Určitě si všichni pamatujete skupinu Peaches, která se ale později rozpadla.
Ale přemýšleli jste někdy proč?
Co když v tom je něco víc než nedostatek času, na který se vymluvili?
POHLED GABČI "No tak to teda ne." Stoupla jsem si před Teri, která se hned po příchodu zpátky svalila na postel.
"Nepřijeli jsme sem jenom proto, aby jsem me dívali, jak tady spíš." Vzala jsem ji za ruku a vytahla zpátky na nohy.
Viděla jsem na ní, že se pořád užírá Vadimem, a to nechci.
"Tak pojď ty moje hromádko neštěstí, my ti už zvednem náladu." Usmála jsem se na ni a společně s Horim jsem se ji chystala opít.
POHLED VADIMA Bylo půl dvanáctý a já se furt převaloval na posteli. Pořád jsem musel myslet na to, co se stalo. Na Teri, na Horiho... Budeme vůbec ještě po tomhle všem kámoši? Je Teri naštvaná?
Ach bože... Přitáhnu si deku až ke krku a zase zavřu oči. Teď už asi nic nebude jako dřív. O tom jsem přesvěčenej. POHLED TERI Na tu flašku jsem jim kývla jen proto, že jsem se 1) nechtěla pořád nudit 2) nemyslet na Vadima a 3) užít si tenhle poslední den tady.
"Hej lidi, já mám super nápad!" Přiskočí k nám přinapilá Gabča. Ale myslím si, že já jsem na tom byla z těch tří nejhůř.
"Jdem vyprovokovat Vadima!" Dostala ze sebe se smíchem.
"Cože? Vadima, toho zmrda?" Rozesmál se i Hori. "Tak do toho jdu!" Řekl odhodlaně a s Gabčou si plácli.
"A doufám, že ty taky." Oba se na mě podívali s prosebnýma pohledama.
"A za koho mě jako máte? Jasně že jo!" Taky jsem se k nim přidala a oni byli očividně hodně rádi.
POHLED VADIMA Vzdal jsem to. Nemohl jsem usnout, tak jsem si aspoň pročítal staré zprávy s Teri. Někdy jsem to nevydržel a musel se smát. Ale smích mě hned přešel. Napsala mi totiž Gabča. No napsala... Poslala fotku. Fotku, kterou bych nejradči nikdy neviděl.
G: vidíš? Teri už tě nepotřebuje, ani my ne
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
