Příběh kobylky Moonlight ve službách Krále temnoty, která se musí naučit chápat, že nezáleží na tom kým či čím být, ale na tom s kým být a toho musí využít na výpravě za záchranou Království Temnoty i zbytku celé Equestrie, na výpravě za zjištěním...
"Já... omlouvám se..." prameny slz mu tryskaly z očí, byl jako malé dítě. Udělal něco hloupého a snažil se usmířit tím, že se vybrečel. Neobviňuji ho z toho. Každý dělá něco hloupého. Rodina. Přátelé. Já. Shadow. Ten druhý. Nebo ten první? Který je který? Kdykoliv jsem si vzpomněla na jeho jméno, tohle mi vlezlo do hlavy. Cítila jsem se bezradná. Asi tak bezradná a bezmocná, jako byl nyní Arrow, snažíc se omluvit tak, aby to znělo co nejupříměji, dokázat mi, že to myslí vážně. "Je to v pořádku." nedokázala jsem říct cokoliv jiného. Bylo mi jedno, že mi nepomohl, byla jsem hlavně ráda, že zbaběle neutekl stejně jako Shadow. Ten druhý. Ten první? Cítila jsem se jako blázen. Tohle není náhoda. A co když je to jen sen? Myšlenky mě sužovaly a bolelo to víc, než moje záda. Sen, kterému se nedá uniknout. To byl můj největší strach. Co když sníme pouze jeden velký sen, kterému se říká život? Pak se probudíme. Opět usneme. A žijeme další.
Zabolelo to, když mi Arrow padl kolem krku. Ne víc, než moje zlomené srdce. Ne víc, než jeho zklamání z jeho vlastních činů. Přemohla jsem se a objala ho zpátky. Jeho slzy mi tekly po rameni a příjemně hřály moje záda. Jak říkám, i nejsilnější voják má měkké srdce. Naopak jsou tu tací, kteří i přes svoji fyzikální nezdatnost mají srdce jako kámen, vzpomněla jsem si na Diamond a při pomyšlení na ni jsem stiskla Arrowa o něco víc, načež bylo v mých zádech slyšet hlasité křupnutí. "Jsi v pořádku?" Arrow se na mě rychle podíval. I přes jeho nateklé uslzené oči už na jeho tváři opět zářil jasný úsměv. Už to byl opět náš veselý Arrow. Vzpomínala jsem, jak jsme se potkali při prvním nástupu. Byl šťastný usměvavý, rád si dělal legraci a škádlil. Postupem času dostával více a více stresu, obzvlášť v posledních dnech a měnil se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zpět do místnosti přišel Death Haze, Diamond a Shadow. Blitz. To byl ten první, nebo ten druhý? "Dnes si odpočiň, ale věřím, že zítra už budeš moct do služby." usmál se na mě Shadow Blitz. Do místnosti vběhl bez klepání tmavě šedý poník s černou hřívou: "Rychle, je to akutní!" všichni rychle vyběhli ke dveřím a ulekli se, jak se hřebec pokoušel někoho vtáhnout do ordinace. Nevěděla jsem co se děje, neviděla jsem do dveří, snažila jsem se zvednout, ale nešlo to. Pokaždé mi sjely lokty a opět jsem skončila na lůžku. Teprve potom, co poníka vtáhli do místnosti, viděla jsem tu hrůzu. Tmavě modrá klisna. Jediná klisna ze severo-západního úseku. Umírala. Kůže na polovině jejího obličeje byla... pryč. Krvácela. Šedý hřebec byl vyděšený a udýchaný. Vyděšení byli vlastně všichni. "Co se stalo?!" křičel Shadow Blitz zděšením. "Stín... běžel tam... Dark Blossom na něj skočila.. a... a... on..." chvěl se hřebec, zdálo se že má na krajíčku.
Shadow byl zmatený. Běhal po ordinaci, cosi hledal. Nedivila bych se, kdyby se s tímto setkal poprvé. Učili jsme se na výcviku o banditech, o všech druzích poníků, jak vodních, větrných, světelných, tak ohnivých, zemských, přírodních. Ale co jsou to stíny, je jich víc? Napadla mě nejhorší možnost. "Shadow!" vykřikla jsem. Shadow Blitz se na mě rychle podíval: "Co se děje?" Trochu jsem se zadrhla, když jsem si uvědomila, co jsem řekla. "To se tebe netýká." odpověděl za mě Death Haze, který mi naštěstí uměl číst myšlenky a tušil, co mám strach že se stalo. Shadow Blitz opět začal pobíhat po ordinaci. Vytáhl jakousi knihu a listoval. Death Haze se na mě podíval. Z jeho očí se daly vyčíst ty samé obavy, co jsem měla já. "Je tu někdo ochotný pro mě udělat kouzlo?" podíval se na mě s Arrowem Shadow. Byli jsme jediní jednorožci v místnosti. Arrow na mě pohlédl a já zpět na něj. Oba dva jsme dobře věděli, že jeho magie je slabá, jediné kouzlo, které aktivně používá je levitace.
Dart Arrow je střelec. Rád mi vyprávěl, jak už jako malý byl přeborník ve střelbě z luku, tak si získal svoji značku, šíp. Jeho kouzla byla odjakživa slabá, přirozeně. Jeho rodiče nechtěli, aby střílel, aby byl jakýsi "vandal", chtěli, aby se stal velkým kouzelníkem, jako byl jeho otec. Sám Arrow se snažil, ale první kouzlo se mu povedlo teprve když dospíval. A bylo to právě to, levitační kouzlo. Neuměl víc. A proto jsem věděla, že záchrana klisny je v mých rukou. Opět mi křupla záda, jak jsem se opřela, abych zvedla hlavu. Shadow Blitz snad pochopil, že jsem se rozhodla uvalit toto závaží na mě. "Udělám to." řekla jsem odhodlaně.
