I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Vzpoura

Buckyho tým bez problémů našel místo určení. Měli položit bombu do písku, načasovat ji a vrátit se zpět. Jednoduché. Bucky zkušeným pohledem ohledával písečné duny a jejich vzdálenost od cesty. Konečně mu instinkt napověděl, že našel to správné místo. Kdyby tam bombu položili, výbuch by auto roztrhal na kusy. Ale Bukowski po zhodnocení terénu a vzdálenosti od cesty pochybovačně zavrtěl hlavou.
,,Při vší úctě, pane, dal bych tu bombu o trochu blíž, seržante. Tato vzdálenost nestačí." namítl s přidrzlým podtónem v hlase. Bucky se na něj varovně podíval a zvýšil hlas. Věděl, že nesmí dovolit ani náznak zpochybnění vlastní autority.
,,Vojíne, mám za to, že tohle místo je to naprosto vyhovující. Nezneužívejte laskavě svých pravomocí mého zástupce a neříkejte mi, jak mám provést úkol, jenž mi byl svěřen! Já rozhoduji, jak to uděláme, rozumíte, vojíne Bukowski? Ty výbušniny zůstanou tady." prohlásil pevným, tvrdým hlasem. Vojín s předstíranou pokorou sklopil hlavu.
,,Ovšem, pane. Učiňte, jak uznáte za vhodné, pane." Bucky spokojeně přikývl a pomalu se vydal k helikoptéře, byl si jistý, že jeho muži práci dokončí za něj. V polovině cesty se k němu přidal Bukowski, kráčel pět kroků za ním. Bucky vycítil náhlé napětí mezi nimi a každý sval v jeho těle strnul v očekávání útoku. Pomalu se zastavil, otočil se a stanul rebelujícímu zabijákovi tváří  v tvář, nevšiml si však kradmého pohledu, který Bukowski mezitím vyslal k Maximovi, dalšímu členu týmu. Signál byl jasný. Zbylých pět mužů okamžitě utvořilo kolem Buckyho nenápadný, ale neproniknutelný kruh, s rukama volně spuštěnými podél boků. Bucky se obezřetně rozhlédl kolem sebe a zhodnotil situaci. Toto taktické rozložení ani fakt, že jeho muži zpochybňují a dokonce ignorují jeho rozkazy, se mu vůbec nelíbily. Zoufale přemýšlel, jak z této situace ven, a došel k závěru, že jedinou možností je nutné prolití krve. Rychlá a chladnokrevná poprava rebelujícího člena týmu by mohla ostatní zastrašit a odradit od jejich úmyslů, čímž by si udržel autoritu, nezbytně nutnou pro jeho vlastní přežití. Nenápadně si sáhl k boku, kde ve společnosti dvou nožů visela jeho Beretta ráže 9mm. Jeho samopal, stejně jako samopaly jeho mužů, zůstaly nepotřebné v helikoptéře, která pomalu kroužila po obloze pár set metrů odsud a jejíž pilot čekal, až od Buckyho dostane povolení k přistání a následnému návratu do Ruska. Už už se chystal zbraň bleskově vytáhnout, když si uvědomil, že Bukowski má výhodu na své straně a on zůstal sám. Neochotně a pomalu ruku stáhl, byl však stále připraven bojovat do posledního dechu.

,,Seržante Barnesi," protnul náhle napjaté ticho Maximův ironický, sebevědomý hlas.
,,nelíbí se nám vaše rozkazy, kterými ohrožujete úspěch celé operace a také naše životy. Proto vás s politováním musím požádat, abyste mi dobrovolně odevzdal svou zbraň a předal velení. My to dokážeme lépe, pane!"
Bucky ztuhl. Situace se vyvíjela tím nejhorším možným způsobem, nehodlal se však vzdát. Jeden z jeho mužů jej chtěl odzbrojit a sáhl mu po opasku, ale Bucky byl rychlejší a střelil jej do ruky. Muž vykřikl bolestí a překvapením, upustil pistoli do písku a okamžitě se stáhl. Maxim mezitím opatrně za zády vytáhl svou zbraň a čekal na vhodnou příležitost. Bucky chtěl právě stejným způsobem odzbrojit dalšího muže, který se chystal na něj vrhnout, ale zastavil jej výstřel mířený do jeho ramene. Bucky zasykl, upustil svou zbraň a po chvíli se těžce zhroutil k zemi. Cítil, že kulka proletěla nad jeho levou klíční kostí skrz a jeho kombinéza se začíná rychle barvit krví. Zranění ještě vlivem adrenalinu ani nezačalo bolet, věděl ale, že to nebude jen nějaké malé škrábnutí. Ostatní muži na něj okamžitě namířili své zbraně, jeden z nich odkopl Buckyho pistoli kamsi pryč.
,,Zbláznil ses, ty pitomče?" vyjel na Maxima Bukowski.
,,Zemo dal velení výhradně jemu! Chtěl jsem jej donutit k tomu, aby mi jej jen předal, a zatknout ho, nechtěl jsem ho zabít!" Maxim se jen ušklíbl:
,,Ještě mrtvý není, pokud dobře vidím. A také, pokud vím, druhým nejvýše postaveným mužem po něm na této misi jsi ty, tak si něco vymyslíš. Teď pojďme položit ty bomby, o něj se postaráme později!"

Bucky bezmocně zvrátil hlavu do písku. Vnímal tlumené kroky, jak muži nenuceně odcházeli pryč. Ti zrádci, zatracení zbabělci! Chtějí mě tady nechat chcípnout? Cítil, jak se do písku kolem vsakuje jeho vlastní rudá krev. To má tady Winter Soldier, nepřekonatelný tajný superzabiják HYDRY, bezmocně vykrvácet v nějakém bohem zapomenutém konci nějaké pitomé Ameriky, zrazený vlastními vojáky?

Bucky nevěděl, jak dlouho tam ležel. Ponořen do vlastních myšlenek a bolesti ve stále se rozšiřující louži krve ani nezaregistroval, kdy se k němu muži vrátili. Do reality jej vrátil až tvrdý náraz, jak jej Maxim necitlivě kopl do žeber, aby jej obrátil z polohy na boku, kam se převalil aby si ulevil, zpátky na záda. Sluneční světlo se Buckymu krutě zakouslo do očí a bolest se ozvala s novou intenzitou.
,,Ještě žije!" poznamenal Maxim posměšně a odplivl si. Bukowski se k Buckymu sehnul, aby si prohlédl jeho stále krvácející ránu. Buckyho tvář se stáhla ostrou bolestí, dával si však pozor, aby svým mužům ani mrknutím oka nedopřál tu radost, vidět ho prosit o smrt. Věděl, že to jeho muži nakonec udělají, otázkou však bylo, jak dlouho jej ještě nechají pro své vlastní potěšení trpět.

Byla to obvyklá strategie a krutá zábava všech vojáků HYDRY. Sám toho byl několikrát svědkem a ačkoliv s tím i přes svou povahu a výcvik nesouhlasil, neudělal proti tomu vůbec nic. Kdo pasivně přihlíží zlu, je spoluviníkem. prolétlo mu náhle hlavou. Teď bude za své hříchy pykat.
,,Vstřel je moc vysoko." konstatoval Bukowski klidným hlasem, jako by se bavil o neživé věci.
,,Zemo by nám neuvěřil, kdybychom jej přivezli zpátky a nakecali mu, že si to udělal sám nebo že nás někdo přepadl, vyžvanil by to a dostaneme kulku všichni. Tohle musíme utajit. Stejně už to má spočítané, vykrvácí." dodal s očima upřenýma na louži, která se kolem Buckyho pomalu, ale jistě rozlévala.
,,Výborně. Doraz ho, ať můžeme vypadnout, jsme tady déle, než se mi líbí." zavrčel Maxim. Bukowski beze slova vstal, vytáhl svou pistoli a nerušeně zkontroloval zásobník. Bucky neměl strach, věděl, že to už nebude dlouho trvat. Jediné, co v této chvíli dokázal cítit, byla nesnesitelná bolest, dával si však pozor, aby svým vrahům neudělal radost byť jediným stenem. Dokonce už se těšil na to, až to skončí. Tichem, přerušovaným jen jeho hlasitým dechem, ostře cvakla pojistka odjištěné zbraně. Bucky zavřel oči. Nechtěl, aby to poslední, co v životě uvidí, byl šklebící se obličej toho zrádce.
,,Pozor, letí sem dva vrtulníky, na pravoboku vidím znak SHIELDu!" vykřikl varovně jeden ze členů týmu, hlídkující asi deset metrů od ostatních, a zuřivě přitom gestikuloval.
Bukowski sebou škubl, okamžitě zapomněl na to, co chtěl udělat, rychlým pohledem si přeměřil stále se přibližující vrčící stroje, vyhodnotil novou situaci a vyhlásil rychlý odchod. V hloubi duše bláhově zadoufal, že se agentům SHIELDu výbušniny nepodaří najít, zůstat na místě a bojovat s přesilou by se ale rovnalo čisté sebevraždě, a na to si muži svých životů a peněz, které měli za akci přislíbeny, příliš cenili, a proto se museli stáhnout.
,,Bomby vybuchnou za půl hodiny! Zpátky k HYDŘE! Zpátky na Sibiř!" Rebelové se ve zmatku hnali ke své vlastní helikoptéře, která právě dosedla do písku nedaleko nich, a překotně otevírali dveře. Za chvíli se řev motoru vzdálil, muži byli pryč.

Až na Buckyho, který zůstal ležet osamocený v zakrváceném písku a proklínal celý svět za to, že teď nezemřel.