32

38 2 0
                                    

POHLED VADIMA
Ignoroval jsem ji.
Mám ji rád, ale nechci aby semnou jela.
Potřebaval jsem se někde vyzuřit.
Sám.

"Ne, pojedu sám, ty tady zůstaneš."
Zavelej jsem a její ruku, kterou mě držela odstrčil.

"A - a proč ne? Já chci jet."
Zamumlala a vypadalo to, jako kdyby začala natahovat.

"Když řeknu ne, tak ne!"
Vzal jsem si svoje věci  a s prásknutím dveří odešel.
Neměl jsem na to nervy. Na nikoho. Na nic. Ani na ni.

Jen jsem si nasadil sluchátka a šel hledat vlak, kterým se dostanu domů.

POHLED TERI
Nechápu co to do něho vjelo.
Pořád jsem nad ním musela přemýšlet.

Když odešel, u oběda, odpoledne, u večeře, a i když jsem usínala.
Vždycky, když jsem zavřela oči, viděla jsem ho.

Ja vím, asi si teď budeme myslet, že jsem jenom další holka udělaná do Vadima, ale věřte mi, že kdybych mohla přijít na nějaké jiné myšlenky než je on, s radostí bych je přivítala.

Když už se mi konečně tak nějak podařilo zavřít oči a usínat, probudil mě zvuk messegeru.

Asi si umíte představit, jaké hnusné slova se mi honily hlavou.
Ale nekoukla jsem se kdo to je.
Jen jsem se převalila na druhý bok, znova zavřela oči a o nic se nestarala.
Maximálně tak o to, abych usla a probudila se až ráno.

Peaches aka Píčis Kde žijí příběhy. Začni objevovat