Den Temnoty

Kapitola Dvacátá Sedmá

"Zde je vaše výzbroj a ukázka výzbrojí vojáků ohně, země a vody." provázela nás Lunar Diamond zbrojovnou, kde jsem to ovšem už znala jako svoje vlastní podkovy. Nevěřícně jsem kroutila hlavou nad tím, jaké začátečnické věci nás učí, ale zároveň jsem byla zvědavá zda-li dostaneme i něco nového. "Každý zemský poník a jednorožec Království temnoty v prvních liniích je vybaven štítem a kopím či vlastní na míru udělanou zbraní. Pozice vám mimochodem budou rozděleny později." přecházela Diamond důležitě z místa na místo s motivačními gesty. "Do druhé linie přijdou zemští poníci a jednorožci pouze s mečem, či opět vlastní zbraní na míru." už dobře jsem věděla, kam přijdu. Na výcvik se štítem mě nikdo nikdy nedostal, tudíž mi nezbývalo nic moc jiného, než druhá linie. "Ve třetí linii budou zemští poníci, ale především jednorožci, střelci na dálku s lukem a šípy, které budou též doplňovány vodními šípy střelci z vodního království. A ze vzduchu nás samozřejmě kryjí pegasové." Diamond procházela od stojanu ke stojanu, od brnění k brnění a prezentovala zbraně, které nám byly všem už od mládí známé.

Postoupila i s hloučkem poníků dál ke stojanům s výzbrojí vodních poníků: "Tuto výzbroj je též dobré znát pro případnou spolupráci, či využití zbraně například zraněného vodního poníka." výstižně poukazovala kopytem ke stropu. Zbraně vodních poníků jsou nově," na to slovo jsem čekala celou věčnost, "výstižné tím, že veškerou ostř nahrazuje voda. Je pravda, že ohnivé vojáky tolik nezraní, pouze takzvaně uhasí a jak všichni jistě víme, ohniví poníci bez ohně jsou bezmocní." zastavila se na chvíli s vypnutou hrudí před skupinkou zjevně jemně znuděných poníků. Já i přes to, že jsem vše znala, jsem bedlivě poslouchala, aby mi neuniknul sebemenší detail. Jen pro jistotu. "Vodní poníci budou zařazeni do našeho vojska jak už jsem dřív zmínila. V případě blízkosti řeky, moře či jezera nás též budou podporovat z vody přívalovými vlnami. Pokračujeme." rozešla se sebevědomě k další sekci, nyní se zemskými poníky.

"Všichni co jste dávali pozor na začátečnických výcvicích, byste měli znát hlavní zbraně vojáků půdy. Poníci půdy jsou především zemští poníci, tudíž nepoužívají magii rohů, ale jejich zbraní. Tyto magické hole," ukázala na dřevěnou zatočenou hůl s rozšířeným koncem i začátkem, "mají sílu libovolně upravovat tvar terénu podle vašich představ tím, že bouchnete jejím koncem do místa určení." vyndala hůl se stojanu a tak jak popisovala, bouchla jedním koncem hole do země před ní, kde se okamžitě vynořil malikný hrbol. Udeřila do něj znovu a hrbol opět zaniknul. "Půjdou za druhou linií a budou případně chránit linii druhou." vrátila hůl zpět do stojanu. Nerušený výklad pozastavilo hlasité, ovšem nechtěné zívnutí. Všichni se ohlédli na modrého hřebce s šedou hřívou. Studou sklopil uši a na omluvu pouze zvednul kopyto, usmívaje se zahanbeně. Všichni se ohlédli na Diamond s podstatně klesající sebejistotou, která ještě chvíli nevěřícně hleděla na zostuzeného hřebce a pak si povzdychla. Chvíli mlčela a rozhlížela se po skupince vojáků, zda-li ještě někdo další hodlá zívat. Zhluboka se nadechla: "Já vím, že mnozí z vás toto už všechno jistě znají a že vás to nebaví, ale věřte mi, opakování je matka moudrosti. Myslím to pro vaše dobro, abyste na bitevním poli nebyli zaskočeni." slova, která pronesla mě nadmíru překvapila. Nikdy jsem si nepředstavila Diamond říct něco takového a už vůbec ne po tom, co mi udělala. Že by se jí to v hlavě konečně trochu napravilo? "Ale pro ty, co vás to nezajímá mám dobrou zprávu. Blížíme se k poslední a té nejzajímavější části: Nové vybavení. Nechali jsme kvůli tomu rozšířit zbrojovnu o celý další blok!" její slova mě čím dál tím více překvapovala. Vůbec to neznělo jako Diamond, kterou jsem do teď znala, ale těšilo mě to.

Diamond stála před obrovským modrým závěsem na zdi. Pomalu ho roztáhla a vyjevilo se, že za závěsem vůbec žádná zeď nebyla. Celý prostor byl na rozdíl od původní zbrojovny plně vydlážděný kameny, zdi sice dřevěné, ale natřené v modrých, fialových a zlatých barvách, stojany už nebyly dřevěné ale železné. Uprostřed místnosti stál zmenšený prototyp obrněného železného vozu se šestizápřahem, otvory na kopí a stříškou pro střelce. Na daleko vyšších zdech vyvěšené naše tmavomodro-zlaté prapory a nové vyleštěné štíty s vykovaným znakem království, že jsem mohla závidět těm, co jsou v první linii. Po stranách krásná nová vyleštěná brnění a helmy, u každého i původní zbraň na míru. Doufala jsem v něco nového, ovšem toto jsem nečekala a už vůbec ne od Diamond.