Peaches aka Píčis

16

POHLED GABČI
Teri mně poprosila, abych Vadimovi nenápadně řekla, že se do tý Ameriky nakonec stěhovat bude. Asi ho chtěla potrestat ze ten Londýn.
Teda nevím, tohle mi příjde jako krutý trest mu takhle lhát, ale šťourat jí do toho nehodlám.

Cože?! A proč mi to neřekla sama? Viděla jsem naštvaného Vadima na Skypu.

Co já vím... Pokrčila jsem rameny. Na to se jí zeptej sám. Já všechno nevím. Vymluvila jsem se.

On si akorát povzdechl a pokračoval.  A kdy se tam teda stěhuje? Zeptal se a já začínala vidět, že ho to mrzí a to asi dost.

Pár dní po tom Harrachově, nevím přesně kdy, to mi neříkala. Ale zkus se jí zeptat, taky by mně to celkem zajímalo. Odpověděla jsem. Hele Váďo, já už budu muset jít, tak čau a zavolej jí, ahoj. Rozloučila jsem se a típla to.

POHLED TERI
Do té Ameriky pojedu na tři týdny a pak zase zpátky. On zradil mě, já zradím jeho. Ani nevím proč jsem tak pomstichtivá, ale co už. Každý je nějaký.
Docela se těším na ten jeho výraz, až to zjistí. Sice asi dostanu zjeba, ale za tohle mi to stojí.

S těmahle myšlenkama jsem vstala a šla do koupelny ze sebe udělat člověka.
Znáte to. Čistění zubů, vyžehlení vlasů, make up a... Váďovo tričko?

Přišla jsem k vaně a zvedla ho. Jak to, že jsem si ho za celou to dobu nevšimla?
No jo, je pravda, že tu mám bordel jako kráva. Už zase. Porozhlídla jsem se kolem sebe. No já to uklízet nebudu. Udělala jsem ze sebe dámičku.
Já opravdu uklízení nesnáším. Fakt ne. Kdyby jsem si měla vybrat mezi uklízením a fackou od Vadima, tak beru tu facku. Já vím, divnej příklad, ale Vadim má fakt sílu, takže tady jde vidět, že uklízení + já dohromady prostě nejde a ani nikdy nepůjde.

Takže všechen ten bordel jsem nahrnula pod skříň a tričko schovala do tašky. Rovnou mu ho vezmu.

POHLED VADIMA
Nesnesitelná a mnou tak nenáviděná cesta je za náma a hned jak jsem přišel domů, kufr s věcma švihl pod postel a čekal jako by se měl sám vybalit, jsem málem usnul, ale představa, že půjdu s Teri ven mně rychle probrala.

Stihl jsem si dát tak akorát malý oběd a rychlou sprchu. A tentokrát jsem stíhal! Zase na sebe musím být hrdej. Já jsem prostě d-o-k-o-n-a-l-e-j.
Všechno to mám vychytaný, takže jsem tam byl o takových deset minut dřív.
Tak dokonalý lidi chodí dřív, žejo předce.

POHLED TERI
Dobrý, sice pár minutek zpoždění, ale stejně na něho zase budu hodinu čekat. Koukla jsem se na mobil kolik je. Pět minut po dvanácté. Pohoda. Mobil zase schovám do kapsy a trochu přidám do kroku.
Ale k mýmu překvapení tam Vadim už byl.

Ale, ale, kdopak nám to jde pozdě? Příjde se smíchem za mnou.

Taky tě zdravím. Podívala jsem se na něho pohledem à la děláš si prdel? A on to naštěstí pochopil a těch kravin nechal.
Na, tady máš napsaný datum a čas, kdy se sejdeme na nádraží a pojedeme do toho Harrachova. Podala jsem mu malý lísteček.

Díky. Zamručel a přečetl si to.

Jo, a abych nezapomněla. Zašmátrala jsem v tašce. Tohle jsis u mě nechal. Podala jsem mu zmuhlané tričko.
Nic neodpověděl, jenom se usmál a koukl do země.

To je všechno co jsi mi chtěla říct? Konečně promluví po tom trapným tichu.

Vlastně jo, takže asi čau. Otočím se na patě a už chci odejít, ale chytne mně za ruku.

A to, že se budeš stěhovat do Ameriky jsi mi říct nechtěla? Zamračí se, ale pořád mně drží.

Gabča ti to měla říct a taky to udělala takže... Vytrhla jsem se mu.

Takže co? To tě jako na tom Harrachově uvidím naposledy?

Asi jo. Odpověděla jsem mu a koukla mu do očí. Byla v nich vidět zlost, vztek, ale i lítost a smutek.
Třeba se jednou vrátím. Pokrčím rameny a to už jsem měla opravdu na odchodu. Ani se mně nepokoušel zastavit. Prostě mně nechal jít a já za to byla vděčná.