Určitě si všichni pamatujete skupinu Peaches, která se ale později rozpadla.
Ale přemýšleli jste někdy proč?
Co když v tom je něco víc než nedostatek času, na který se vymluvili?
POHLED TERI On mi odepsal jenom smajlíkem!? Naštvala jsem se, když jsme se koukla na mobil. No co, stejně jsem už neusla, tak jsem byla na mobilu. Měl pravdu, nejenže vypadám jako nějaká bohatá husa, ale někdy se tak i chovám. Naštvu se jenom proto, že musel jet za rodinou. Do Londýna si můžeme vyrazit kdykoliv. On do Ruska jezdí jenom vzácně. Fakt vzácně. Neměla jsem být naštvaná na Váďu, ale na sebe. Akorát jsem mu dotvrdila, že ta zbohatlická holka, za kterou mně měl opravdu jsem. Někdy by se nad sebou měla víc zamýšlet. Opravdu by mě teď zajímalo co si o mně myslí. Ale asi to nic hezkýho nebude.
***
POHLED VADIMA Víte co jsem udělal hned jako první, když jsem konečně vstal z postele? Šel jsem na záchod. Ale hned potom jsem vytočil číslo od Teri. Zvedla to na první pípnutí.
Aho... Ani to nedořekla a já jí skočil do řeči. Jo, jsem neslušnej, noa co?
Čau Teri, promiň, že jsem včera odepsal jen tím smajlíkem, ale byl jsem fakt unavenej. No, ale proč ti vlastně volám. Neomlouvej se, byla jsi naštvaná právem. Usmál jsem se, ale stejně to nemohla vidět.
Jo no... To je dobrý. Odmlčela se. Když už jsi to takhle načal, tak nechceš jít do kina? Zvu tě. Ber to jako omluvu. Z jejího hlasu jsem poznal, že je hned veselejší.
Ne, já zvu tebe, takže v sedm večer před kinem. Pa. Zavěsil jsem aby nemohla protestovat. Tak, a teď bych měl jít sakra rychle jít sehnat nějaký ty prachy.
POHLED TERI Byla jsem ráda, že mně Váďa pozval do kina, ale mezi náma, jako první jsme to navrhla já. I když jsem byla nervózní, že tam budeme jen my. Bože, co to s tebou je Terezo? Už u tebe i přespal, dala jsi mu pusu a ty se teď bojíš jít do kina? Tleskám ti... Pronesla jsem si v hlavě ironicky. Ale nevím jak to myslel. Kamarádské kino, nebo něco víc, potom co se tady stalo? Koukla jsme se na svou postel a vybavila si tu pusu. Ježiš, byla to jen pusa Teri, jasně, že jste kámoši! Zařvala jsem na sebe v duchu.
Dobře, dobře... Nadechla jsem se. Tak co si teda vezmu na sebe? Stoupla jsem si před skříň a začala se v ní přehrabovat. Já vím, sice je teprve dvanáct a do sedmi je daleko, ale semnou to prostě není jednoduché.
Ne, tohle prostě nemá šan... Počkat, co to je? Koukla jsem se na horní poličku. Byli tam Gabčiny věci, co si tady minulé léto nechala a pořád se nemá k tomu si je zase vzít zpátky.
Takže má smůlu. Usmála jsem se při pohledu na už MOJE oblečení. Stejně na něho už zapomněla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Aspoň se mně Vadim nelekne. Zasmála jsem se, ale myslela jsem to vážně.
