Když odcházím domů, hledím do nádherných korun stromů.
Byl ten polibek jen sen? Zmatená z toho jsem.
Další den eSeMeS mi přijde, ihned mám motýlky v břiše.
'Tvoje rty jsou nepopsatelné' -soukromé číslo, to bylo to co v kapse mi píplo.
Vím kdo je to, slyším jeho hlasu tón.
Josh myslí si, že nenápadný je. Vím o něm snad vše.
Na chodbě přehlíží mě, myslím si, že chtě.
Takhle trvá to dní několik, snad jen Bůh ví kolik.
Jednou se však něco změní, ale to až v dalším dění.
