Peaches aka Píčis

2

POHLED TERI
Když jsem si myslela, že horší už to opravdu být nemůže, tak jsem se šeredně spletla.

Celou cestu na Bubble jsem mlčela a když jsem si konečně po hodině vybrala jakou příchuť chci, tak jsem byla tak šikovná, že jsem to na sebe vylila.
A Gabča mi moc nepomáhala, když se mi tam začala smát.

K mojí smůle, jsem k tomu všemu měla bílé tričko, takže si asi umíte domyslet, jak to vypadalo, když jsem na sebe vylila půlku čaje.

Měla jsem ho celé mokré a bylo fakt hodně průsvitné.

Snažila jsem se to aspoň trochu zakrýt rukama, ale to teda moc nepomáhalo.

POHLED VADIMA
Ta holka dneska má ale opravdu smolnej den.
První šlo vidět, že se hrozně stydí a pak na sebe vylije skoro celej Bubble. A to měla bílý tričko.

Místo toho, aby jí Gabča nějak pomohla, tak se tam jenom chlamala a brečela smíchy.

Jako neříkám, že ten její výraz nebyl vtipnej, ale já se aspoň udržel a nezačal se smát taky.

"Teri?"
Poklepal jsem jzi na rameno.

Otočila se na mě a já viděl, že je zase hrozně červená a snaží se to mokrý tričko zakrýt rukama. Přece jenom to bylo hodně průsvitný.

"Na, tady máš, vem si to."
Dal jsem jí svojí mikinu a usmál se na ni.

"Ď- díky Radime." Taky se umála.

"Vadime"
Opravil jsem ji. Ale potom zrudla ještě víc.

"Hele, nejsi první, kdo mi tak říká."
Snažil jsem se to aspoň trochu zachránit.

POHLED TERI
Tak tohle byla katastrofa...

"Ehm... Víte co? J- já už bych měla jít."
Vykoktala jsem ze sebe a zvedla se ze židle.

"Cože? Tak brzo?"
Gabča se trochu naštvala.

"Víš, mě - no... Já jsem ti zapomněla říct, že dneska mamka a Ríša odlítají na dva týdny do Ameriky, tak se musím jít rozloučit, ahoj!"

Zamávala jsem jim už u vchodu a vypálila z tama tak rychle, jak jsem jenom mohla.

Až, když jsem odemykala vchodové dveře jsem si všimla, že na sobě mám pořád Vadimovu mikinu.

Vyslíkla jsem ji a hodila i s politým tričkem do pračky.
Dneska jsem fakt válela...

POHLED VADIMA
"Asi to už nemá cenu tu být, co?"
Koukla se na mě Gabča a dopila Bubble.

"Já už stejně taky musím, promiň, dneska má Yanna narozky, tak musím domů."
Zvedl jsem se ze židle a vyhodil prázdnej kelímek.

"No dobře no... Dneska to fakt nějak nevyšlo, tak třeba přístě."
Taky se zvedla a vzala si kabelku.

"Tak čau"
Zamával jsem ji a každej jsme se vydali jinou cestou.

***

Domů jsem dorazil až pozdě večer, protože mi zase ujel autobus, to bych prostě nebyl já, že jo.

Ale bylo mi to celkem jedno, protože jsem zjistil, že mamka s taťkou jeli za Yannou domů, protože měla ty narozky, ale já jsem se z toho ještě cestou domů nějak vyvlíkl. Plus pro mě. Zaradoval jsem se a vytáhl mobil.

Rozklikl jsem facebook a vyhleda si tu... Ehm jak se sakra jmenuje? Zavzpomínal jsem.
A jó, Teri Hodanová. Nakonec to s tou mou pamětí není tak zlí.
Pochválil jsem se.

Nemusel jsem čekat ani dvě minuty a objevilo se mi upozornění s tím, že mi žádost přijala.

POHLED TERI
Ani jsem se nedivila, že mi od Vadima přišla žádost.

Naštěstí jsem se přes internet neměla jak ztrapnit, teda alespoň ne tak, jako dneska venku. Tak jsem mu to jednoduše přijala.

V: Ahoj 😆 víš o tom, že máš pořád tu mojí mikinu?

T: Ahoj, jo vím, neboj se, už se pere

V: Ó... Čím jsem si zasloužil to, abys mi prala oblečení? 😄

T: Nejsem Gabča, abych ti ji vrátila celou od Bubble

V: Takže máme aspoň důvod se znova vidět 😇

On se chce zase vidět!? Já si myslela, že po tomhle mě nechce vidět ani Gabča, natož Vadim.

Dobře Terezo, uklidni se.
Jenom mu předáš mikinu a nic víc, nic víc.

Opakovala jsem si pořád dokola.

Půjdeš tam sice bez Gabči, ale aspoň se ti nebude nikdo smát, předáš mikinu a jdeš zase pryč, snadný jako facka.

T: A kdy se teda sejdeme na předání mikiny?

Chtěla jsem to mít co nejdřív z krku, ale nechtěla jsem, aby to vyznělo, že ho CHCI vidět.

V: Zítra v parku ve dvanáct? 😄

T: Dobře, to jde, ale už jdu spát, tak dobrou

V: Dobrou princezno 😊

T: Princezno?

V: A nejsi princezna?

T: Ne, já jsem královna

Touhle větou jsem mobil vypla a opravdu se chystala jít do postele  a spát.