Fairy tail Další drakobijec PROBÍHÁ OPRAVA❗

6.

Dnes trochu delsi cast, doufam ze se zatim libi :*

Ráno jsem se probudila svěží. Spalo se mi krásně. Jako kdybych věděla že tu bude spát déle než dvě noci. Vzala jsem si věci na převlečení a vydala se do koupelny. V bytě bylo ticho, tak jsem myslela ze Lucy ještě spala. Udělala jsem ranní hygienu, ale došlo mi že jsem si něco zapomněla a tak jsem jen v osušce vylezla ven.
,,Aaaaa!" zaječela jsem a skoro vyskočila z kůže, když se na mě z obýváku díval kluk v obleku. Měl hnědé vlasy a brýle.
,,Promiň, nedošlo mi že...." koktal a snažil se dívat jinam. Moc mu to tedy nešlo.
,,Co se tady dě..!" Lucy se zarazila v půlce věty a snažila se tomu klukovi zakrýt oči. Já radši rychle vyběhla zpět do pokoje a zabouchli za sebou dveře. To je mi ráno. Rychle jsem se oblékla a pomalu otevřela dveře. Bože! Lucy stála hned za nimi a měla ruku zvednutou, s tím že měla v úmyslu zaklepat.
,,Aquo, já se ti hrozně omlouvám." začala hned.
,,No, takhle po ránu jsem takové šoky ještě neměla." zazubila jsem se na ni. Lucy se slabě usmála.
,,Jmenuje se Loky. Je to můj hvězdný duch." vysvětlila když viděla můj pohled těkat po bytě.
,,Poslala jsme ho zpět do jeho říše. Byl z toho nějaký špatný." doplnila ještě.
,,A ty se divíš!" řekla jsem na oko naštvaně. Posmutněla a já ji se smíchem plácla do ramene.
,,Dělám si srandu."
Rychle jsme se nasnídali a Lucy pak odešla do koupelny. Já si jen sedla a čekala až bude hotová.
,,Proboha! Kolikrát vám mám říkat aby jste chodili dveřmi! Sakra vypadněte!" znělo z koupelny. Pak se ozvala rána a ticho. Zděšeně jsem vyběhla a začala klepat na dveře.
,,Lucy si v pořádku?" jecela jsem. Dveře cvakli a Lucy vylezla oblečená.
,,Všechno je naprosto v pořádku." usmála se a utáhla si jeden z culíků.
,,A co to bylo, na koho si mluvila?" nedalo mi to.
,,To je na delší povídání. Ale to je další člen našeho cechu. Neboj za chvíli ho poznáš, zrovna se vrátil z mise." řekla a už mířila ke dveřím.
,,Jdeme?" zeptala se když mě viděla stále stát u koupelny. Jen jsem zamrkala a vyrazila za ní.

Město bylo krásné, takhle ráno plné života. Všude plno stánku a všude se něco dělo.
,,To je nádhera." žasla jsem nad tím.
,,Ty si moc času s lidmi netrávila co?" zajímala se Lucy.
,,Popravdě moc ne. Většinou jsem mluvila jen s majiteli nějakého hotelu, kde jsem zůstala tak den dva a zase putovala dál. Jediný kdo byl semnou je Death." řekla jsem s klidem. Nijak zvlášť mi to nevadilo. Nikdy jsem se k nikomu neupnula tak abych se podívala zpět když jsem odcházela.
,,Doufám že s námi, budeš mít hezčí pohled na svět."
,,Svět je krásný, spíš bych řekla že lidé jsou...." v tu chvíli jsem nevěděla co říct.
,,No prostě... Chci tu být. Chci být ve vašem cechu a zažít lepší život." usmála jsem se.
,,Hezké, ale něco si řekla špatně. Už je to náš cech. Teď si jednou z nás." Lucy mě objala kolem ramen a já se usmála. Byl to hezký pocit. Takhle jsme došli až k cechu. A už z dálky bylo slyšet, že je tam dneska rušno. Lucy přišla ke dveřím a vzala za kliku. Ale dveře se skoro otevřeli sami a na Lucy někdo spadl. Poznala jsem jen že dotyčný měl obrovské černé háro.
,,Sakra, slez že mě!" dusila se Luc. Ten člověk byl ohromný a určitě i těžký.
,,Ghee, promiň Lucy.!" ozvalo se a dotyčný se zvedl. V tu chvíli se ke mě donesla zvláštní vůně a já natáhla vzduch do plic. Kluk zvedl hlavu a podíval se mým směrem. Nemusel vůbec nic říkat a já hned věděla.
,,Si cejtit drakem." řekl ten kluk a zvedl se. Pomohl vstát i Lucy, ale nespoustel že mě pohled. Měl takový zvlášť i obličej a všude měl železné cvočky.
,,Jsem Aqua, a jsem vodní drakobijec." zkusila jsem.
,,Wendy říkala že máme nového člena a že mě možná bude zajímat kdo to je." skoro zavrčel.
,,Jsem Gajjel a mám moc železnýho draka." tím naše debata skončila, protože se rozběhl zpět do cechu.
,,To mělo být co?" podivil jsem se. Lucy si oprášila sukni a podívala se na mě.
,,On už je prostě takový, slova pro něj moc nejsou." vysvětlila. Vzala znovu za kliku a já kousek podstoupila, a vlastně z dobrého důvodu. Ven vyletěl stůl. Než jsem stihla nějak reagovat, už jsem ležela na zemi. Ale pod někým. A ten někdo byl...
,,Nahý!" zaútočila se mi hlava a asi jsem chytla tak pěknou červenou jako nikdy. Tentokrát byl dočista nahý.
,,Ahoj!" zazubil se na zvedl se na rukou.
,,Ja....ja...jaja...." blekotala jsem a snažila se nevnímat určitě části jeho těla.
,,Grayi! Ty idioty slez z ní!" rvala někde Lucy. Gray se konečně rozkoukal a vstal. Po moc dlouhé chvíli si uvědomil co má na sobě a rychle utekl dovnitř. Lezala jsem tam a bylo mi úplně jedno ze mi vedle hlavy přistála židle. No co, když stůl tak i sezení ne?
Lucy mě zvedla a trochu mě profackovala.
,,Jsi v pohodě?" zeptala se. Zamrkala jsem a kývla.
,,Na tohle si budu muset zvyknout." podívala jsem se na ni.
,,Až tu budeš déle, ani ti to nepřijde." usmála se a konečně vešla dovnitř. Než jsem tam vlezla já, proletěla další židle a zevnitř se ozval strašný řev.
,,Tak dost!" skoro bylo cítit jak se zachvěla budova. Vešla jsem konečně dovnitř. Někde uprostřed byl velký hlouček lidí a ti se mlátil hlava nehlava. U toho oblaku stála dívka s červenými vlasy v brnění a křičela ať toho nechají. Slazila jsem si vzpomenout kdo to je, podle toho co mi Lucy vyprávěla. Měla by to být Erza. Její vlasy svítili na dálku. Otočila jsem se a zahlédla Lucy jak na mě mává od baru. Míra už ji podávala sklenici a druhou postavila vedle. Usmála jsem se a vyrazila za nimi. Zahlédla jsem dokonce Wendy s Carlou a Deathe. Ten má mě zamával a já mu to oplatila. Vyšla jsem zase k baru, když mi u nohou přistálo tělo. Chtěla jsem ho překročit, ale pak jsem se zarazila. Nešlo to přehlédnout. On nešel přehlédnout. Ty jeho růžové vlasy mi křičeli do tváře.