Peaches aka Píčis

15

POHLED TERI
A co tenhle? Ukázal Hori na obrazovku počítače.
Rozklikla jsem fotku nějakýho apartmánu a hned se koukla na cenu.
600 za osobu na noc, to jde, ne? Podívala jsem se na něho.
Ale jo, rezervuj to na... Zapřemýšlel.
Gabča je už příští týden doma a Vadim prej přijede už zítra. Dokončil konečně větu.
Už zítra?! Vyjekla jsem až se lekl.
Eee... Jo, už zítra, tak to rezervuj na příští víkend, jo? Zeptal se opatrně.
Jo, promiň... Promnula jsem si tvář.
Zase si nemohla spát, že? Zeptal se a zaklapl notebook, když jsem to dodělala.
Hmm... Zamručela jsem a opřela se od stěnu.

POHLED HORIHO
Notebook jsem položil na stůl a vstal z postele.
Tak si lehni a trochu se prospi, fakt vypadáš unaveně. Přikryl jsem ji dekou, když tam pomalu usínala.

Už jsem chtěl jít domů, ale ještě jsem se stavil na záchod. Vešel jsem do koupelny a udělal to co se na záchodě dělá. (😂😂)
Už jsem chtěl opravdu odejít, ale pak jsem si všiml, že na zemi u Terčiny vany je Vadimovo tričko.
On tu zase spal? Zaptal jsem se sám sebe, když jsem ho zvedl. Fakt bylo jeho, nespletl jsem se.
Zase jsem ho hodil na zpátky a šel domů. Ani si nechci představovat co se tu dělo.

POHLED VADIMA
Chtěl jsem jí zavolat, i Horimu, ale díky suprově načasovaný bouřce, která trvá už dobrý dva dny nemůžu.
Horic ten to pochopí, ale nechci aby si to Teri vyložila špatně.
První zruším Londýn a pak ani nezavolám, jsem fakt zvědavej jestli mi tohle celý uvěří. Ale vypadá to, že asi ne.
A taky by mně docela zajímalo, jestli si to pamatuje z toho večera. Ale když si to pamatuju já, tak určitě i ona. Ani nevím jak to mezi náma vlastně je.

Mám ji rád? Ano.
Má ráda ona mě? To nevím.
Mám se jí na to zeptat? Ano Vadime, pokud chceš vypadat jako ten největší vůl pod sluncem.
Problikávalo mi hlavou, když jsem si dobaloval poslední věci a chystal se na dlooouhou cestu domů.
Jestli je pořád naštvaná, tak jsem zvědavej jak si to vyžehlím. Teda, jestli se mi to vůbec povede.

POHLED TERI
Probudil mně můj vyzvánějící mobil. Ještě se zavřenýma očima jsem to zvedla, takže jsem nevěděla kdo to je, ale typovala jsem to na Horice.

Ahoj Teri. Ozval se z telefonu Vadimův hlas.

Vadime?! Rychle otevřu oči a sednu si.

Chyběl jsem ti co? Začne se smát.

Haha, je to tak vtipný, že jsem se z toho zapomněla smát... Pronesla jsem ironicky.

Jenom jsem ti chtěl říct, že zítra ráno přijedu domů a taky se omluvit, že jsem ti nezavolal. To víš, ruské bouřky jsou pořádný bouřky, takže nebyl signál. Řekl jedním dechem.

No jo... Protočila jsem oči.
Já jsem s Horim domluvila Harrachov. Asi víš o co jde, prej ti o tom už říkal. Jedeme tam příští víkend, jedou tam všichni, takže i ty. Nařídila jsem mu. Ty narozky tam musí oslavit!! Vybavila jsem si Horiho slova.

Tak brzo? Vyjekne překvapeně.
No dobře, tak nepůjdeme ven, aby jsme to probrali? Opatrně se zaptal.

Jo, klidně, povzdechla jsem si. V kolik teda zítra přijdeš?

Kolem desátý ráno, tak ve dvanáct v parku u lavičky jo? Navrhl.

Jo, čau. Típla jsem to.

POHLED VADIMA
Zatím to vypadá, že ta naštvanost ji docela přešla. Teda aspoň tak zněla. Každopádně, jestli se stěhuje do tý Ameriky, tak jsem v prdeli. Všechno jde v poslední době do hajzlu.