I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Opět u Buckyho

Hodiny na stěně ponuré chodby ukazovaly tři minuty po půl třetí, když Carol rázně zaklepala na dveře Buckyho pokoje a vešla dovnitř.
,,Dobrý den, pane Barnesi." pronesla pevným hlasem, stejně profesionálním tonem jako obvykle. Bucky seděl na posteli, ale už ne v erárním nemocničním oblečení, nýbrž v šedém nátělníku a trenýrkách s čerstvě vyměněným obvazem a opět jí hleděl zpříma do očí. Vedle něj ležel na stolku tác s bramborami zalitými nějakou hnědou omáčkou s kouskem masa a sklenice s čajem, zdálo se však, že se voják na jídlo ani nepodíval.
,,Nemáte hlad?" podivila se Carol a ukázala na jídlo na stolku.
,,Co je to?" odfrkl si Bucky hořce rusky a potom přešel plynule do angličtiny, opakoval frázi, kterou mu jeho nadřízení bolestivě a doslova vtloukali do hlavy dlouhých sedmdesát let:
,,Voják HYDRY nejí. Voják HYDRY nepije. Voják HYDRY spí. Voják HYDRY zabijí." Carol si velmi opatrně sedla na kraj postele, dávala si přitom pozor na bezpečnou vzdálenost, aby se po ní Bucky nemohl náhle ohnat svou kovovou paží.
,,Takže takto nějak probíhaly vaše mise? Zmrazili vás a zase rozmrazili na nějakou smrtící misi?" zeptala se tiše, využívajíc přitom domněnek agentů SHIELDu i Steva. Buckyho její tón a vyřčené informace znejistěly. Začal si vzpomínat a cítil se přitom ještě hůř.
,,Nechci o tom mluvit." zavrčel nakonec a chystal se si lehnout. Carol se však nevzdávala. Cítila, že prolomení ledů je blízko.
,,Bucky, ale já vám můžu pomoci - chci vám pomoci. Musíte ale pomoci i vy mně. Řekněte mi - co se stalo ten den, kdy vás sem přivezli? To je v pořádku, mně to můžete říct." dodala rychle, když si všimla napětí a bolestného stínu v jeho tváři.

,,Jako psycholožka jsem vázána lékařským tajemstvím, všechno, co mi řeknete, zůstane jenom mezi námi. Jenom mezi vámi a mnou, slibuji. Co vy na to?" Bucky jí pohlédl přímo do očí.
,,Proč bych vám měl věřit, doktorko? Jak mi zaručíte, že se to přece jen nedozví ten ... Fury?"
Carol se usmála:
,,Ještě nejsem doktorka, jsem studentka vysoké školy. I tak jsem ale vázána Hipokratovou přísahou, skládala jsem ji před měsícem. Nikdo třetí se nic nedozví. Přísahám." opakovala naléhavě. Voják ji skenoval ledovým, nečitelným pohledem, dlouhou chvíli se jí bez pohnutí díval do očí. Carol jeho uhrančivý pohled vydržela. Bucky po chvíli rezignovaně přikývl:
,,Dobře, řeknu vám, co si pamatuji, když mi slíbíte, že to opravdu nikomu neřeknete." Carol přikývla.
,,Neřeknu, pane Barnesi. Slibuji." Bucky si povzdechl a po chvíli začal vyprávět, nedokázal však  ovládnout mírný třes hlasu a nervozně si začal hrát s pramenem vlastních vlasů, očima přitom vytrvale skenoval nějaký neurčitý bod na zdi  za Carol:
,,Takže, moc si toho nepamatuji. Vím jen, že jsem byl hodně dávno voják americké armády. Zuřila válka, můj oddíl zajala HYDRA - zločinecká organizace nacistického Německa, která na nás prováděla pokusy s cílem vytvořit supervojáka, jakým byl Steve. Ten nás ale potom zachránil a zůstal v bitvě s Johannesem Schmidtem úplně sám. Chtěl jsem jej s několika muži, kteří přežili, podpořit ... nechali jsme se vysadit nad vlakem, ve kterém bojovali - " Bucky zmlkl a zavřel oči, ze všech sil se snažil spojit střípky svých roztříštěných vzpomínek do smysluplného celku.

,,Spadl jsem asi ze sto dvacet metrů vysokého srázu. Přežil jsem, ale přišel jsem o ruku. Byl jsem odsouzený k smrti vykrvácením v zasněžené pustině. Ale nezemřel jsem, protože mě našel ruský voják, který mě odnesl na základnu HYDRY. Tam mě ošetřili a nahradili mou chybějící ruku kovovou protézou. Postupem času do mě nacpali svou ideologii, vymyli mi mozek a poslali mě vraždit. Bylo to tak jednoduché. Stačilo odříkat několik ruských slov ... z deníku s rudou hvězdou ... a stal se ze mě někdo jiný. Poté jsem mohl vraždit - tak, aby to vypadalo jako nehody. Pamatuji si je. Pamatuji si tváře všech, které jsem zabil."

Bucky se konečně odmlčel, prudce se od Carol odvrátil a zavřel oči. Carol viděla, jak na Zimního vojáka v plné míře doléhají následky jeho činů. Rozhodla se jej nechat v klidu o samotě a tiše zamířila ke dveřím, když za sebou zaslechla prosebný hlas.
,,Carol, zůstaň ..."