Peaches aka Píčis

1

POHLED TERI
"Ale no tak, Teri, uvidíš, že to bude fajn, nesmíš být pořád tak upjatá!"

Zaprosila už asi popáté Gabča do telefonu a čekala na mou odpověď.

"Když tam půjdu, dáš mi pokoj?"
Povzdychla jsem si.

"Teri, jsi nejlepší!! Tak v jedenáct na Václaváku?" Zeptala se.

"Jo, klidně..."
Řekla jsem a hovor típla.

Nechápu proč mně chce zrovna Gabča, která ví, že já nesnáším seznamování, skamarádit s nějakým jejím nejlepším kámošem, nebo co. Jak že se vůbec jmenuje?
Radim? Snažila jsem se vzpomenout.

Hele Teri, klid. Prostě tam půjdeš, uvidíš nějakého kluka, navíc tam bude i Gabča a zase půjdeš spokojeně domů, nic to není! Pokoušela jsem se v duchu alespoň trochu povzbudit.

Bože... Dala bych cokoliv za to, abych se tolik nebála seznamování.
Chci být jako Gabča. Ta se vždycky do všeho vrhne po hlavě a je jí jedno, co si kdo myslí.
Za to já? Já jsem vždycky ta, co se raději drží zpátky a s nikým se moc nebaví. Ale mě to takhle vyhovuje, dokud jsem sama se sebou spokojená, měnit se nebudu.

Tohle všechno mi lítalo hlavou, když jsem si do vaku dávala ty "nejnutnější" věci a trochu se namalovala. Sice se nerada seznamuju, ale leknout se mně zase nemusí.

POHLED GABČI
"Kde je, už tu měla dávno být!"
Zanadávala jsem při pohledu na hodinky.

"Váďa nikde, Teri nikde... Ach jo, ti dva vždycky chodí všude pozdě."
Sedla jsem si na lavičku a vytáhla mobil, abych jim zavolala.

Teri to jako obvykle nezvedala, tak jsem zkusila Vadima.
Sice to zvedl až na pátý zvonění, ale aspoň něco.

"Vadime, kde jsi? Už jsi tu měl dávno být!"
Snažila jsem se znít přísně, ale asi mi to moc nešlo.

"Hele, neboj se, jenom mi zase ujel autobus, ale za minutku jsem tam."

Ani jsem nestačila odpovědět a hovor típl.
Typickej Vadim... Zakoulela jsem očima, ale ty mi někdo zezadu zakryl rukama.
Hned jsem věděla, kdo to je. Tohle mi vždycky dělala jenom Teri.

"Čau Teri!"
Pozdravila jsem ji se smíchem a objala ji.
Ona udělala to samé a sedla si za mnou.

"Tak, kde je ten Radim nebo kdo to je?"

Zeptala se a koukla se na mobil na čas.

"Bude dvanáct."
Dodala a mobil zase schovala.

"On je takovej, ale volala jsem mu, prej tu za chvilku bude. A je to Vadim." Opravila jsem ji.

"No jo, no jo..." Protočila oči.

POHLED VADIMA
Super, autobus mi klasicky ujel, nemůžu je najít a to mám za čtyři hoďky jet na nějakou rodinou oslavu nebo co.
Super Vadime, fakt super! Nadával jsem si v duchu.

Když jsem se tak proklínal, tak jsem je aspoň našel.
Seděli tam na lavičce.

Gabča jako vždycky rozvalená skoro přes celou lavičku a nechala jenom kousek pro tu její kámošku, se kterou mně tak moc chtěla seznámit.

Měla dlouhé hnědé vlasy, hubenou postavu, a i když seděla jsem poznal, že je hrozně malinká.

Vydal jsem se rychle k nim, ale nebyl bych to já, kdybych si nezavázal boty a nezakopl o tkaničku. Zase si musím zatleskat.

POHLED TERI
"Jé, hele, už jde!"

Ukázala Gabča prstem směrem k vysokému klukovi v černým tričku, který šel rychlou chůzí k nám.
Ale zakopl a spadl.

Gabča se jako vždycky začala smát a běžela mu na pomoc.
Já jsem se jen pousmála a začala být zase nervózní z toho, že se mám s někým seznámit.

POHLED GABČI
Vadim si ZASE nezavázal boty a ZASE hodil hubu.

"Ježiš Vadime, přestaň tolik žrát, jestli chceš, aby jsem tě ještě pořád zvedala vždycky, když zakopneš!"

Začala jsem se ještě víc smát a pomohla mu na nohy.

On na mě hodil jeden z jeho super vražedných pohledů a to už jsem řvala smíchy přes celý náměstí.

POHLED TERI
Ti dva se tam smáli jak blbci.
To zase jen já stála opodál a zírala na ně jak debil.

Naštěstí si Gabča za chvíli uvědomila, že jsem tam s nima a šla nás představit.

"Ehm... Takže Váďo, tohle je Teri." Poklepala mně po hlavě a zase se zasmála. Ještě pořád rozdýchávala ten jejich záchvat.

"A Teri, tohle je Váďa, náš známej Rusák!" Mrkla na něj a šťouchla ho do ramene.

Musím říct, že jsem to čekala horší, ale i tak jsem si připadala trapně.
Vedle něho jsem byla trpaslík, měla jsem díky větru rozcuchaný vlasy a musela jsem být červená jako blb.

POHLED VADIMA
Fakt jsem se nezpletl, byla opravdu malinká. Ale jako první jsem si na ni všiml těch jejich zelených očí. Měla je velké a fakt krásně zelené.

"Ahoj," vykoktal jsem konečně ze sebe, když nás Gabča představila.

"Ahoj," zopakovala můj pozdrav a podívala se do země.

"Ona je tady Teri taková stydlivka, že?" Chytla ji kolem ramen Gabča.

Hmm... Zamručela a zčervenala ještě víc.

POHLED TERI
Ježiš, cítila jsem se tak hrozně trapně, když mi cestou na Bubble podala Gabča zrcátko, abych se prý podívala, jak jsem červená.
Tohle už fakt nemůže být horší...