Fairy tail Další drakobijec PROBÍHÁ OPRAVA❗

2.

,,Konečně to mám! Našel jsem je!" spustil hned jak dopadl na sedačku. Pak se ale zarazil.
,,Ty už balíš?" divil se.
,,Ano, chtěla bych odjet ještě dneska. Ale teď mi řekni koho si našel." s těmi slovy jsem si sedla na postel a čekala co mi řekne.
,,Víš jak jsem měl to divné tušení?" rychle jsem kývla, ,,tak jsem je našel. Existují i jiné kočky než jsem já. Nejsem jediný. Podle někteřích lidí ty kočky žijí ve vedlejším městě." když to řekl, úplně jsem zkoprněla. Proč mi to nedošlo!
,,Aquo, je ti něco?" lekl se Death a mávl mi packou před obličejem.
,,Já jednoho potkala." špitla jsem a dál civěla na zeď.
,,Cože?" Death se zarazil. Párkrát jsem zamrkala a podívala se na něj.
,,Byl tu, jeden tu byl!" vykřikla jsem až mě znovu zabolel bok. Death vykulil oči.
,,Aquo, co se ti stalo?"
,,To nic jsem v pohodě. Deathe musíme najít cech se značkou křídla." oznámila jsem mu a pomalu se zvedla. Rychle jsem vše poklidila a zabalila. Death mi ochotně pomáhal. Odbylo odpoledne a já nás odhlašovala z hotelu.
Usměvavá recepční nám řekla, že cech který hledáme je ve vedlejším městě Magnolie. Death se usmál, protože se to shodovalo s tím co slyšel on. Trochu jsem si postěžovala, že vlakem nejedu, ale nakonec jsme se k nádraží vydali.
Hned po chvíli jsme si koupili lístky. Death mě do vlaku skoru cpal. Nemám jízdu čímkoliv na kolech ráda, vždy mi je hrozně špatně. Našli jsme jedno volné kupé a vlezli tam. Jen co se vlak rozjel, měla jsem chuť vyhodit celý oběd. Asi po deseti minutách jsem to vzdala a řekla Deathovi aby mě vzbudil až tam budeme.

Na to že to bylo vedlejší město, nám cesta trvala den a půl. Do Magnolie jsme přijeli až druhý den, pozdě k večeru. S námahou jsem vylezla na zastávku a musela se chvíli rozdýchat.
,,Tak už pojď!" dorážel na mě Death. Nemohl se dočkat až ty kočky pozná. Trvalo mi celkem dlouho než jsem se odhodlala postavit. Vzala jsem svůj kufr na kolečkách a už šťastná, se vydala za natěšeným kocourem.
Najít ten cech, nebylo tak snadné jak jsem myslela. Už jsme prošli půlku města a nic nenašli. Bylo už pozdě večer, takže jsme se ani nikoho zeptat nemohly.
,,Musíme někam na noc, ráno toho zjistíme víc." vzdala jsem to po nějaké době a začala spíš hledat hotel. Death vypadal zklamaně, ale neprotestoval. Po dobré hodině mi doslo že najít hotel asi taky nebude tak lehké, jak jsem myslela.
,,Sakra, tady snad nikdo nežije!" zanadavalá jsem si nahlas. Ale odpověď jsem rozhodně nečekala.
,,Ale žije!" ozvalo se za námi. Pomalu jsem se otočila a spatřila bandu asi pěti chlapů. To jako vážně? Znovu?
,,Co dělá taková kráska sama v noci?" zeptal se jeden.
,,Není sama!" obořil se Death. Vypadalo to, že si ho chlapy do té doby nevšimly. Dva z nich vykulili oči a jednomu spadla flaška na zem.
,,Sakra! Je jednou z nich.!" zaječel další.
,,Tak je sama! Mohly by jsme ji ukázat tu vděčnost!" zavrčel jeden a ostatní přikývly. Polkla jsem.
,,Asi si mě s někým pletete." zkusila jsem. Jako by se na tom mlčky shodly, všech pět zavrtělo hlavou.
,,Asi máme problém." zašeptal Death a začal couvat. Já taky.
Udělali pár kroků a vrhli se na nás. Povedlo se mi před jedním uskočit, ale loktem jsem narazila do druhého.
,,Nikam nepůjdeš!" zavrčel a chystal se mě chytit. Trochu neohrabaně jsem se mu vyhla a zamířila od nich.
,,Aquo!" ozvalo se zadušeně a to mě přinutilo zastavit. Otočila jsem se a uviděla jak jeden z chlapů drží Deatha v rukách a skoro ho dusí.
,,Pusť ho!" zavrčela jsem. Chlap se akorát zasmál a stisk naopak ještě zesílil. Death vykulil oči a pak mu spadla hlavička na stranu.
,,Vy...." zaječela jsem a vrhla se na něj. Jeden stihl uhnout, ale ten co stál za ním dostal do obličeje.
,,Au!" zařval, když bylo slyšet křupnutí.
,,Ona mi zlomila nos!" ječel dál.
Tentokrát jsem svou láhev po ruce měla. Voda přímo vyletěla z uzávěru a zamířila na dalšího, ten nic nestihl a rovnou se svezl na zem. Svůj vztek jsem mířila na toho co držel Deatha. Ten se od naší skupinky vzdaloval a ječel u toho jako holka.
Moje voda, ale byla rychlejší. Podrazila mu nohy a zachytila oranžové tělíčko co při pádu vyhodil do vzduchu. Modrá tekutina mi Deatha přinesla rovnou do náruče. Byl v bezvědomí, ale dýchal. Značně se mi ulevilo a vodu jsem ztáhla zpět do láhve. To jsem, ale neměla dělat. Odněkud se ke mě dostal jeden chlap a trefil mě přesně do rány na boku. Zafuněla jsem a padla na kolena. Při tom mi vhrkly slzy do očí a já jen viděla jak zvedá ruku. Asi mi chtěl ustědřit další ránu, ale žádná nepřišla. Zamrkala jsem a zaostřila. Mužova ruka se zastavila v půlce cesty. Zastavila ji totiž jiná.
Ta patřila jinému. Tmavovlasému klukovi, který se tu zjevil z ničeho nic. Ráda bych vám řekla co měl na sobě, ale byly to jen tmavé trenky. Opravdu!
Civěla jsem na něj s otevřenou pusou. Asi to nebyl pěkný pohled, ale bolest mi teď nic jiného nedovolila. Kluk se jediným pohybem přetočit na druhou stranu a složil toho chlapa na zem. Zbytek těch zbabělců se rozutekl a já klesla na zem.
,,Jsi v pořádku?" přiběhl ke mě ten kluk. Sebrala jsem všechen dech co jsem měla a podívala se na něj.
,,Nechybí ti něco?" zasmála jsem se, ale v žaludku mi spíš zabublalo. Kluk se na sebe koukl a musel se zasmát. Zřejmě ho překvapilo, že je skoro nahý.
,,To se mi stává furt." zasmál se.
,,Hele, nelíbí se mi to, pojď vezmu tě k.... " jeho hlas se mi ztrácel někde v dálce. Poslední co jsem zahlédla byla značka modrého křídla na chlapcově hrudi.