Oči pomalu otvírám, kolem sebe se podívám.
Ostré bílé světlo mne osvítí, až poté se mi v hlavě rozsvítí.
Kde jsem? Jak dostala jsem se sem?
Na vše vzpomínám, pocity stejné jako dřív mám.
Paní s milým úsměvem vchází, blíže ke mě přichází.
"Jak ti je? Rodiče jsou zde"
Do pokoje rodiče vchází, celý v nesnázích.
Starší než pamatuji si je, vše jiné a divné zdá se.
Později dozvím se, že ztratila jsem příliš krve.
Rok jsem čekala nic netušíc, že jsem po smrti se domnívajíc.
Ještě 4 měsíce zde zůstanu, budu se potápět do vět z románu.
Poté pustí mě a já musím rozhodnout se.
Na psychiatrii nechce se mi, prý velice by prospěla mi.
Nakonec tam pojedu, ale po měsíci domů odjedu.
Všechno je to moc uspěchaný a dalo by se o tom všem psát i hlouběji ale to je moc složitý.
Btw. Ani nevím jestli jde aby byla v nemocnici rok jenom kvůli tomu, že ztratila hodně krve, ale bude se mi to hodit na zaplnění času v příběhu.
Vaše klarka125.
