Fairy tail Další drakobijec PROBÍHÁ OPRAVA❗

11. Drakobijci

Aqua:
,,Dearte!" křičím a snažím se ho chytit. Když už skoro někdo mě chytne za ruku a táhne zpět. Je to Natsu. Chytne mě za pas a snaží se mi něco říct...

Trhnutím jsem se probrala. Pořád ležím v cechu. Zvedám se a jdu dolů. Jako první si mě všimla Lucy.
,,Ježiš, holka měly jsme o tebe strach! Už jsi v pohodě?" vypálila na mě.
,,Jo jsem!" říkám.
,Natsu říkal že na oko vidíš!" říká Lucy. Vypadá to že jí o tom neřekl.
,,Jo vidím a kde vlastně Natsu je?" nedá mi to.
,,Je venku!", odpovídá mi mistr a Lucy se ke mně naklání a šeptá:
,,Je nějakej divnej, říkal ať za ním přídeš až se probudíš. Měl o tebe asi největší strach! Byl u tebe každej den!"
,,Děkuju!" vím přesně co s ním je.
Vycházím z cechu a rozhlížím se. Před cechem je velký strom a tam právě Natsu sedí. Vidím mu záda, takže jdu potichu. Chtěla jsem ho trochu vystrašit, ale než jsem se ho stihla dotknout už o mě věděl.
„Ahoj!" řekl smutně. Cítil mě.
,,Ahoj!" sedám si vedlě něj. Má nohy u hlavy, ruce založené na kolenou a obličej zabořený do mezery mezi nimi.
,,Copak?" ptám se. Zvedá obličej a podívá se na mě. Je poznat že brečel.
,,Napadlo mě. Ty jsi drakobijec, víš co se stalo s tvým drakem?" tím mě zarazil. Draglina!
,,Já... nevím co se stalo, prostě v jednu chvíli byla pryč. Proč se ptáš?"
,,Můj drak Igneel, zmizel taky, 7.7.777, tvůj taky že jo?"
,,Ano!"
,,Wendy a Gajeel jsou na tom stejně! Takže šest draků, zmizelo ve stejný den.
,,Šest?" udivuje mě.
,,Jo, vodní, ohnivý, vzdušný, železný, světelný a stínový!"
,,Aha, sedm drakobijců!"
,,Cože?" vyjekne.
,,Sedm, je ještě zemní! Ale o tom nejsou zmínky! Ty jsi nečetl dějiny draků?" Natsu zčervenal, takže ne.
,,Tak to ho musíme najít!" prohlásí nakonec.
,,Taky mě to napadlo!" to bylo poslední, co jsme si řekly, pak už jsme jen mlčky seděli a pozorovaly západ slunce.
,,Začala si dobře!" řekl po dlouhé době.
,,Já vím!" usmála jsem se, na něco jsem si vzpomněla.
,,Natsu?"
„Ano?"
„Když jsme se poprvé potkali. Proč si odešel?" zajímalo mě.
„Já... když si omdlela, dal jsem tě na postel a pak si všiml těch obrázků a knížek o Fairy Tail. Chtěl jsem tě vzít sebou a navrhnou ti, aby ses k nám přidala. Seděl jsem tam tři dny, ty ses neprobouzela. Kontroloval jsem ti puls, jestli jsi naživu. Jenže pak se pod hotelem začali shromaždovat lidi kteří mě před tím honily a začaly tvrdit, že jsem tam a že mi pomohla nějaká holka. Čekal jsem, až bude večer, vytratil se z pokoje, abych se svedl ze stopy. Zahnaly mě až sem do Magnolie. Když jsem je setřásl, počkal jsem pár dní, že se pro tebe vrátím. Vrátil, ale ty jsi byla pryč. V hotelu mi řekli že jsi odešla, ale že mi neřeknou kam, za to že jsem jim zničil půlku města, ti chlápci mě zmlátily a já se s nepořízenou vrátil do cechu, kde jsi mě našla." Dokončil vyprávění, při kterém jsem začala brečet. Vyskočila jsem a objala ho. Zarazil se, nakonec mi položil ruce na záda a začal mě hladit.
„Děkuju!" vypadlo ze mě.
„Za co?" ptal se.
„Za všechno!" zvedla jsem hlavu a políbila ho. Oplatil mi ho. Pak jsem mu usnula v náručí.

Zdálo se mi o něm. Byly jsme na louce, barevné, voňavé a prostě nádherné. Šly jsme ruku v ruce. Kolem poletoval Happy a Dearth. V úplné středu stál mohutný strom. Pod ním stála... Nic neděla, prostě jen stála a dívala se na nás. Šly jsme k ní. Čím blíž jsme jí ale byly tím nám byla dál. Svítila zelenou barvou, i vlasy byly zelené. Pak se obraz změnil, dívka vykřikla, vše zčernalo a já slyšela jen to jedno slovo, které se jí dralo z hrdla...
„Aquo........."