Den Temnoty

Kapitola Dvacátá Osmá

Stála jsem před zrcadlem a dívala jsem se do něj. V něm jsem viděla vojačku. Vojačku ve vyleštěném brnění, přilbou naraženou k čelu, hřívou sčesanou dozadu. V kopytu zbraň. Na tváři válečný hněv. Cítila jsem se připravená a silná. Neměla jsem co ztratit. Shadow? Byl pryč tak dlouho, že už ho nikdo ani nehledal. Všichni zapomněli na incidenty s propálenými tvářemi černou hmotou, všichni zapomněli na pomátlé denní strážce. Dart Arrow už můj přítel nebyl. Bála jsem se ho, už jsem ho nechtěla znát. Diamond se podobřila. Už před ní nikoho nemusím ochraňovat. Death Haze byl za varování království povýšen. Tak jak si vždy přál. Shadow už si po válce svoji cestu najde. A já? Ztratila jsem jakýsi svůj cíl. To co jsem měla jsem splnila. Byla spokojená. Válku jsem přijala jakožto můj konec. Sundala jsem si přilbu a hříva se mi rozběhla po obličeji. Zbraň jsem hodila před zrcadlo. Už jen pár dní a první bitva je tu. Pozítří se transportujeme na místo bitvy. Byla jsem připravená.

Už jsem viděla sama sebe na bitevním poli. Plná zbroj, obklopená ostatními vojáky. Se slavnostním válečným pokřikem a hrdě pozvedlými královskými prapory se řítíme na naše protivníky v plné ráži. Po našich bocích vodní a zemští poníci. Konečně se střetáváme. Mrtvá těla padají k zemi, krev teče proudem. Jeden nabodává druhého, druhý prvního. Střelci včetně Arrowa střílí vysoko nad našimi hlavami, šípi ostré i ohnivé dopadají na hlavy protivníků jako déšť. Vzpomněla jsem si na ohromný železný šestizápřah. Celé to bylo tak ohromující. Cítila jsem to v krvi, ve svalech, v srdci a mysli, že tuto bitvu vyhrajeme.

"V pohodě Moonlight?" slyšela jsem hlas. Uvědomila jsem si, že nevědomě celou tu dobu zírám do zaprášeného zrcadla. V odrazu zrcadla jsem za mnou nikoho však nikoho neviděla. Otočila jsem se na levo, na pravo. Na pravo ode mě stál Shadow Blitz. Vypadal podstatně vyděšeně. "V pořádku?" zopakoval. Jeho uši byly značně sklopené, musel být z něčeho smutný. Podívala jsem se dolů před sebe a jemně přikývla. Všechna moje natěšenost se stáhla a já dostala zvláštní pocit úzkosti. "A ty?" podívala jsem se zpět na něj. Díval se dolů ke svým kopytům a pokčil rameny s hlavou i ušima svěšenýma dolů. Povzdechnul si. Tušila jsem proč za mnou přišel. Někteří vojáci jsou silní fyzicky, ale psychicky ne. Položila jsem mu kopyto na jeho rameno. Trochu zvednul hlavu a podíval se na mě. Znovu vzdechnul a vrhnul se mi kolem krku. "Já to prostě nezvládnu!" křičel zoufale. Pustil mě ze sevření a znovu se na mě díval. "Nikdy jsem ve válce nebyl, nikdy jsem ani zas tak moc nebojoval! Nejsem ani správný voják, já jsem jen ošetřovatel vojáků! Ošetřovatelům ani nikdo nedává lekce o válce! My, akorát, ošetřujeme!" po tvářích mu stékali slzy. Vypadal skutečně zoufale. Odstoupil ode mě dál a začal chodit v kruzích po místnosti, rychle a napjatě. Slzy mu tekly, ale nebrečel. Rychle a hlasitě dýchal. Co mám dělat, jak mu mám pomoct?! Nevěděla jsem ani pořádně co po mě chtěl. Útěchu? Podporu? Požádání o převelení do týmu ošetřovatelů? Co?!

Byl čas to vše shrnout dohromady. Shadow po místnosti obešel už minimálně deset koleček. Prošel kolem mě a já ho prudce chytila zuby za ocas. Cuknul sebou, zastavil a otočil se na mě. Přišla jsem k němu blíž. Soucitně jsem mu utřela slzy z tváří i z očí. Povzdechla jsem si. "Pro mě to taky není lehké. Já taky nikdy ve válce nebyla, možná jsem o něco silnější psychicky, ale fyzicky ani o drobeček, ba naopak slabší. Vždyť nepřeperu ani Diamond. Ten den, kdyby tebe nebylo, asi bych tu s tebou už nemluvila. Ty máš úžasný talent zachraňovat ostatní a myslím, že na bitevním poli bude dost poníků, kteří budou potřebovat tvoji pomoc. Včetně mě. My všichni tady musíme být silní, jinak z nás už nebudou ti správní vojáci. My všichni a to i ty. Ale pokud to nebudeš zvládat, víš kde mě najít. Můžu se kdyžtak pokusit požádat o tvoje převelení." usmála jsem se vřele. Shadowovi slzy tekly dál, ale nyní to byly slzy dojetí. Silně mě objal, div že mě nerozmáčknul: "Děkuju Moonlight." V objetí mě držel ještě pár dalších sekund.

"Ehm." odkašlal si Arrow. Shadow mě prudce pustil ze sevření a oba jsme se podívali směrem k Arrowovi. Ten měl na sobě pohled, který už jsem odněkud znala. Ano, byl to ten samý vražedný pohled, když mi hřebec v Shadowově ordinaci udělal podporu. Ale proč? "Shadowe, chce s tebou mluvit velitelka Diamond." pronesl Arrow vážně, hodně vážně. Takového jsem ho vůbec neznala. Nebyl to ten milý usměvavý Arrow, který měl ze všeho legraci, s každým se rychle spřátelil, všichni ho měli rádi. Tohle není on. Proč se nikdo z mých přátel nechová normálně? Veselý Arrow vážný, nafoukaná Diamond hodnější než kdy předtím, loajální Shadow utekl místo záchrany svojí nejlepší kamarádky... co se to děje?