Broken One

11.

Je sobota ráno a Nicolette leží s objetí Jasona a spokojeně oddechuje. Vypadají spolu opravdu krásně, ale všechno pěkné jednou končí. Ostatně tak, jako jejich chvíle. Pomalu otevřela oči a usmála se na spícího Jasona. Vypadal tak uvolněně a bezstarostně, když spal. Mírně pootevřená ústa, klidný dech a občasné mumlání nesmyslných slov ho dělaly roztomilým. Vlasy, které měl rozházené na všechny strany mu dodávaly určitý mladistvý vzhled. 

Opatrně sundala jeho ze svého pasu a potichu vstala z postele. Namířila si to v Jasonově černém tričku s výstřihem do písmene V, do koupelny. Jenže, v ten moment, kdy se její dlaň dotkla chladného kovu kliky od dveří ji zastavil jeho chraplavý ranní hlas. 

"Dobré ráno." Stačila jedna věta a měla na zádech husí kůži. 

"Dobré i tobě, Jasone." Otočila se na něj a doširoka se usmála. 

"Pojď ke mně." Udělal na ni psí oči a ona se slabým smíchem přešla k jeho straně postele. "Měla, by jsi moje věci nosit pořád, vypadáš v nich úchvatně." 

"Přestaň, budu se červenat." Schovala svou tvář pod rozcuchané blonďaté vlasy, které se právě teď podobaly ptačímu hnízdu. 

"Není k tomu důvod, bejby. Je to čistá pravda, to co ti tady říkám." Chytl její dlaň do té jeho a slabě jí přejížděl palcem po hřbetu ruky. "Jsi krásná, Nicki." 

"Stačí, vážně!" Zasmála se a posadila na kraj honosné postele s nebesy. "Radši mi řekni, co ti udělám ke snídani, bejby." Spolu s posledním slovem napodobila jeho hrubý a chraplavý hlas, což v jejím podání vyznělo komicky. 

"Nic. Nebudeš mi dělat snídani a jsem si na více než sto procent jistý, že Charlotte už snídani přinesla a čeká na nás v jídelně." Zatáhl Nicolette za ruku a tím ji na sebe svalil.

"Co to děláš?" Dívala se upřeně do jeho očí, ve kterých se mu zvláštně jiskřilo. 

"Hmm... Uvidíš, za malinkou chvíli." Poslední slovo zašeptal a následně přiložil jeho rty na ty její, které byly ještě trochu slané z předešlé noci. 

Nicolette jejich polibek prohloubila a popravdě, trochu se to i zvrtlo. Jejich jazyky se mezi sebou proplétaly a bojovali o pomyslnou nadvládu. Jason na chvíli jejich polibek přerušil, ale jen do té doby, než se Nicki ocitla pod jeho mohutným tělem, které zahalovaly jen černé boxerky s výrazným nápisem Armani na jejich lemu. 

Ruce, o které se opíral, měl položené vedle její hlavy a ona svýma rukama bloudila po jeho vypracovaném polonahém těle. Chtěla se dotknout každého kousku jeho kůže. Milovala cítit jeho tělo a jeho doteky, ať už to byly jeho narůžovělé srdíčkové rty, nebo potetované svalnaté paže, zakončené dlouhými prsty. 

Milovala však Jasona, jako osobu? Odpověď zněla negativně, protože tu stále byl Toby, po kterém se jí nestále stýskalo. Však nemyslela na něj tak často, když byl po jejím boku jeden konkrétní muž, Jason. Jedině s ním se dokázala vážně uvolnit a užívat si i bez toho, aby myslela na svého ubohého snoubence.

"Toby! Sakra!" Slezla z Jasona a rychlostí blesku vběhla do koupelny. "Úplně jsem zapomněla, co je dnes za den!" Potáhla se silně za vlasy a opláchla si obličej studenou vodou. 

"Co je dnes za den, kromě toho, že je sobota?" Zeptal se zmateně Jason a ruce si položil na její boky. Trochu sebou od leku trhla, ale když k pažím přiřadila jeho hlas, uklidnila se. 

"Výročí Tobyho smrti. Jsou to už čtyři roky. Zemřel přesně 11. listopadu. Musím jít na hřbitov, koupit květiny a tak. Omlouvám se." Otočila se k němu čelem a vtiskla mu polibek na tvář.