Broken One

6.

Kdyby někdo Nicolette nebo Jasonovi řekl, jak se bude vyvíjet jejich společné odpoledne, zasmáli by se na tom. Neuvěřili by tomu, jenže to nebylo důležité, protože osud to zařídil jinak. Možná že se snad rozhodl podpořit médie v jejich tvrzení, že Jason a Nicki jsou budoucí pár Chicaga. Nicolette by se s Jasonem domítla vyspat, při jejich pracovní schůzce, nebylo by to ale tím, že ji nepřitahoval. Právě naopak. Přitahoval ji a milovala jeho slabé a lehké doteky. 

Jason na tom byl úplně stejně jako Nicolette. Nevyspal by se s ní při schůzce, za kterou by jí poté platil. Nechtěl, aby se cítila jako šlapka. Obdivoval její ladné pohyby, miloval její dokonalé křivky a cítil se ztracený při jejích dotecích. Nechtěl, aby někdy zmizela z jeho života. Její pohled v něm vyvolával zvláštní pocity a cítil se s ní jako někdo úplně jiný. 

"Dáš si něco k pití?" Zeptala se Nicki Jasona, když vyšla z ložnice oblečená v úzkých džínách černé barvy a bílém tílku s nápisem - Too sassy for You -. 

"Dal bych si kávu, jestli ti to nevadí." Mile se na ni usmál a neodpustil si pohled na její zadek, když kolem něj prošla do kuchyně. 

"Turka, s mlékem, 3v1 nebo latte?" Zasmála se a pohledem vyhledala jeho postavu sedící na pohovce v obýváku. 

"Turka, děkuju." Opět se mile usmál a Nicolette mu úsměv s radostí opětovala. 

Oba se cítili ve společnosti toho druhého, možná až příliš dobře. Po tom, co Jason navrhl při neformální schůzce tykání, se věci vyvíjely moc dobře a oni zjistili, že si rozumí víc než mysleli a, že mají hodně společného. Oba dva milují hazardní hry, zvířata a svou práci. Nicolette i Jason mají mladší sourozence. - Nicki má dva bratry a Jason sestřičku. 

"Tady je ta káva, Jasone." Nicolette položila hrnek s kávou na černý konferenční stolek a slabě se usmála. "Cukr?" Zeptala se ještě zdvořile. 

"Ne, děkuju." Usmál se na ní a odpil si ze své kávy. "Proč jsi mi dneska nebrala telefon? Bál jsem se." 

"Uhm.. Já měla jsem zdravotní problémy." Ztěžka polkla a sama pro sebe se usmála. 

"Jaké? Omlouvám se, jestli se moc ptám, ale chtěl bych to vědět." Sklopil pohled k zemi a čekal nadávky a vše kolem, jen ne to, že se mu Nicolette svěří. 

"No.. Je to docela dlouhý, nudný a smutný příběh. Jsi si jistý, že to chceš slyšet?" 

"Rozhodně ano, pokud to tobě nečiní problém." 

"Dobře. No, měla jsem kdysi dávněji snoubence. Byli jsme mladí a hloupí. Vrhli jsme se do toho ve věku osmnácti let. Jmenoval se Toby a já ho doopravdy milovala." První slza si našla cestu ven z jejích očí. 

"Žili jsme v malém domečku kousek od pláže. No a jednoho večera jsem mu volala, jestli by nemohl přijít domů dříve, souhlasil. Čekala jsem na něj, no místo jeho tváře jsem ve dveřích uviděla policistu. Nechápala jsem o co jde, ale věděla jsem, že to bude špatné.

O-oznámil mi, že Toby zemřel při autonehodě, pár mil od našeho domu. Nezvládla jsem to. Upadla jsem do depresí a slíbila jemu i sobě, že už se nezamiluji. Po několika měsících truchlení jsem odletěla do Chicaga a našla svou práci spolu s novým životem.

Deprese však neodezněly, jen jsem je mírnila prášky a psychoterapií. V posledních týdnech mi bylo už lépe, no před třemi dny se to všechno zhoršilo. A dneska to všechno vyvrcholilo, upadla jsem do depresí úplně. Andrew mi dal léky a trochu infuze s něčím na uklidnění. Spala jsem, tak proto jsem ti nezvedala telefon." Usmála se na Jasona a utřela si slzy z tváří. 

Jason se bezeslova zvedl a vtáhl si jí do objetí. Nicki neprotestovala, naopak. Obmotala si své hubené ruce kolem jeho mohutného těla a brečela mu rameni. Jason stiskl její tělo silněji a položil si jí do klína, kde se Nicki schoulila do klubíčka. 

"Neplakej, prosím. Slzy ti nesluší." Hladil jí po zádech a sem tam jí vtiskl polibek do vlasů. Kolísal se s ní v náručí ze strany na stranu, dokud ho její pravidelné oddechování nepřesvědčilo o tom, že usla. 

Opatrně se s ní zvedl a odnesl jí do ložnice, kde jí položil na postel a přikryl dekou. Měl obrovské nutkání lehnout si k ní, ovinout ruku kolem jejího pasu a užívat si její přítomnosti, no věděl že by to nebylo správné kvůli tomu, v jakém je právě rozpoložení. Dal jí pusu na čelo a odešel z ložnice. Neodešel z jejího apartmánu, protože chtěl být u toho, když se vzbudí aby jí mohl uklidnit. 

"Jasone!" Z ložnice se ozval křik, který patřil jen a jen Nicolette. 

Jason se prudce zvedl a běžel do ložnice, div se nepřerazil. Klekl si k posteli, vzal její dlaň do té své a šeptal jí, že všechno bude v pořádku. Ona se prudce posadila a objala Jasona tak silně jak jen mohla. Nechtěla ho v téhle chvíli nechat odejít, byť jen na metr. Potřebovala jeho teplé a příjemné objetí, jako nikdy nikoho a nic. 

"Prosím, neodcházej. Zůstaň tady se mnou, b-bojím se." Šeptala skrze vzlyky, které se draly ven z její hrudi. 

"Nikam nepůjde, slibuju. Zůstanu tady s tebou jak dlouho mě jen budeš potřebovat, dobře? Hlavně neplač." Utřel jí slzy a vrátil do původní pozice, v leže. 

Sundal ze sebe kalhoty a sako a jen v košili a boxerkách vlezl z druhé strany k Nicki do postele. 

"Děkuju Jasone, za všechno co jsi pro mě dneska udělal a hlavně za to, že jsi mě vyslechl." Otočila se k němu čelem přesně v té chvíli, kdy je oba Jason zakrýval dekou. 

Jejich těla byla zahalená tmavě rudým hebkým materiálem a jediné co teď existovalo byla jejich těla v nebezpečné blízkosti. Kdyby byl Jason opravdu bastard využil by toho, že Nicolette je v takovéto situaci a vyspal by se s ní. Poskytl by jí rozkoš, kterou chtěl sám cítit, no věděl, že by to od něj bylo nehumánní a sobecké. Nikdy ženám neubližoval. Ne po psychické stránce a po fyzické v reálném světě, pouze v ložnici byl pro ženy hrozbou. 

Nevěděla co jí to popadlo, no dala Jasonovi malou pusu na rty, otočila se k němu zády a spokojeně zavřela oči. Jason, zaskočený její reakcí si obmotal ruku kolem jejího útlého pasu, přitáhl si jí k sobě blíž a nakonec se doširoka usmál. 

"Prosím, neodcházej až usnu. Potřebuju tě." 

Právě tahle dvě slova pro něj znamenala tak moc, jako nikdy před tím. Nebyla to pouhá slova a to byl onen důvod, proč ho to tak zasáhlo. Byla to pravda, kterou mu Nicki řekla. Ona ho potřebovala, potřebovala někoho jako byl Jason. Na pohled tvrdý, nedostupný muž no uvnitř millý, přátelský a ochranářský typ muže. 

Nebyl to už kluk, který hazardoval s penězi protože se mu chtělo. Byl to vyspělý a soběstačný muž, který věděl jak nakládat se svými financemi a jak je také získat. Uměl se k ženám chovat jako gentleman, ne jako poblázněný tvrdohlavý puberťák. Jeho matka ho vychovala správně a za to jí byl vděčný i když tady s ním už není. 

Proto byla její slova pro něj tak důležitá, protože ho zase někdo potřebuje a není to jeho sestřička, nebo podřízení. Je to někdo na kom mu doopravdy záleží a za koho by dal i svou ruku do ohně. - Byla to Nicolette, ten důvod proč zůstal a potřeboval ji také. 

Vím, že jste čekali sex, ale tak brzo se to nestane. Snad se část líbí i tak. Prosila bych vás o názor na tuhle story do komentáře. -xx