokud to nezní nevhodně. Jste Nicolette Jenkins?" Povytáhl jedno obočí a ona přikývla. 

"Ano jsem. A opravdu to nezní nevhodně." Usmála se na něj a řijala jeho rámě. 

Došli spolu k nejzazšímu stolu v restauraci. Nechal Nicolette se posadit jako první a následně si sedl naproti ní. Založil si ruce na stole a zhluboka se nadechl. 

"Dovolte mi, Nicolette. Mám jednu otázku." Nervózně se díval všude kolem,  jen ne na ní. 

"Prosím, říkejte mi Nicki. A váš dotaz, prosím." Mile se na něj usmála a v duchu se proklínala za to, že musí mluvit spisovně. To byla jedna z nevýhod její práce. Všichni bohatí a vysoce postavení muži mluvili spisovně a v jejich přítomnosti musela i ona. 

"Dříve než můj dotaz, tykejte mi prosím. Jsem Jack Howards." Natáhl k ní ruku a ona ji přijala. 

"Nicolette Jenkins, ale to už víte. A tykejte vy mně, já svým klientům radši vykám." Pokud s nimi neskončíš v posteli Nicki.  

"Dobře Nicki, je to na tobě. A teď můj dotaz. Je to možná trochu nezdvořilé, ale kolik ti je?" Sladce se na ni usmál a kdyby stála, rozhodně by se jí podlomila kolena. 

"Nepřijde mi nezdvořilé. A chcete pravý věk, nebo věk pro veřejnost?" Slabě se zasmála a on se k ní přidal. "Samozřejmě, že vám řeknu svůj pravý věk. Je mi třiadvacet." 

"Oh." Jack se zatvářil šokovaně. "Myslel jsem si, že je ti méně. A než spolu nějak budeme jednat, chci ti obeznámit s tím, čím a kolik ti zaplatím." 

Nicolette slabě kývla na souhlas a rukou si zavolala čišníka. "Ano, slečno Jenkins?" Jak je možné že ji zná? Má tady vlastní účet a je zde pravidelným hostem. 

"Jedno martini." Usmála se na něj a čišník s kývnutím hlavy odešel. 

"Takže Nicki, platím buď zlatem nebo penězi. Žádné účty a kreditní karty, pouze hotovost. A za dnešní večer jsem ochoten nabídnout 600 000$. Bude to stačit, nebo dostáváš víc?" Kdyby to bylo možné, Nicolette by se propadla pusa někam do sklepa téhle budovy. 

Není to tak, že by nedostávala takovéhle částky pořád, ale nikdy se jí nikdo nezeptal, zda bere víc peněz. Byl to pro ní šok. Vcelku příjemný. "Bude to více než v pořádku, Jacku. Děkuju vám. Peníze však beru až na konci večera, kdy se rozloučíme." 

"Chápu a teď se pojďme bavit. Co na to říkáš Nicki?" Slabě se na ni usmál a v očích měl jiskřičky. Nicolette kývla na souhlas ve stejnou chvíli, kdy čišník přinesl její objednávku. 

"Moc jsem se s vámi bavila Jacku, děkuji za pěkný večer." Nahla se k němu a vtiskla mu polibek na tvář. 

"Já s tebou taky, Nicki. Možná až budu příště ve městě, ozvu se ti. A tady je má platba." Podal Nicolette kufřík s penězi a ona ho s poděkováním přijala. Rozloučili se a každý nasedl do svého auta. 

Sice měla Nicolette v plánu navštívit jeden z místních barů, no za to jak se dnešní večer nakonec vyklubal si nestěžovala. Bylo tu však malé ale. Při každém jednom vtipu, nebo poznámce o vztazích si Nicki vzpomněla na svého zesnulého snoubence. 

Bylo jí jedno, že sedí v limuzíně, kde jí její řidič může slyšet plakat. Slzy si našli cestu ven z očí, stejně tak jako vzlyky z její hrudi. Ještě pořád se nedokázala smířit s faktem, že ji zde Toby nechal jen tak. Bezmocnou a zničenou. 

Ona by pro něj byla schopná udělat první a poslední, stejně tak jako on pro ni. Byli spolu šťastní, milovali se tak, jako kdyby to bylo každý den poprvé, co do toho oba spadli. Ona pro něj znamenala svět, stejně jako on pro ni život. 

Bez něj už jí zbyla jen prázdná schránka bez duše. Byla zlomená. Nikdy se to nenapravilo, jen se s tím naučila žít. Prakticky musela. Kdyby to neudělala, zůstala by navždy na Kanárských ostrovech a nikdy se nedostala sem, do samého srdce Chicaga. 

Byla na sebe hrdá, že to dotáhla se svou prací tak daleko. Není muž, podnikatel a nebo dokonce občas i žena, která by si nepřála její společnost. Její smysl pro humor a její krása nenechali nikoho ještě v klidu. Už jen fakt, že její tvář bylo jako ta dětská. Tak nevinná a milá a její tělo říkalo přesný opak. 

Díky tomuhle byla jedinečná. Ďábel s tváří anděla, jak o sobě ráda říkala. Nebála se ničeho, kromě lásky. Už nikdy se nechtěla zamilovat a mít s někym dlouhý závažný vztah. Slíbila to nejen sama sobě, ale i Tobymu. Každý večer si s ním povídá a svěřuje se mu se vším, co se jí událo. 

Její práce, co měla k obědu a někdy se do toho zamíchá i téma sexuální partneři. Sex jí není tabu. To je jediná věc, které se po jeho smrti nevzdala. Vzdala se svého starého života, prodala svůj honosný dům na Kanárských ostrovech a odmítla se znova zamilovat. Byla schopná pro Tobyho i zemřít, kdyby jí to mělo přivést k němu. 

Ubohá, mladá Nicki. Netušila co si pro ní Chicago připravilo a jak moc jí to otřese dosavadním životem.