Příběh kobylky Moonlight ve službách Krále temnoty, která se musí naučit chápat, že nezáleží na tom kým či čím být, ale na tom s kým být a toho musí využít na výpravě za záchranou Království Temnoty i zbytku celé Equestrie, na výpravě za zjištěním...
Nepřemýšlela jsem dlouho. Věděla jsem moc dobře co je na čase dělat. Dobře jsem si pamatovala na moment, kdy mě Shadow učil kouzlit. Strčil mě ze střechy a já věděla, že pokud se mi nepodaří kouzlo, zemřu. Arrowovi navíc už levitační kouzlo jde. Vrhla jsem na něj seriózní pohled říkajíc: Věř mi. Jeho pohled byl bohužel i přes to bezradný a ustrašený. Bylo to velice riskantní. Death Haze a Shadow Blitz dokážou odlétnout a mě snad vystačí dostatek kouzel abych pomohla Lunar Diamond. A já? Budu návnada. Pravděpodobně ani nepřežiji. Dívala jsem se na ostatní, loučíc se pouze mým pohledem. Viděli a věděli, že něco chystám. Něco špatného. Položila jsem ruku na Arrowovy záda. Měl strach. Dívala jsem se na něj a mlčela. "Sbohem." řekla jsem tiše po chvíli a prudce ho strčila ze střechy. A litovala toho, co jsem udělala. Ovšem nebylo místo na marnění času. "Leťte!" vykřikla jsem směrem k Shadowovi a Hazovi. Neváhali, rozběhli se ke konci střechy, od níž se odrazili a vzlétli. Mezitím můj roh zazářil z posledních sil, kouzlo sebralo Diamond a svižně ji vypálilo směrem k zemi, za dav poníků. Dopadla bezúhonně. Hned za ní se ve vzduchu držel Shadow. Nevěděla jsem co, ale něco mě zahřálo u srdce. Udělala jsem dobrou věc?
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Část davu se vrhla za ostatními a část za mnou. Věděla jsem jen jedno. Pokud mám zemřít, nechci zemřít takto. S tímto pomyšlením jsem se vrhla ze střechy dolů. Tím jsem se ovšem nevzdávala. Tak rychle, jak jsem skočila, mě napadlo pokračování mého plánu. Roh mi opět zazářil. Dopadla jsem na zem. Na záda. Zbytky levitačního kouzla se mi podařilo zbrzdit pád jak nejvíce to šlo. Záda mě opět zabolela, ale když jsem nyní přežila pád ze střechy, moje sebevědomí se pomalu vracelo, nechtěla jsem se vzdát. Ještě minulý večer jsem bojovala s loupežníky a nyní se bát? Aniž bych si to uvědomila, na mém obličeji se vynořil můj odvážný bojovný pohled, obvykle mluvící za všechno. Nyní jsem neutíkala před davem, běžela jsem za ním, ale nikdo si mě nevšímal, byli zaneprázdněni těmi před nimi. Palác se nevěřícně rychle blížil. Běžela jsem jak jsem jen mohla, ale od srdce mě tížila jakási magie. Nebyla moje. Tma.
Bylo to opět tady. Věděla jsem už moc dobře co se děje a co dělat. Temná místnost. Malá světélka. Žádná podlaha. Tentokrát tam bylo ovšem i něco, co tam minule nebylo. Mí společníci. Arrow, Shadow, Diamond a Haze. "Ty blázne!" vyjekl Arrow jen co mě viděl. Měl na to důvod, vždyť jsem ho shodila ze střechy. Ovšem kruté časy potřebují i kruté zásahy. Proto místo toho, abych se jakkoliv styděla, jsem se zasmála. Jeho naštvaně zděšený výraz v tu ránu změkl na u něj typický úsměv. Pochopil, že jsem to nemyslela nějak zle. "Tak jdeme!" ujal se vedení Death Haze, což nás velice na jeho jemnou povahu překvapilo a vydal se vstříc obdélníkovému světlu. Všichni bez váhání následovali. Světlo. Otevřela jsem oči. Ležela jsem s ostatními v trůnním sále! Nevěřila jsem tomu, že jsme to dokázali a i když jsme zdaleka neměli vyhráno, zalil mě pocit radosti, štěstí a vítězství. Nebyla jsem jediná. Ostatní se též usmívali, a nevěřícně se chichotali, ohlíželi se jeden po druhém a nenápadně se radovali. Do místnosti vstoupil čaroděj: "Šel jsem trochu napřed." A za ním Silver Shine. Syn krále. Nebyl to poník, kterého by někdo chtěl potkat. Měl nepříjemně temnou auru. Nebyl ani zdaleka jako jeho otec. Světle fialový poník, šedá hříva, věčně kruhy pod očima a výraz mrtvého. Jeho značka, nikdo nevěděl, co znamená. Byl to pouze černý flek. My jsme ho ovšem viděli rádi. Byl naše řešení. Tedy jsme v to alespoň doufali. Znali jsme ho totiž a věděli, jak je nesmělý a nezkušený.
"Tak co budeme dělat teď?" zeptala se Diamond a všechny oči namířili směrem k princi. Odpověď se však nedostala. "Připravíme armádu nočních strážců, budeme se bránit." promluvil po chvíli ticha čaroděj. Silver Shine se díval do země, očividně se bál a netušil, co dělat. Chtěla jsem pomoc, proto jsem přistoupila s dalším návrhem: "Musíme vojáky rozdělit tak, aby část hlídala situaci zde a část byla připravena na případnou bitvu s Královstvím ohně." Pohledy opět namířili na Silvera, čekajíc na jeho souhlas. Místo toho pouze pokrčil rameny. "To jsi mi teda vládce!" nemohl si pomoct čaroděj. S těmito slovy princ svěsil uši, dívajíc se naprosto mimo ostatní, kteří ho všichni pozorovali. Já ho ovšem neodsuzovala, každý se totiž učí a učí se celý život.
