Nakonec v autě sedím, z okna hledím.
Přemýšlím o tom jaké bude to tam, snad to co si představuju nebude klam.
Pomalu v autě usínám, oči pomalu zavírám.
Vzbudí mě zastavení, v autě nikdo není.
Otevřu dveře, ale tam jsou jen keře.
Vystoupím tedy druhými dveřmi a máma říká: "Bude se ti tam líbit, věř mi"
Kráčím k velké budově, když procházím okolo pokojů slyším zprávy na nově.
Do kanceláře vcházím, přijata zase odcházím.
Měsíc pobývam zde, celkem pěkne to tu je.
Po měsíci jedu domů, cestou koukám do korun stromů.
Doma vše k notmálu se vrací, akorát si častěji sedám do židle houpací.
Teď už se mi nechce dál popisovat to 'nic'. A proto to teď ukončim. Žila normálně jako předtím než Joshe znala. Žila tak dalších 5 let. Pak se ale něco stalo...
