Broken One

12.

Sanitka, policie, hasiči a především média zaplňovala prostor kolem zničeného auta Nicolette Jenkins, Chicagské nejznámější společnice. Bylo by neodpustitelné, kdyby to média nezaznamenala a neudělala kolem celé této situace rozruch. Celé Chicago bylo na nohou jen kvůli tomu, co se stalo. Byla to sice její vina, ale všichni se teď zajímali jen o to, zda bude Nicolette v pořádku.

Jediné dvě osoby, které o nehodě neměli ani tušení byli Jason Smith a Bruce Martinez. V zasedací místnosti bylo poměrně horko a ticho. Jason čekal na to, až se Bruce vyjádří k jeho nové nabídce, jelikož tu minulou odmítl. Snažil se mu nabídnout víc peněz, ale o tom nechtěl Bruce ani jen slyšet. Měl jen jediný cíl.

Polovinu jeho firmy. Na to však Jason v životě nemohl přistoupit, bylo to patetické a nereálné. Přímo šílené myslet si, že by byl schopen vzdát se poloviny svého impéria. Nebudoval ho přeci tak dlouho, aby se ho jen tak vzdal. Nikdy.

„Jasone, jestli nepřijmete mou nabídku, tak vám s lítostí musím oznámit, že odmítám.“ Bruce se narovnal a myslel si, že dostal Jasona do úzkých a on nakonec kývne, ale omyl.

„V tom případě jsme tady skončili, pane Martinezi. Moji firmu nedostanete a tím končím. Těšilo mě, sbohem.“ Podal mu svou ruku, kterou však Bruce odmítl a tak si ji stáhl zpátky k tělu a se svým kufříkem pod paží odešel.

Měl v plánu volat Nicolette a zeptat se jí, jestli už skončila na hřbitově, že by se mohli třeba sejít na kávu ještě před večeří. Když ale jeho hovor spadl po třetí do hlasové schránky, přišlo mu to vážně divné. Chtěl se za ní zastavit, ale to by asi nebyl nejlepší nápad, jelikož je na hřbitově.

Nakonec se rozhodl jet do místní nejlepší kavárny, kde už s Nicolette byli několikrát. Usadil se ve svém leskle černém Bentley a rozjel se směrem do centra Chicaga. Jason nikdy neměl rád ticho v autě, nebo kdekoliv jinde a proto pustil rádio.

Zrovna dohrála jeho oblíbená písnička: Nirvana – Girls. Usmál se a nevěnoval rádiu moc velkou pozornost, dokud neuslyšel jméno dívky, do které se bezhlavě zamiloval. Zesílil hlasitost a auto prudce zastavil u krajnice.

„Nicolette Jenkins, Chicagská oblíbená společnice dnes měla vážnou nehodu, ale doktoři dorazili na místo v čas a jsou již na cestě do nemocnice. Havárie se stala před necelou hodinou, kousek od centra u místního hřbitova…“

Celé Jasonovo tělo polil studený pot a okamžitě se opět rozjel. Tentokrát ale na druhou stranu, do nemocnice. Potřeboval jí vidět a přesvědčit se o tom, že je v pořádku. Tak moc litoval toho, že tam nešel s ní, protože tohle by se nikdy nemuselo stát.

Vyčítal si její nehodu, i když to vůbec nebyla jeho chyba. On přeci jen nebyl ten, kdo nehodu způsobil. Tak moc, jak byl naštvaný na sebe, byl naštvaný i na osobu, která havárii způsobila. Netušil však, že si za to mohla sama Nicolette.

Řítil se ulicemi jako smyslů zbavený a bylo mu naprosto jedno, že překračuje povolenou rychlost. Ručička na tachometru neměla daleko k tomu, aby vyletěla z palubní desky ven. Jason zastavil před nemocnicí, tak prudce, až jím trhlo. Vyběhl z auta téměř okamžitě a ani se neobtěžoval myslet na to, jestli zamkl auto.

Zpomalil svůj krok a vrátil se zpátky, aby všechno zkontroloval. Když si byl jistý, že je všechno v pořádku a na svém místě, rychlým krokem šel až k recepci, kde se na něj mile usmívala postarší sestra se jmenovkou Agnes.

„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“ Promluvila jemným a tichým hlasem Agnes, jako kdyby se bála, že Jasona vystraší.

„Co? Oh, ano, ano. Hledám slečnu Jenkins. Nicolette Jenkins, m-měla autonehodu.“ Odpověděl jí s rozklepaným hlasem.