Broken One

3.

Třetí osoba 

Stáli naproti sobě v naprosté tichosti, protože nebylo potřeba aby jeden z nich něco řekl. Nechtěli narušit tu dokonalou atmosféru, která mezi nimi panovala. Ona se dívala do jeho nádherně karamelových očí, které jako kdyby v sobě měli doopravdy kousek karamelu a rozpouštěly ho v sobě. On zase nedokázal spustit oči z jejích nádherně tvarovaných rtů, které určitě museli chutnat skvěle. 

Dívali se na sebe a všem naokolo to připadlo jako kdyby se jeden do druhého zamilovali, ale to však nebyla pravda. Oni byli jen okouzleni tím druhým a nedokázali od sebe odtrhnout pohledy. Její tělo pohltil chtíč, chtěla znát jeho jméno, chtěla se dotýkat jeho svalnatých paží a líbat jeho měkké rty, které měli tvar srdce.

Jeho tělo pohltila touha po jejích dokonalých křivkách, které by svíral ve svých dlaních. Chtěl aby byla jen a jen jeho. Aby křičela jeho jméno spolu se slastnými vzdechy, které by také opouštěly její nádherné rty. Chtěl ji držet a už nikdy nepustit. Měl potřebu ji chránit přede všemi, no ani ji neznal.

Nikdo nevěděl co se mezi nimi dělo, no oni dva to věděli přímo dokonale. - Bylo to jako souhra dvou myslí a těl. V tu chvíli, kdy přeskakovala pohledem z jeho očí na rty, které ji tak lákaly úplně zapoměla na mrtvého snoubence, kterého ještě před hodinou doma oplakávala. Jako kdyby ani nic takového neexistovalo a ona se zrodila až teď.  

On měl pocit, že nikdy nepotkal hezčí ženu, než byla právě Nicolette i když neměl ani tušení kdo to je a jak se jmenuje. Cítil, jako kdyby při každém pohledu do jejích oči jeho srdce vynechalo úder a jeho dech se zrychloval při pohledu na její tělo a rty. 

"Jason. Jason McCann." Natáhl k ní svou ruku a cítil se dost nervózně, protože nevěděl jak na to jeho neznámá kráska zareaguje. 

"Nicolette. Nicolette Jenkins." Slabě se na něj usmála a potřásla mu s rukou. 

"J-jako ta Nicolette Jenkins?" Vyvalil na ni oči a snažil se uklidnit svůj zrychlený dech. Nevěřil, že tohle je ona, ta o které tolikrát slyšel a párkrát dokonce i snil. 

"Ano, to jsem já. Je s tím nějaký problém?" Znervózněla a začaly se jí potit dlaně. Nebyla si jistá, v jakém slova smyslu to bylo řečeno. Bála se. 

"Právěže naopak. Jsem poctěn. Mohl bych mít dotaz, slečno Jenkins?" Díval se jí do očí a hledal v nich náznak toho, aby přestal otravovat, no nic takového tam nenašel. 

"Cokoli, ale prosím, tykejte mi." Doširoka se na něj usmála a tím odhalila řadu svých dokonale bílých zubů. 

"Dobře, tak teda Nicolette. Chtěl bych tě pozvat na drink. Souhlasíš?" Věnoval jí jeden ze svých oslnivých úsměvů. 

"Ráda." Kývla hlavou na souhlas a chopila se jeho rámě, kterou jí už Jason nabídl. 

Povídali si, smáli se a tentokrát Nicolette poprvé nepředstírala zájem a smích. Byla opravdu ráda, že do Jasona narazila a taky byla ráda, že nezůstala doma s Percy i když by si to asi také užila. Ještě s nikým se od smrti Tobyho necítila tak dobře, jako teď s Jasonem. Ani na chvíli jí nepřišlo na rozum to, že ho nezná, spíše si přišla tak, že ho zná celý svůj život. 

On se cítil jako čerstvě zamilovaný teenager, který se nedokáže vyjádřit. Chtěl jí říct jak moc je krásná, jak moc ho okouzlila a jak by se rád dotýkal jejího těla. Všechny tyhle myšlenky se honili jeho hlavou i když se je snažil zahnat, nedokázal to. V duchu si dal nejméně desetkrát facku, protože takhle přemýšlí o dámě naproti němu. 

Ona na tom však nebyla jinak. Chtěla se dotýkat jeho svalnatých paží, pžejíždět konečky prstů po jeho tetováních a líbat jeho narůžovělé rty. Chtěla cítit jeho tělo na tom jejím. Chtěla mít hlavou položenou na jeho vypracovaném břiše a kreslit na něj různé obrazce. 

Oba toužili po tom, aby z úst toho druhého vycházely slastné vzdechy a jména jich samotných. Přáli si, aby to ten druhý cítil stejně, no to netušili, že tomu tak doopravdy je. 

"Jak se ti za dnešní večer odvděčím Nicolette?" Usmál se na ni zdvořile. 

Pokroutila hlavou a zasmála se. "Nejste mi nic dlužen. Dnešní večer jsem si vážně užila a nebrala jsem to jako práci. Takže nijak, Jasone." 

"Ale já se ti chci odvděčit, Nicolette. A když něco chci, tak to i dostanu." Řekl tvrdě. 

"D-dobře. Jestli na tom trváte, tak to to uděláme. Klienti mi nabízejí sumu a já se rozhoduji zda ji přijmu." Bojácně promluvila. 

Jason se styděl sám za sebe. Nechtěl ji v žádném případě viděsit. Jen nemá rád, když žena, která je ve společnosti tak známá, jako Nicolette, nepřijímá peníze za svou společnost. V podstatě neměl rád, když mu žena v čemkoliv odporovala. 

"800 000$. To je má suma, je to dostatek?" Podíval se na ni jen na okamžik, protože opravdu litoval toho, jak na Nicolette vyběhl. 

"To je příliš. Přijmu od vás maximálně 50 000$. A to je konečná." Dupla si pod stolem nohou, což donutilo Jasona se zasmát. 

"To je příliš málo, ale dobrá. Když jsi si tak roztomile dupla." Slabě se zasmál a doufal, že ji tím co řekl, neurazil. 

"Dobře. Jsem ráda, že jsme se dohodli. Tady je má vyzitka, kdybyste náhodou měl někdy zájem." Podala mu svou vizitku a usmála se na něj. 

"Děkuji. Peníze, na účet, nebo osobně?" Mírně nadzvedl jedno ze svých hustých obočí. 

"Je to vcelku jedno. Jak to vyhovuje vám, Jasone." 

Celý večer se Nicki nemohla přestat usmívat stejně jako Jason, který zatoužil po jejím těle. Chtěl jít do baru a sehnat tam nějakou ženu, se kterou by mohl ukojit svou touhu po Nicolette, no nakonec se rozhodl, že to nechá tak a vrátí se domů ke své milované fence Rose. 

Rose byla malý francouzský buldoček s bílo-hnědou srstí a byla doopravdy přítulná. Dělala Jasonovi společnost při osamělých nocích, stejně tak jako Percy dělala společnost Nicolette. 

Jeden na druhého nedokázali přestat myslet a to bylo pro Nicki něco nového. Nikdy se jí nestalo, že by na někoho musela myslet pořád, dokonce ani při Tobym tomu tak nebylo. Přišlo jí to romantické no zároveň i vtipné. Nevěřila tomu, že se zamilovala, protože tomu tak nebylo. Byla jen velmi šťastná a příliš okouzlená Jasonem McCannem. 

Až když se chystala jít spát, si uvědomila že jí Andrew psal esemesku. Zvedla se z postele, pohladila Percy po hlavičce a z kabelky, která ležela na psacím stole v ložnici, si vytáhla telefon. Hořela nedočkavostí, protože zrovna on jí nikdy nepíše, pokud to doopravdy nepotřebuje. Má milující ženu a dvě krásné dcery. Dcery sice nejsou jeho, ale miluje je tak. 

Jeho manželka často cestuje, stejně tak jako on a proto si vždy zavolá Nicolette, když je někde poblíž. Nevolá jí proto, aby uhasil touhu po jeho ženě, ale proto, aby se mohl někomu svěřit a říct jediné osobě vše, co ho trápí. V podstatě byli oni dva nejlepší přátelé až na ten rozdíl, že Andrew jí za její společnost platil. 

Rozklikla zprávu a doširoka se usmála.:

Od: Andrew McKinley - Nicolette, chybíš mi. Pozítří se dostanu do Chicaga na pár dní. Doufal jsem, že bychom se mohli sejít na večeři, nebo oběd. Těším se na odpověď, Andrew. xx 

Ok, seru na svojí vlastní pauzu. Nedokážu nepsat. -xx