Den Temnoty

Kapitola Čtrnáctá

Shadow Blitz přede mě položil obrovskou knihu s velkým titulním nadpisem Kouzla lékařů a kopytem ukázal na kapitolu Zcelování. Popravdě jsem byla překvapena, že Shadow jakožto pegas byl lékař. Většinou doopravdy byli lékaři pouze jednorožci. Ale nehájila jsem ho kvůli tomu. Tím, že byl jeden z mála neznamenalo, že je něčím špatný, naopak to dokazovalo jeho originalitu a jedinečnost. Jak jsem si pročítala informace o kouzlu, oči mi sjely na další stránku s novou kapitolou nazvanou Ranění černou magií. Pocit, že by měl Shadow, stín, černou magii mě znepokojil ještě víc. Na chvíli jsem si přála, aby v knize byly ilustrace, protože co když. Podívala jsem se na klisnin obličej. Oko vypadalo poleptané. Přes načernalou potrhanou kůži bylo vidět maso a krev. Hodně krve. Část rtu nateklá. Celá rána byla zvláštně tmavá.

Nenápadně jsem se podívala po Shadowovi. Blitz. Nervózně se podíval zpátky na mě. Ukázala jsem do knihy na kapitolu černé magie. Udělal krok blíže a nahlédl do knihy. Po chvíli čtení se stejně jako já podíval na ránu a dostal podobný výraz v tváři. Váhala jsem, jaké kouzlo použít a doufala jsem, že Shadow Blitz udělá rozsudek. Bohužel pouze vzdychl a pokrčil rameny. Je pravda, že to druhé kouzlo bylo mnohem složitější, netušila jsem, zda-li jsem tak dobrá, aby se mi podařilo. "Zkus to první, když to nebude fungovat, tak to druhé." rozhodl nakonec Shadow. Byli jsme v časovém presu, nikdy jsme nic takového neviděli, kobylka těžce oddychovala, třásla se a cukala jak její obličej pomalu otékal. Věděli jsme, že pokud rychle nezasáhneme, nepřežije, proto není třeba se dlouho rozhodovat.

Roh mi zazářil. Zajiskřil. Světlo se zvětšovalo, všichni ustoupili, zatím co já jsem zápasila s bolestí mých zad a nečekanou sílou mého rohu. Nedokázala jsem kouzlo ovládat. Bylo příliš silné. Pokud nezvládnu zcelování, na boj s temnou magií můžu rovnou zapomenout. Zavřela jsem oči jak světlo sílilo. Dokážeš to, zvládneš to, už se blížíš, slyšela jsem ze vzdalujících hlasů, snažíc se udržet ve vědomí. Roh blyštil a jiskřil na všechny strany. Kouzlo bylo připravené. Namířila jsem roh. Pal. Rána. Spadla jsem k zemi.

"Dokážeš to!"

"Zvládneš to!"

Ne...

Brečím. Slzy stékají po mých tvářích jako kapky deště po slaměných střechách. "Shadowe.." dívám se na tmavou šmouhu přede mnou i když téměř nevidím. Vše je rozmazané, ale i přesto vím, že ta šmouha je Shadow. Ale proč nic nedělá? "Proč si to udělal?" vzlykám. Ale on mlčí. Zírá mi do očí, jako bych mu byla ukradená. To se nestydí? Ale proč ne? Neví co udělal? "Proč si to udělal udělal?!" křičím a chci nadávat. Ječet. Agresivita se mi prolévá tělem nahoru a zase dolů. Srdce mi buší. Ale on mlčí. Hlupák. Chci ho praštit, ale můžu? Ne. Slzy stále tečou, ale s nimi postupně odtéká i zlost. Uklidním se. Řeknu mu to jinak. "Víš co si udělal?" šeptám. Mlčí. Ale kývne hlavou. "Tak.. to už nedělej..."

Otevřela jsem oči. Vlastně jsem je měla otevřenou dobu. "Sakra Moonlight!" viděla jsem, jak se ke mně předkláněl Shadow Blitz. Zase jsem omdlela? Rychle jsem zvedla hlavu, ale moje záda rychle odmítly a hlava mi spadla zpět k zemi. "Co se zase stalo?!" křičela jsem. V životě jsem se necítila více mizerně. Cítila jsem, jak mě spoutává jakási agresivita, neměla jsem ponětí odkud přicházela. Předpokládala jsem, že jediným jednoduchým vysvětlením byla pravděpodobně moje nehybnost. Chtěla jsem se zvednout, ale nemohla jsem. Navíc jsem přestala cítit končetiny, nemohla jsem se hýbat. "Pohni se, dělej!" křičel Dart Arrow. Všichni jsme byli ohromně znepokojení, křičeli jsme na sebe pouze ze strachu, z pocitu úzkosti. "Nemůžu!" ječela jsem, strachem mi vytryskly slzy. Snažila jsem se pohnout. Nešlo to. Ale ze všeho nejhorší bylo, když mě Arrow chytil za kopyto, ale já ho necítila. V tu chvíli mě rozbolelo srdce daleko víc, než mě bolelo cokoliv jiného.