Nemocnice

32 8 3
                                    

Oči pomalu otvírám, kolem sebe se podívám.

Ostré bílé světlo mne osvítí, až poté se mi v hlavě rozsvítí.

Kde jsem? Jak dostala jsem se sem?

Na vše vzpomínám, pocity stejné jako dřív mám.

Paní s milým úsměvem vchází, blíže ke mě přichází.

"Jak ti je? Rodiče jsou zde"

Do pokoje rodiče vchází, celý v nesnázích.

Starší než pamatuji si je, vše jiné a divné zdá se.

Později dozvím se, že ztratila jsem příliš krve.

Rok jsem čekala nic netušíc, že jsem po smrti se domnívajíc.

Ještě 4 měsíce zde zůstanu, budu se potápět do vět z románu.

Poté pustí mě a já musím rozhodnout se.

Na psychiatrii nechce se mi, prý velice by prospěla mi.

Nakonec tam pojedu, ale po měsíci domů odjedu.

Všechno je to moc uspěchaný a dalo by se o tom všem psát i hlouběji ale to je moc složitý.
Btw. Ani nevím jestli jde aby byla v nemocnici rok jenom kvůli tomu, že ztratila hodně krve, ale bude se mi to hodit na zaplnění času v příběhu.

Vaše klarka125.

My Poetical Story✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat