I Will Help You (Bucky Barnes CZ) √

Terapie láskou

Tak, romantika je tady, tak si ji pořádně užijte, protože se blížíme ke konci 😀

Carol se nebránila. Překvapením jen tiše vydechla a polibek Buckymu opětovala. Věděla, že by neměla, že je to špatně, ale nemohla přestat, nedokázala mu odolat. Přes tričko s krátkým rukávem cítila teplo jeho živé ruky i chlad té kovové, které ji zvedly a odnesly do pokoje pro hosty, který Steve Buckymu vyhradil. Tam ji posadily a vzápětí i položily na postel, Buckyho vlasy ji zalechtaly na tváři. Carol se usmála.

 ,,Bucky, počkej. Večer Steve odjede na schůzi Avengers. Budeme mít pro sebe celou noc - pokud bys chtěl. Ale teď je to příliš riskantní.'' Supervoják se zatvářil naoko uraženě, ale poté ji políbil na tvář.

,,Co se dá dělat. Asi si na tebe budu muset ještě počkat." zazubil se. V tom okamžiku vtrhl první Avenger do kuchyně a uviděl tu spoušť.

,,Co se tady děje?" vykřikl. Bucky rychle vstal, přišel za ním a při pohledu na jeho zoufalý výraz se omluvně pousmál:

 ,,Chtěl jsem udělat večeři, ale nezadařilo se. Samozřejmě ti koupím novou pánev. Omlouvám se." vysvětlil už podruhé a Steve se uklidnil, že se nestalo nic horšího. Jeho rty se roztáhly v širokém úsměvu.

 ,,Teda, Bucky ...'' vydechl.

,, Překvapil jsi mě. Chci říct - moc příjemně." dodal s obdivem a pýchou v hlase, Buckyho chování jej dokonale vykolejilo. Čekal od něj cokoliv, ale ne dobrovolnou práci v kuchyni a snahu pro ně něco udělat. Bucky mu před válkou hodně pomohl a Steve mu za hodně vděčil. Ale po válce, kdy jej dostala do spárů HYDRA, si už nemohl být jistý vůbec ničím. Winter Soldier se nesměle usmál a Steve mávl nad nepořádkem v kuchyni i ztracenou večeří rukou.

,,To nevadí, skočím pro pečivo, bohužel potom budu muset zase jít, Fury po nás chce, abychom zůstali na základně SHIELDu přes noc, musí se mnou, Tonym a Natashou něco probrat. Nechám vám nákup v předsíni, mám to cestou. Zvládnete to tu sami přes noc?" Carol i Bucky současně bez přemýšlení přikývli a zazubili se na sebe. Steve na ně spiklenecky mrkl, protože pochopil, co mají v úmyslu, otočil se, vzal si z věšáku na chodbě svou bundu a vyšel ze dveří.

Bucky počkal, až bouchnou dveře, potom bez zbytečných průtahů vzal Carol do náručí, až vyjekla, a odnesl ji do ložnice, kde ji položil na postel a dychtivě ji políbil. Carol se nijak nebránila. Sundala Buckymu tričko a přejela oběma rukama po vypracovaném svalstvu na jeho opálených zádech. Buckyho jazyk jí vnikl do úst, zatímco jeho obratné ruce Carol rychle zbavily oblečení. Ležela před ním nahá, prudce dýchala a pohledem se utápěla v jeho očích. Bucky se usmál a sevřel ji v pevném objetí svou neživou levou rukou, která dokázala bez problémů prorazit betonovou zeď, ale také překvapivě něžně hladit. Opatrné doteky studeného kovu na její rozpálené kůži dováděly Carol k šílenství a ona se pevně přimkla k jeho nahé hrudi. Celá noc bude jen jejich ...

Ráno se Carol probudila, až když ji na tváři a nahých ramenou zalechtaly sluneční paprsky, které pronikaly do pokoje otevřeným oknem. Rozespale zavrněla a natáhla se po Buckym, nahmatala však jen proleženinu na polštáři. Rázem byla dokonale vzhůru, polilo ji nepříjemné horko a zároveň jí po zádech přejel mráz - Bucky utekl! Využil její city a jistě zmizel. Co teď bude dělat?
Z kuchyně se ozývalo bezstarostné cinkání příborů. Carol napadlo, že Steve už je doma, a sevřel se jí žaludek. Jak dlouho asi spala? Jak mu Buckyho nepřítomnost vysvětlí? Kde jej budou hledat?
Náhle se otevřely dveře do ložnice a Bucky vbalancoval dovnitř. Vypadal komicky, jak držel v obou rukou tác s pečivem, sýry a konvicí čaje a přitom se snažil nohou zavřít dveře. Lehkým pohybem položil tác vedle Carol na noční stolek, sedl si na své místo na posteli a vtiskl jí polibek do vlasů.

 ,,Dobré ráno a dobrou chuť, lásko." zavrněl jako kocour a vzal tím Carol veškerá slova.

,,B - Bucky, já ... Myslela jsem, že ... že jsi utekl ..."  koktala a pocítila silnou úlevu. Supervoják se jen zasmál. 

,,Když jsem s tebou, nemám důvod utíkat. Miluji tě." zašeptal a naklonil se, aby ji opět políbil.
Vyrušil je zvuk zvonku.

,,Jsem doma!" zahalekal Steve, který vzápětí rychlým krokem přešel do kuchyně a odsud do pokoje.
Když spatřil zamilovaného Buckyho objímajícího Carol kolem pasu a šeptající si romantická slova, zarazil se. Byl ještě z doby před padesáti lety a na milostné hrátky nesezdaných párů nebyl zvyklý. Ale fascinovalo jej Buckyho jemné chování, s jakou láskou a něhou Carol objímal a hladil. Zrudl a se slovy: ,, Ehm... začnu vařit oběd." za sebou zavřel dveře.
Carol se zašklebila a podívala se na Buckyho. Ten ji opět něžně sevřel v objetí a políbil. Po chvíli se ale odtáhl a udělal něco, čím Carol dokonale zaskočil.

,,Měli bychom jít za ním a říct mu, jak se věci mají. Steve je jediný, kdo nás může pochopit." rozhodl Bucky, popadl Carol za ruku a jemně, ale nekompromisně ji odtáhl do kuchyně, kde Steve škrábal brambory. Carol chvíli nerozhodně přešlapovala a potom přerušila ticho, které v místnosti panovalo. Měla radost, že tuto větu může konečně pronést.

,,Steve, zavolej sem prosím po obědě Furyho. Musím vám všem něco důežitého říct."