(Celá část z pohledu Elizabeth)
Ráno skřínku otvírám, přitom na první dopis vzpomínám.
Ve skřínce dopis leží, slzy radosti potlačuji stěží.
Na chodbě čekám, nervózně sem a tam běhám.
Mým směrem někdo míří, úsměv kolem sebe šíří.
Přijde blíž a pozdraví, hlas měl trochu chraplavý.
Já mu pozdrav opětuji, draci v břiše spolu bojují.
Jdeme společně do třídy a házíme po sobě křídy.
Smějeme se, bavíme se, přijde mi to jako sen.
Nikdy jsem nic podobného nezažila, o moc jsem se šidila.
Josh je super kluk, na opětovné shledání ho zvu.
Můj život v jednom dni změnil se, proto jej co nejlépe prožijme.
Vím, že není možné aby hned po seznamení po sobě začali házet křídy, ale rýmovalo se to. Nebo to můžeme brát, že až po nějaké delší době co se znají po sobě začali házet
